Nabízí se alternativa, že půjdu sólo (což se mě teda ukrutně nechce), dole po sestupu pak poberu věci z obou aut do svého a umožním tak odjet všem ostatním ve druhé vlně směr Brno. Tím se to celé uzavírá s vědomím, že nějaká alternativa existuje...

      Jdeme spát poměrně brzy a notně unavení z předchozích dvou dnů. Telefon se ráno začne hlásit v 6:45. Je neděle, nikomu se nechce vstávat, to je vidět. Nakonec se vykopeme o dost později a koukáme ven. Počasí se nekazí ba naopak.

     Sláva, jde se konečně nahoru.

      Snídáme „lucknerhausský frühstück" a debatujeme, kolik vody, kolik čaje a dalších potravin. Máme pohodičku jako na dovolené, vůbec si v danou chvíli nepřipadám jak horal.

         Kolem 10:30 konečně vyrážíme směr Lucknerhütte (2241m). Holky od kluků (Hanka, Lenka) vyrazily napřed, takže zadní voj tvoří Mike, Kilda, Ivča a já. Kluci pojímají výstup zřejmě jako trénink na další náročnější akce, neboť jdou „na těžko", alespoň dle mého vkusu - jejich batoh bych táhnout nechtěl.

     Já se sbalil na lehko, ve snaze držet se případně plánu, trhnout se a co nejdříve se vrátit, i když pozdní start to dost hatil. Slunce svítí, po kilometru sundáváme druhé vrstvy, rozepínáme zipy na kalhotách.