Nevím, kterým směrem tady před chvílí odjela šerifova kára, ale, V ŽÁDNÝM PŘÍPADĚ nechci být první, kdo odtud pojede na jih, kam mám namířeno, pakliže je to stejnej směr, kterým šerif odjel. Natolik si troufám tvrdit, že se tu už vyznám v myšlení zdejších strážců zákona, že bych vsadil i boty, že pár mil odtud - někde zašitej - tam bude číhat tenhle místní šerif na svou příští dnešní oběť ...

      A tou já tedy nebudu, nechci být. Nečekám nijak dlouho. Přijíždí malej sporťák a jen co si řidič odskočí, už nasedá a vyjíždí na jih, mým směrem. Přesně na toho jsem tu čekal. Udělá mi tak nevědomky předskokana a tak vyjíždím bleskově, hned za ním ... Jakej já mám ale vodhad, prostě - něco neuvěřitelnýho!

     Už jsem ujel snad patnáct dvacet mil, dostal se z placky do celkem zajímavější, velkýma, i několik metrů vysokýma, balvanama posetý krajiny, mezi kterýma kličkuje právě teď moje highway a začal téměř už pochybovat o správnosti svý dedukce, když vidím, jak ten parchant místní šerif tu vopravdu mezi těmi skalami číhal a teď si zrovna z dlouhý chvíle klábosí s řidičem tý káry, co tu zastavil.

     A čistě náhodou je to ten sporťák, co vyjel z RA před chvílí těsně přede mnou ...  Já věděl, že tu budeš někde číhat, zašitej ...  Možná že právě na mě ...  Jo, to určitě, tůůůdle, šerife ...  Nemám zapotřebí. I když, po pravdě, ještě se mně nikdy nestalo, abych se mu tady, na některým z mých výletů sem, nakonec vyhnul ... 

     Takže, asi sem to setkání jenom oddálil na pozdější, možná že pro mě míň příhodnou dobu. Jo, to kdyby tak člověk věděl dopředu, co na něho za příštím rohem čeká ...  O pár týdnů později jsem zjistil, že to pravidlo potkávání se aspoň jednou s policií na každým mým výletu sem, pořád ještě platí. „Sira" šerifa vystřídala v tomhle konkrétním případě sympatická „Madam".

      Ani na konci tohohle výletu jsem se tak místním policajtům zase nakonec nevyhnul ...