Tak už je to tady! Skutečné a převelice žhavé léto. Ráno se probudíte a nebe je jak šmolka - už v šest ráno. Paní řídící Václavka Hubičková by zpívala jak slavíček. Pak se vyhoupne sluníčko... a nastane konečně teplo!!!

     Dokonce vedro, které nám vadí, protože my nikdy s ničím přeci nebudeme úplně spokojeni. Meteorologové nám totiž nadělili o i o dost víc jak třicet stupňů... S dětmi není k vydržení, jsou jak z divokých vajec, však jsou prázdniny. Rodiče se naopak těší, až políbí autobus, který jejich ratolesti odveze na tábor (nebo třeba ke všem čertům) - a budou mít chvilku klid. Rodiny jezdí na prázdniny - nejlépe někam do tepla a k vodě - a pokud možno někam na jih - neb na zdejší počasí, přese všechna ujišťování meteorologů, spoleh prostě není.

     My jsme s dětmi jezdívali do Bulharska. Bydleli jsme v soukromí u rodiny Peševových. Vyjížděli jsme z Prahy hl.n., a v Komárně jsme překročili maďarské hranice. Maďarští celníci a pasoví úředníci byli vysloveně roztomilí. Jen jsem vytáhla pasy (svoje a dětí) tak  řekli: „á, Čehozlovák!" mávli rukou a odešli - ani se do těch pasů nepodívali. No a pak se jelo rovinatou krajinou až do Rumunska. Tam Maďaři jen prošli a zasalutovali, vlak popojel a do vlaku vtrhlo něco jako URNA - jenže v zeleném. Po zuby ozbrojení vojáci se psy a samopaly. Vtrhli do kupé - jeden řval, druhej na vás mířil samopalem a třetí prohlédl doklady. Nikoho teda nezastřelili ... ale nebyl to dobrý pocit. 

     Pak jsme projížděli Rumunskem.  Velice úchvatné jsou Transylvánské Alpy. Strmé, vysoké kopce, pokryté trávou, která byla tmavozelená a hebká jako samet. Vysoké hory a hluboké strže, mezi nimi se klenuly pilířové mosty, po kterých jezdily ty vlaky.  Byla to divoká krajina, kde nebylo vidět živáčka - krom sem tam malých vesniček, kterými se projíždělo. V každé z nich byl zelený domek, před kterým stály dva jónské sloupy -  tam bydlel místní potentát.

     Jinak přes Rumunsko vlak nabral i dvacet hodin zpoždění. Nevím, jak je to teď, poté, co si zabili Ceauceska, ale tenkrát tam bylo zřejmě zoufalé zásobování. Jakmile vlak někde zastavil, okamžitě se k jeho jídelnímu vozu nastavěla dlouhá fronta lidí s nákupními taškami a skupovali všecko - chleba, housky, pivo, paštiky, tatranky, mýdlo - prostě všecko, co si zaměstnanci podniku JLV vezli na "kšeft". Tohle zdržení nás štvalo, ale těch lidí nám bylo líto. S mizerným zásobováním a frontami jsme své zkušenosti měli, ale že by to někde mohlo být až takhle hrozný, to nás nenapadlo.

     Jinak ty lidi, přes tu bídu, byli hodný a vlídný. Pamatuju se, jak se jednou jedné paní udělalo špatně, tak vylezla z vlaku ven a sedla si na schůdky. V tu ránu z tý hrozný fronty přiběhli lidi a podávali jí vodu, aby se vzpamatovala. Dokonce sehnali někde doktora, kterej naštěstí uměl rusky, ten jí změřil tlak a dal jí nějaký prášek, paní se udělalo líp a šla se zas natáhnout do vlaku.

     Fakt je, že ty lidi nijak nežebrali, ani neobtěžovali. Jen si chtěli nakoupit a tohle zřejmě byla jediná možnost. No a když jsme tedy takhle pozásobovali rumunská městečka a vesnice, vlak dojel na bulharské hranice. A do vlaku opět vtrhla "URNA". Když se vydupali a vyřvali, vlak popojel a přišel bulharský celník, který řečí slovanskou, prostému lidu srozumitelnou, řekl: "Nezastřelili vás? Tak to máte všecko v pořádku." Usmál se, popřál nám hezkou dovolenou v jeho krásné zemi a odešel. Nějaké doklady ho nezajímaly.

     A pak už bylo všecko zalité sluncem. Modré nebe, barevná městečka, pohodoví lidi.

na doby dávno minulé vzpomíná -

Alena Puntík

(pokračování příště)

Komentáře (5)

