|
 Tak dneska to stálo za to. Všechny jsme zhodnotily, že bychom potřebovaly nejméně dva týdny, či ještě lépe se sem přímo přestěhovat, rovnou sem. Majitelka chaty nám už rovnou sdělila, že jedna chalupa nad nima se dokonce opravdu prodává - za pouhopouhých pět mega. No, jak se říká: „Neberte to!" Trochu s kamarádkou váháme, je tady opravdu náááádherně.
Ráno jsme děti vyvezly na Šerák. „U Jiřího" se posilnily šerákovskou jedenáctkou (maminky) a palačinkami s borůvkami (dětičky) a pak jsme se všichni rozdělili na dvě party. Ti zdatnější šli po skalách celý šest kilometrů a výlet zakončili jízdou na motokárách. My pomalejší s pomalejším doprovodem jsme šli dolů, podél sjezdovky na Čerňavu a potom lanovkou dolů do Ramzové a pak zas autama domů. 
Malí skřítkové už nám usínali cestou v sedačkách, nás velké to bralo stejně tak. Uondaný Kryštof doslova odpadl. Ležel v mojí velké posteli a celé tři hodiny zdatně oddychoval. Do toho se vrátili ti starší, hladoví jako horníci po šichtě. Spořádali obrovský hrnec špaget s kečupem a kvantem sýra a vyrazili na obhlídku do lesa. My velké jsme zatím čekaly, až se malí vyspí a u toho pily kafe. Jako druhá část programu byla vycházka do lesa. Jen tak, aby se neřeklo, malá zkouška - jestlipak rostou? Vyšly jsme si tedy jen tak nalehko, malá skupinka: nejmenší drobotina a maminky. 
Jen aby se neřeklo, jakoby pro formu, jsme vzaly dva malé košíky a nožík. Po prvním ohledání jsme zjistily, že lepší by byla přepravka a hrábě. To, co jsme našly večer, za chvilku kolem šesté, vám posílám na ukázku. Už se těším na tu smaženici. Děti nám, pravda, ve sbírání trochu zavazely, ale nakonec jsme vše zvládly i s dvojitým počuráním se (ne, maminky opravdu ne!). Teď sedíme zase v kuchyni, všude kolem ještě vůně oblíbených palačinek s borůvkami - jak jinak. Děti (starší) pobíhají někde nekontrolovaně venku, mrňata jezdí kousek od nás dokolečka na odrážedle... V lednici se chladí víno a pivo. Je nám tu nesmírně libo... Všechny pozdravuje PAULA
|
