Směr další cesty je jasnej - na severozápad, do Yellowstone, když už jsem poblíž. Tenhle národní park minout by byl přímo hřích. Ten park je totiž naprostá bomba. Co je zatím ale nejasný, kterou cestou tam, skrz hory, pojedu. Abych se vyhnul bouřkám. Nevím, mám-li to vzít zas po US dvacítce, k Větrný řece. Láká mě projet úzkou soutěsku Kaňonu Wind River, o které vyprávěl Franky.

     Přesto, když tím směrem po obědě z Casperu vyjíždím, nejsem si vůbec jistej, jestli jsem udělal dobře. Z bouřkových mraků kolem nemám ale vůbec dobrej pocit. Nepříjemný vzpomínky na jízdu touhle krajinou po týhle silnici před deseti lety jsou i po takový době pořád ještě moc moc živý... Je vidět, že tuhle silnici využívají převážně jenom místní, z rezervace Wind River. Je sedmá největší v celých Státech, velká asi jako Jihočeskej kraj, když nepočítáme ten cancour z jižní Moravy z okolí Dačic, kterej je k němu, pro mě nepochopitelně, připojenej.

.

       Zatímco v Jižních Čechách žije asi tak 630 tisíc lidí, tady jen 3,5 tisíce Východních Šošonů a 8 tisíc Severních Arapahů. Jakoby měli celej Jihočeskej kraj pro sebe jen obyvatelé Prachatic ...  Když k tomu přidám ten zdejší vítr, holý kopce a bouřky nebo blizard v zimě, něco málo to o tomhle kusu země vypovídá. V padesátých letech 20. století tu pobýval několik měsíců náš krajan Zdeňek Salzmann , když ho sem vyslala jeho univerzita z východního pobřeží. Aby tu zaznamenal z vyprávění těch nejstarších příslušníků kmene historii národa Arapahů.

.

      Měl štěstí, že tu kápnul na toho pravýho starýho chlápka, kterej neměl vůči bílým předsudky.

.

.

     A tak jim tu Zdeněk Salzmann sepsal historii jejich kmene. A taky vytvořil Arapahům písmo a slovník jejich jazyka. Ten jazyk má v latince jen 16 písmen a nemá překvapivě samohlásku A.  Jen pro zajímavost - pokud se zdraví muži mezi sebou, je pozdrav „ahoj“ = héébe [hébe]. Pokud se ovšem zdraví muži se ženami, nebo ženy mezi sebou, řeknou „tous“. Kdo by chtěl říct „děkuji“, řekne „hohou“ [hohou]. V 80. létech byl jazyk Arapahů na vymření – mladí už hovořili jen anglicky, nikdo jazyk nedoplňoval o nová slova, která přinesl rozvoj okolní společnosti.

.

     Proto jim tu Zdeněk Salzmann pomáhal se zavedením písma a jejich jazyka do školní výuky formou nahraných videokazet. Nejlepší způsob, jak dostat jejich rodný jazyk k dětem, které sledují televizi neustále ... 

.