Zobrazit/Skrýt komentáře no vidíš, Aleno, že umíš psát i hezky :-) : Andrea2 těším se na pokračování! červenec 15, 2010 09:02 Tak to se musím podělit o náš zážitek. : Michal Bylo to v roce 1982, jeli jsme poprvé do Bulharska k moři. Abychom měli pohodlí, první třídou, místenky koupené, lehátka už byla vyprodaná. Nastupovali jsme v Brně, rychlík přijel, drali jsem se do vagónu a průvodčí, ožralý jak doga nás vyhodil, že oni jedou do Burgasu a vlak do Varny přijede po nich. Pak se vlak rozjel a minul nás vagón s cedulí, že to je vlak do Varny. Tak zpátky na nádraží, ráno jel vlak do Bukurešti a posadili nás do něj. Na hranicích do Rumunska nám odpojili pro „poruchu“ jídelní vůz. Přijeli jsem do Bukurešti ráno, vlak do Varny jede v šest večer. Proseděli jsme den na nástupišti, podle sdělení v informacích poslední tři vagony jely do Varny, přepřahat se bude na hranicích do Bulharska v Ruse. Uvelebili jsme se v kupé, připraveni na delší pobyt, ale pak přišel průvodčí a mile nám sdělil, že celý vlak jede do Sofie, že si musíme v Ruse vystoupit, ale za půl hodiny přijede na stejnou kolej vlak do Varny. Nu což. V Ruse jsme vystoupili, usedli na lavičku a čekáme. Pak přijel prodavač s párky, uměl perfektně česky, však studoval v Pardubicích chemii, než se dal do businessu. Ten nám řekl, že nejbližší vlak do Varny jede o půlnoci, vlak, kterým jsem měli původně jet, ale o den později. Ale že na vedlejší koleji stojí vagóny, a ten poslední s cedulí Varna že k tomu vlaku připřáhnou, jen ať si v klidu nastoupíme a ráno se vzbudíme ve Varně. To už jsme nevěřili ničemu, naslinil jsem prst a pod tu ceduli namaloval do prachu a špíny kříž. O půlnoci přijel vlak, ale žádný vagón k němu nepřipojili, natož ten s křížem. Celníci na nádraží už věděli kdo jsme a proč tam jsme a tak, když vlak přijel, vlítli dovnitř, vyhodili lidi z jednoho kupé, co už stejně vystupovali, že je proclí na peróně a nás dali dovnitř, i s kufry pomohli. Probudili jsme se až sluníčkem, když jsme vjížděli do Varny. Přes tyhle potíže, nebo vlastně možná díky jim, to byla opravdu a nekecám překrásná dovolená. červenec 15, 2010 16:12 jo, můj švagr takhle jel do Bulharska stavět stany pro rekreaci ROH : toulavej a i když byl varován, že v žádným případě přes Rumunsko nesmí mít otevřená okna, zapomněli na to a v noci, když vlak zastavil na semaforu někde v polích hned jim tam nalezli zloději a než se probudili, pár věcí jim sebrali a šup z vlaku. Vlak tam stával pravidelně, tak už měli místní připravený i žebříky. A zloději brali především jídlo, salám ap. Na zpáteční cestě už měli zloději smůlu, okna hlídali, ale stejně se jim někde snažili dostat do vagonů. červenec 15, 2010 16:18 Jeste za davnych dob jsme jeli jako mladi vysokoskolaci : Alena P-H vlakem do Rumunska. Krasne spominky. Samozrejme jsme byli ucha a nic nam nevadilo. Ale stejne - celnici nikoho neobtezovali, lide byli moc hodni a broskve panove - to byly nejlepsi broskve meho zivota. Kdosi uz tady spominal broskve v Bulharsku, ale to asi jenom protoze ten dotycny/a nejedli broskve v Rumunsku. Musim taky priznat, ze jinak jsme tam toho moc nepojedli, kazdy krasne zhubl i kdyz v te dobe jsme to jeste nepotrebovali. Jidlo jsme meli zaplacene v nejake restauraci pro cizince, ale akorat ze se to dalo jist a jejich obchody byly fakt prazdne. Absolutne. Dost mne to sokovalo, ale v tom veku nam slunce, more, broskve a hrozno stacilo ke stesti. Vecer byla diskoteka a pil se nejaky koktejl, co to bylo za dryak netusim. My vlastne byli asi moc hodne deti pac jsme se neozirali ani nedrogovali. Lehke doteky se snad sexem ani nazvat nedali, dva koktejly na vecer, cela noc protancovana a rano vyspavani na plazi. Faktem je, ze jsme byli brani za temer kapitalisty pac ceskej hotel byl nejlepsi a mel stabilne tekouci vodu. A taky jsme meli rifle a tenisky a kourili jsme marlbora dovezene z CS. Ja mela nizkej tlak a pila kafe kazde rano. Neprivezla jsem si to ale sebou a pac tam kafe nebylo stezovala jsem se dvema znamym, ze se mi bez kafe toci hlava. Nejaka pani na rynku to slysela a jenom mne chytila za ruku a rekla at pockam. Za 5 minut mi prinesla balicek kafe a nevzala si za to ani supa. Nikdy na ni nezapomenu. Jeden z nejhezcich zazitju meho zivota. červenec 16, 2010 20:38 Když jsme se vraceli, tak se jelo přes to Rumunsko v noci : alena puntíkovaná a jednou koukáme a na louce v těch horách nějaká záře. Hiořel tam oheň, u něj cikánka v nařasenejch sukních míchala něco v kotlíku, kousel dál stálas bílá vyřezávaná maringorka a kolem se pásli nádherný koně. Bylo to jako v pohádce. červenec 16, 2010 20:46

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment