|
 Tma je na spadnutí, když projíždím opět civilizací. Místní Wal-Mart jsem zahlíd´ na poslední chvíli a tak tu nestavím a jedu dál. Je to Cody, devítitisícový městečko plný turistů. Poslední větší obydlený místo před zdánlivě ochočenou divočinou v Yellowstonu.
To zdání je ale hodně klamný. Město je laděný ve westernovým stylu. Taky aby ne, když má jméno po slavným Williamu Frederickovi Codym alias Buffalo Billovi, kterej ho založil. 
Je to slavná postava Divokého Západu. Někdo by řek´, že Bill byl hnusnej kapitalista, co zneužíval a vykořisťoval indiány. Zaměstnával je ve svým cirkusu, aby předváděli ve velkých městech na východě bílím přistěhovalcům svý zvyky, svoji kulturu. S tím cirkusem dokonce objížděl i Evropu. Někteří mu kladou za vinu, že sám pobil téměř 5 000 bizonů. Bylo to v době, kdy soutěžil o svoji přezdívku se svým parťákem Billem Comstockem, kdo zastřelí víc bizonů. Bill Cody vyhrál - za pouhých osm měsíců ... Jestli to vybíjení dělal jenom pro zábavu, přímo s úmyslem vybít co nejvíc zvířat a tak vyhladovět původní obyvatele Velkých plání, pro něž byl bizon hlavním jídelníčkem, se dneska dá zjistit těžko. Možnosti výkladu jsou totiž i jiný. Klidně moh´ sledoval i vyšší cíle. Například se nedá vyloučit, že už věděl o zhoubným působení skleníkovýho plynu CO2 a chtěl tomu vlivu skleníkovýho efektu na změnu klima zabránit. Možný by to bylo, když si jeden uvědomí, že ty desítky milionů tatanek vyprodukovali taky parádní množství metanu při trávení a metan je jak známo ještě vo hodně - 24 x dokonce - horší skleníkovej plyn, než ten nebezpečnej oxid uhlíku. Pravda, na vodní páru nemá žádnej z nich, ta se podílí na skleníkovým efektu jenom nějakými 60% oproti těm 0,038% CO2. Jenomže, před sto lety to bylo o plných 0,015% CO2 ještě míň ! A to už JE nějakej ten nárůst, že jo... Věřil bych i tomu, že chtěl zabránit tání ledu a s tím souvisejícím lapáliím - boji o přírodní zdroje a jejich těžbu v Arktidě. Současná ropná katastrofa v Mexickém zálivu mu dává plně za pravdu, že tenhle způsob těžby z hlubin oceánu je v dnešní době ještě příliš nebezpečný a nákladný i bez války. Jako vizionář a rozhodný muž mohl využít toho, že dosud neexistovaly organizace na ochranu zvířat, o čemž nepochyboval, že jistě za čas vzniknou a vzal budoucnost lidského rodu do svých rukou, přímo na svá bedra. Riskujíc tak i svou pověst, případné nepochopení u budoucích generací. Vím, nedá se dokázat, že takhle to skutečně bylo, je to pouze jedna z teorií... Stejně ovšem jako kterákoliv jiná, třeba ta o zásadním vlivu činnosti člověka na klimatické změny naší planety... 
Jen jsem projel Cody, už se objevují první jehličnany, National Forest bude co nevidět. Je už nejvyšší čas něco najít, než bude úplná tma. Kousek za městem začíná úzký zajímavý kaňon pod přehradou Buffalo Bill. Na prohlídku je už bohužel pozdě. Když se dostanu z kaňonu nahoru, k přehradě, fotím tu nádheru za mnou. Přehrada nedává moc na výběr. Od silnice vpravo terén prudce stoupá a občasné cesty jsou privátní k privátním chatám ve stráni. Zbývá strana vlevo, k přehradě. Tam se nachází na břehu pouze státní park Buffalo Bill, s kempem za 12 $ na noc. Dnes je tady už pozdě něco hledat a tak tam nakonec zajíždím. Kus za přehradou je sice ve Frankově mapě šipka na místo s popisem: „super místo, spánek, divočina, ryby, nekomerční oheň", ale, na jeho vyhledání už je teď pozdě. Dvanáct papírových babek - protože mince tu do obálky nechtějí - jsem schrastil jen tak tak. V budce už nikdo nebyl a tak závora byla zdvižená. Za chvíli už projíždím napůl plným kempem a hledám nejpříhodnější flek, tedy jeho číslo. A pak hned zpátky tu půl míli, vyplnit a vhodit obálku s číslem místa a SPZkou káry do škvíry v železným sloupku, kam se patřičný obnos při samoobsluze placení v kempu vhazuje. Sotva jsem našel optimální polohu zaparkování káry, abych měl postel co nejvíc v rovině, přijely už za tmy dvě káry na protější flek. Za svitu reflektorů a několika čelovek tu za hlasitýho halekání postavila osádka urychleně dva stany a hbitě zalehla. Nebe se teď obdivuhodně vyjasnilo, po bouřkových mracích náhle ani stopy. A v té tmě nahoře začaly zářit tisíce, miliony hvězd, vzdálených sluncí... Všude ticho, klid a mír. Když jsem našel i Velký vůz, Kasiopeiu a Labuť s Lirou a zářící Vegu, byl jsem ŠŤASTNEJ. Je to ÚŽASNÝ, spát v divočině. A ta je v tomhle státě, kromě několika málo měst, prakticky všude . . . Dnešní zážitky, to byla jedna velká, maximální spokojenost. TOULAVEJ (pokračování příště)
|
