uz se tesim na pokracovani. Ja si pocestuju v zari 3 tydny s rodinou po zapade USA a moc se tesim. Jsem na ne zvedava, co budou rikat, vzdy je pritahovalo spis Rusko,ktere maji procestovane..
Jinak Tve cestovani zda se, bude "syrovejsiho razeni" nez nase, aspon podle tohodle uvodu.
(myti vlasu na Rest Area atd...)

piš piš

ameriku neznám, chtěla bych se tam podívat. Tak ať jsem připravena, protože já znám jenom Rusko, Bělorusko a tam chodí trochu jinak. Takže už se moc těším na pokračování, Toulavej.

co si to v té BC dovolují a chudým pocestným neumožní ani ten pitomej whirlpool na Odpočívacích Zönách !

Sidone, líp bych to neřek´:-)

to sem ráda, že zas píšeš - mj. ještě máš toho velikýho "toho", co sis přivezl z Ameriky minule? Pamatuju, jak jsi o tom psal.
(Myslím tu pánskou náhradní součástku, už víš, co myslím, žejo)

http://www.kudlanka.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=2335&Itemid=38&limit=1&limitstart=1
http://www.kudlanka.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=2335&Itemid=38&limit=1&limitstart=2
TOHLE...

tak nemohu posoudit jak moc tu pomoc potřebujete. Přesto se zeptám, pomohlo to?

zastoupit jako náhradník, kdyby bylo někdy třeba . . . zatím čeká :-)

z minula tomu příběhu chybí konec, zkusím ho sem dát, když už je napsanej a nezapomněli jste . . .

. . . A tak jsem vyskočil a bleskově hodil tu věc na zadní sedadlo, než pojede někdo kolem a uvidí, co to držím v ruce. Tady, v zemi puritánů.

Už snídám a přitom pořád čekám, že se sem pro něj někdo vrátí. Vůbec nemůžu přijít nač a proč si sem někdo něco takovýho přivez´. Do takový pustiny. Snad jedině na provozování erotických hrátek, třeba takový S/M. Nebo, že by na místo hadice od vysavače, co vobčas používá Puntíkatá z Kudlanky na líný chlapy. Jenže, zrovna tenhle poslední možnej účel jsem v tý době ještě neznal a tak mě ani nenapad´. . . A dá se to vůbec prakticky používat, nebo to má být jenom jako ozdoba či výzdoba ? Sem fakt zmatenej, nic podobnýho by mě ani nenapadlo, že by někdo na něco takovýho mrhal materiálem a energií. A hlavně, že by někdo něco takovýho chtěl dokonce snad koupit. Ale jinak, vymakanej je, to zas jo. S tou přísavkou bude držet na všem a to v jakýkoliv poloze. To je výhoda určitě k nezaplacení :-))) Jenže, teď nemám čas o tom moc přemýšlet, času bude dost, až se budu vracet na jih. A tak jsem zabalil jídlo a zas vyjíždím. Dneska to bylo bez kafe i polívky. Prostě nic teplýho. Venku se mně v týhle zimě a v tom větru nechtělo vůbec nic vařit. Jsem rád, že jsem v teple. Začátek jezera je odsud už na dohled.

