O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
VZPOMÍNKY NA CHUTI MLÁDÍ... |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 29 červenec 2010 | |||||||
Naše máma třeba tvrdila, že největší legrace si užila za války a zásobovala nás historkami o tom, jak babička - po které jsem se nahoře patřičně vyvinula - pašovala v podprsence cukr (dělala tehdá dělnici v cukrovaru), kterýžto pak dále směňovala za nejrůznější potraviny... za což byl tehdá trest smrti. Naštěstí všichni přežili, takže jsem tu i já. Vlastně jsem si kolikrát říkala, že vlastně můžu za svou existenci poděkovat Hitlerovi a následně Henleinovi, protože nebejt jich, naši by nikdy neopustili Ústí nad Labem, moje maminka by se nikdy neseznámila s mým tatínkem... a kdo ví, kdo by si tu teď s vámi seděl...
No a jelikož všechny moje konverzace vždycky končí u jídla, tak, vzpomínajíc na dětství, nemohu nevzpomenout na ty úžasný lahůdky, které jsme vzdor socialistickému zásobování mohli ochutnat a nad kterými se již zavřela propast času. No řekněte.. kdy naposledy jste odstáli frontu na chleba a ten chleba byl ještě horkej a po stranách naprasklej a kolem té praskliny byla taková ta úžasně křupavá a voňavá kůrka, že jste to nevydrželi a ohlodali to, než jste s chlebem došli domů?
Nebo - kyselé zelí... prodávalo se ze sudu, lidi si chodili s hrnkem nebo se sklenicí, ze zelí vytékala úžasná šťáva, kterou jste cestou domů ucucávali. Byla úžasně osvěžující - aby taky ne, když obsahovala velké množství vitamínu C. Dále vzpomínám na senzační věc, která se nazývala krevní tučnice. Konzerva stála bůra, hodilo se to na cibulku, k tomu brambory a zelí... aaaach... naše máma z toho dělala perfektní zabíjačkovou polévku, lidově zvanou "prdelačka". Taky se prodávala hotová sekaná, zvaná "dělnická šunka". Deset deka stálo korunu šedesát. Když se to doma ohřálo a k tomu nové brambory... připadali jsme si jak na recepci u britský královny.
Sádlo se kupovalo syrové a vyškvařovalo se doma. K večeři pak byl chleba se sádlem a se škvarkama, na to cibulka, k tomu kyselá okurka a čaj... (dospělí pivo nebo čaj s rumem) a byla to báječná večeře. Hořčice se prodávala ve slavných skleničkách, které rodiny shromažďovaly a následně používaly k nejrůznějším účelům. Daly se v těch skleničkách i vařit knedlíky. Ty skleničky už taky odnesl čas a už je nikde neseženete. Salámů bylo jen pár druhů - pařížský (nyní český), Gothaj a Imitace - nyní turistický. Akorát, že tato imitace stála tři koruny osmdesát za deset deka. Ale ty salámy voněly masem, chutnaly jako maso a maso v nich skutečně bylo... tedy ne žádný separát, soja, umělá hmota a kdoví co ještě. Špekáčky se jmenovaly špekáčky, protože v nich byl špek. A ten v nich - když jste ty špekáčky opékali na d ohněm - dělal skutečné divy.
Jo, na banány se stály fronty, ale na třešně ne. Kilo stálo tři kačky. V té zelenině, co ji popisuje ve svém článku Hanka, jsme si vždycky s kamarádkou Irenou koupily za korunu padesát půl kila a cestou jsme ty třešně pojídaly a plivaly kolem pecky. My jsme totiž tamtudy chodily domů ze školy. Jasně, nebyla to ta nejskvělejší doba v historii této země. Všecko se shánělo, na všecko se stály fronty, ale to nějak patřilo k věci. Alespoň mně, jakožto dítěti, to přišlo normální.
Samo sebou, když jsem dospěla a byla nucena živit svá věčně hladová mláďata, tak jsem poněkud změnila názor. Fakt je, že to, co se tenkrát jedlo, nad tím by dneska dietologům vstávaly vlasy hrůzou. Ale zase .. když jíme pořád tak zdravě, proč je všude tolik obézních, taky rakoviny a jiných příšerných chorob, které tenkrát prakticky - rozhodně ne v takovém množství jako dnes - neexistovaly. Jak je to možný, když se většina lidí živí zrním a biostravou? Třeba se lidstvo opět mýlí a všecko zas bude - jako obvykle - nějak trochu jinak...
Tak, a teď si půjdu udělat něco přepychově nezdravého a dobrého, mějte se hezky a když tak si taky vzpomeňte na ty „dobroty mládí", co už zmizely v archivu dějin.
Alena Puntík
|
< Předch. | Další > |
---|