Urychleně se vracím do káry pro šampon a ručník a využívám toho, že jsem tu momentálně úplně sám a pádím si umýt hlavu. Už to potřebovala jako sůl, v tomhle horku. Ne všude tu mají vodu teplou a ne všude normální kohoutky. Tady mají dokonce klasický vodovodní baterie, i když to vzhledem k tomu šetření, odporuje vlastně logice. Jinde, kde s vodou taky šetří, musíš pořád něco mačkat, aby tekla. A někdy stejně vyteče jen určitý, předem nastavený množství a musíš přidat další kolo nebo dvě tři, abys dostal tolik, kolik zrovna potřebuješ. A tou jednou rukou přitom pořád držíš nebo tlačíš na nějakej činč. To zrovna na mytí, obzvláště hlavy, není moc šikovný.

      Ještě nemám hlavu ani pořádně vydrbanou, užívám si tu rozkoš umytý kebule, když koutkem oka zahlídnu ten fakt nepřehlédnutelnej povědomej stejnokroj.

     Mýt si tu na Restroomu hlavu do půl těla sice neodporuje místně nastavený morálce, ale, NĚCO to o dotyčným vypovídá. Šerifovi, co tu právě prošel, tedy určitě. A informaci o „Strangers" někomu podobnýmu já tu obzvlášť moc nerad dávám. Veřejně podávat Informace osobního ražení o sobě se tu zásadně před cizíma nevyplácí.

     V týhle křesťanský puritánský prudérně a pokrytecky nastavený zemi...  Nevyčnívat, toť heslo dne. A to po celej rok, když netoužíš po problémech.

     A tohle je přesně můj případ. Být šedá myš česká, tady vlastně americká, prostě nenápadnej tvor. Tvor, kterej všechno vidí, ale, není viděn... Nemusí to být nutně úplně celej rok, mně stačí vždycky klidně být neviditelnej jenom ty dva měsíce mýho pobytu tady.  

     Šerif je pryč, nikde nikdo a tak se vracím ještě pro nůžky, abych si ostříhal měsíc dlouhý vousy. Kdo ví, kdy k tomu bude zas takhle vhodná příležitost. Počítám, že za týden už budu přejíždět kanadský hranice a v tom případě budu muset vypadat naprosto důvěryhodně...