Popojel jsem slabých sedm mil a konec. Spravujou tu silnici. Nejspíš pořád ještě po zimě, protože před chvílí jsem tu projížděl kolem pěkně vymletýho úseku těsně u silnice. Musí se tu z hor do jezera valit obrovský množství vody, když tu začne tát. Ty drenážní roury ze silnýho plechu, co tu občas prochází pod silnicí, mají dobře metr a půl v průměru. Dělají tu novej povrch silnice kolem jezera. Zatím ještě žádnej asfalt, jenom hrubej štěrk. Tedy, nic příjemnýho pro mý gumy. A mají tu pilota, tedy auto, co vodí káry za sebou přes staveniště, aby nejely rychlejc a jinudy, než mají. Tenhle místní americkej systém je pro našince vždycky zajímavej. Obzvlášť obdivuju toho řidiče - pilota, jak jezdí pořád celou směnu sem a tam a nezblázní se z toho. Někdy je totiž ten opravovanej úsek třeba i jenom sto metrů dlouhej. Tenhle úsek je viditelně vo hodně delší, určitě několik kilometrů. Protože holka se stopkou, co mě právě zastavila, říká, že to bude trvat ještě tak půl hodiny, než sem dojede konvoj z druhý strany. Tady je kyvadlovej provoz, projíždí se daným úsekem vždycky jenom jedním směrem. Kývnul jsem, že rozumím a hned zas zavírám okno, aby mně moc toho tepla neuteklo. A taky holka si jde hned zas sednout do svý vytopený káry.

Trvá mně to asi pět minut, než si spočtu, že takhle bych ztratil několik hodin kvůli pětadvaceti kilometrům co ještě zbejvaj do Destruction Bay. Tak moc tam zase dojet nemusím, za těchhle podmínek. A tak rukou ukazuju holce, že votáčím a jenom popojedu kousek dopředu, abych se tu mohl otočit a pojedu nazpátek. Je to asi divný, když jiná cesta tady na Aljašku – kromě tý přes Dawson, ale to je odtud dva dny cesty – nevede. Tak proč jsem sem takovou dálku vlastně přijel. Ale kývne, že pochopila. Otáčím a jedu zpátky. Mezitím za mnou už stojí dvě káry. Až teď jsem si vzpomněl, že se ten penis pořád válí volně na zadním sedadle a ta holka ho mohla klidně vidět. Tak honem pryč, než se začnu sám stydět, co si to s sebou vozím po Yukonu . . .

Než jsem se dostal zpátky do Haines Junction, kromě výše zmíněných cyklistů jsem potkal asi čtyři stejný blázny, jako jsem já. Dvě velký americký káry, určitě 5 – 6 litrů off road a velký motorhoumy, ve kterých se dá žít celej rok, protože mají i satelit, mířily na Aljašku. Možná taky domů. Dvacet kilometrů před Rozcestím Haines stavím na RA. Stojí tu kára, dva chlápci s báglama na zádech právě vyráží i v tom fujtajblovým počasí na tůru. Nechali na káře svítit světla, který tu doporučujou mít rozsvícený celej den. Než jsem jim stačil zamávat, že svítí, jsou už pryč. Přemýšlím, jestli bych je ještě dohnal a kam tak asi mohli jít, jak daleko. Jenže, s tou domluvou by to nebylo vůbec snadný a tak, když po čtvrthodině odjíždím, držím jim palce, aby se vrátili včas, než bude baterie vybitá. Do večera tu určitě ještě někdo kolem projede . . .

Jsem už zase v Haines Jct, fotím si místní zajímavej chrám boží a vracím se kolem zasněžených vrcholků do Whitehorse. Pozdě odpoledne tam už beru plnou, protože do Dawsonu je to ještě pěkně dlouhá štreka a kdoví, kde tam jsou na cestě pumpy a kdy jsou otevřený. Taky cena bude určitě mnohem vyšší.
I když nechci pomlouvat hlavní město tohohle teritoria, je to tady přinejmenším úsměvný. Úsměvný, na co si to tady vlastně hrajou. Samozřejmě, že hlavní město musí být reprezentativní. Tedy, hodně širokých silnic se spoustou semaforů. Ovšem, široké nové silnice, po kterých nikdo nejezdí, působí přinejmenším směšně. Něco, jako mají v Lidově demokratický republice Korei, ovládaný tím magorem, co si nechá říkat Milovaný vůdce. Na druhou stranu je tu musím pochválit za návštěvní středisko u parníku Klondike na břehu řeky Yukonu. Můžeš si tu koupit desítky pěkných pohledů i podrobný mapy třeba na slavnou Chilkoot trail přes známej White Pass mezi USA a Kanadou, kudy proudily tisíce zlatokopů směřujících na zlatá pole právě do Dawsonu. A tady dostaneš i informace, jestli je cesta dostatečně bezpečná kvůli medvědům. Tohle léto doporučovali chodit nejmíň ve čtyřech, protože medvědů tam bylo dost . . .

Pozdě odpoledne jsem už na Klondike hwy na dvojce a mířím na sever, do Dawsonu. Počasí se nijak výrazně nezměnilo, stále pod mrakem, občas mrholí. Jenom ten studenej vítr tu není. Se zájmem si prohlížím okolí, kudy tu jezdí nakupovat Polárka. Jaký to tady asi bude, když je čtyřicet pod nulou a všude sníh . . .

Penis je už zabalenej v několika igelitkách, aby neprosvítal a nebyl hned nápadnej. Zatím jsem ho zastrčil pod sklopený sedadlo spolujezdce, tedy mou postel. Mezi další haraburdí co vozíme s Týpkem s sebou pro všechny případy, který by mohly na cestě nastat.

Od křižovatky Aljašský dálnice s Klondike hwy ve Whitehorse, po který teď jedu do Dawsonu, jsem ujel právě 322 km. Momentálně si lebedím zavřenej v káře, než usnu. Jestli vůbec, při tom slunci, co zase večer vykouklo z mraků. Škoda, že se nemůžu venku projít, protože těch komárů je tady fakt moc. Parkuju na bývalým dvoře bývalý farmy, po který tu zůstal ještě stát dřevěnej srub bez střechy. Je to RA Montague House a ten srub je památkově chráněnej, jak tu píšou. Je to už sto let, co sem na něj přivezli trámy z jihu. Tady na severu totiž tak silný stromy už nerostou. Smontovali ho tady a zkusili tu hospodařit. Ale, není mně moc jasný, jak je něco takovýho mohlo vůbec napadnout, když je tu těch osm měsíců zima a tehdy se asi skleníky ještě moc nepoužívaly. Protože, pěstovat něco venku, na to je zdejší léto asi moc krátký. Chvíli to tu zkoušeli i tak, že si na zimu nakupovali seno pro zvířata na jihu, v okolí Whitehorse. Tam je zima kratší a mírnější a zemědělsky hospodařit se tam dá spíš. Ale, nedařilo se jim tu a tak zase po čase odešli. A to stavení je teď takový memento, že chtít může člověk kdeco, ale, když to odporuje přírodním zákonům, jsou všechny snahy to změnit marný . . .

Návštěva Polárky, stejně jako návrat domů, jsou už další příběhy. Ty dám k lepšímu zas až jindy. Takže, zbejvá jen doplnit, že dvakrát to měl penis pořádně nahnutý, jestli u mě zůstane. Po prvý, před hraničním přejezdem do Států. Pořád jsem se nějak nemoh´ vnitřně srovnat s tím, že to byla pouhopouhá náhoda, když jsem ho tam v tý pustině našel. Pořád jsem se nemoh´ zbavit představy, že takhle velkej a těžkej – má určitě víc jak kilo - může bejt klíďopíďo dutej a v tý dutině je NĚCO . . . Něco, jako drogy, drahokamy a tak, jak je to v těch Hollywoodskejch filmech, co už každej určitě někdy viděl. A já sem ten, co to těm, co to na mě nastražili, pomůže dostat přes čáru, do Států, když viděli, že mám SPZku z Idaha . . . A jestli náhodou dutej není, tak, co budu říkat na celnici, až ho u mě objeví. Tady, v zemi puritánů. Jestli mám tvrdit, že je to suvenýr, kterej jsem našel, ale určitě né na Yukonu – tak absurdní věci se nestávaj nikomu ( kromě mně :-) ). A nebo je to dárek. A když dárek, tak jestli od někoho, nebo pro někoho. V každým případě budu vypadat divně, jako úchyl. To bez řečí. Jenže, vo úchyly – kromě filmů - dneska nestojí prakticky nikdo . . .

Nakonec jsem to risk´. Na přechodu do Států mně prohrabali bágly, ale ležel kousek od nich. Mezi tím bordelem z map, vzadu v kufru. Další krizi přečkal čistě náhodou v Jižní Karolíně, když jsem si na něj vůbec nevzpomněl. Protože, dřít půl metráku věcí ve třech taškách a jednom baťohu čtyři míle - na zádech, dvou ramenech a v jedný ruce současně - a vědět, že mám ještě i něco zbytečnýho s sebou, co se dá vyhodit, už by to letělo ven, rarita nerarita. Ale, přečkal to, stejně jako všechny kontroly na všech letištích a tak nakonec skončil na dně skříně v Čechách. A zdálo se, že tam i zůstane. Jako mý malý sladký tajemství. Protože, jedině úchyl si něco takovýho vozí z výletu a schovává doma. Jenže, jednou jsem si neodpustil dělat kolegyním v práci zábavu – a při vší vrozený skromnosti, to mně jde docela dobře, když chci – a příběh sladkýho tajemství byl venku. A tak jsem jim ho druhej den i představil. Aby věděli, že tentokrát jsem si nevymýšlel a to ani ty rozměry . . .
Ostych z týhle věci byl najednou pryč. A tak se už nijak nežinýruju před nikým, říkat holou pravdu. Že v dnešní době mám prostě vopravdu penisy dva. Ať si klidně puknou vzteky všichni, co mně závidí . . .

A závěr ? Snad slova už klasika českého humoru ze současnosti :
„Dámy a pánové, nechci se vás dotknout - KDO Z VÁS TO MÁ . . . “

PS.: Aha, ten důkaz . . . tak tady :
Jasně, na Watchmanna z národního parku Arches v Utahu nemá, ale, to už je jiný příběh . . .

o tom zas až jindy.

jak vidět...
No jsem zvědavá na další pokračování, je vidět, že cestuješ opravdu "nalehko", kde cestou spíš? V autě? Má lůžkovou úpravu? Jakým autem? To budeš mít asi něco většího, žejo.

v káře spím, postel ze sedadla vedle řidiče, vycpeš nebo vyrovnáš nějakou deskou, co najdeš, musíš zlomit západku sedadla, aby šlo víc narovnat, do oken dáš sluneční clony a černý závěsy, žádnej problém :-) Dá se i ve dvou, třikrát jsem byl s kamarádkou, podruhý už ani neodmlouvala - pokud se spaní týká :-)

moc pekny, taky se pridavam k tem, co zadaji pokracovani.
Akorat o tom Montague house tam mas 2 nepresnosti. To nebyla farma, ale preprahaci stanice s hostincem pro dostavniky (v zime sane), ktere krome parniku obstaravaly dopravu mezi Dawsonem a Whitehorse.
A ty klady na tom srubu muzou byt klidne mistni. Tady rostou velke stromy treba i za polarnim kruhem. Jenomze ne vsude. Musi to byt v chranenem udoli, v miste kde neni permafrost a u potoka nebo u reky, kde je dost vlahy.

hned si to u sebe opravím. Já ten místní popis jenom přelít pohledem kvůli těm mizernejm moskytům. Tak přepřahací stanice mě nenapadla. S těma kládama mám pocit, že je tam přivezli z velký dálky volským povozem, myslím, že tam byla nějaká fotka, ale stopro to netvrdím. Budu si tam asi někdy muset ještě zajet to vyfotit :-) Mně to bylo hned divný, že by tam chtěl někdo farmařit. Víc hlav víc ví. A proto vona Kudlanka nedala pokračování, objevila chybu, nechtěla mě zesměšnit :-)

:-)