|
 Prázdniny už silně klepou na dveře a s nimi čas dovolených a výletů. Po delší odmlce vás tedy zvu opět na Šumavu. Začínali jsme na Rábí, projeli Sušici, navštívili zámek Velhartice, město Klatovy a okolí, Nýrskou přehradu a naposledy jsme si povídali o Železné Rudě.
Dnes tedy vyrážíme ze Železné Rudy po silnici č. 27 a na nejbližší křižovatce odbočujeme na silnici č. 190 směr Sušice. Tato cesta představuje významnou zkratku do vnitrozemí a dodnes mám v paměti složité objíždění do Rudy za časů železné opony... Souběžně se silnicí byla vybudována cyklistická stezka. Míjíme odbočku na Hůrku, kde bychom mohli pokračovat k jezeru Laka a míříme do Dobré Vody u Hartmanic. 
Na malém parkovišti, asi kilometr před obcí, zastavíme a vydáme se nenáročnou procházkou k Vintířově lesní kapli a Vintířově skále na úpatí Březníku. Svatý Vintíř byl benediktinský mnich, poustevník, který se zasloužil o smír mezi Břetislavem a císařem Jindřichem III. V roce 1040 založil pod skalou poustevnu. Jeho ostatky byly uloženy v Břevnovském klášteře, ale po vypuknutí husitských válek byly rozprášeny. S tímto světcem je spjat i kostel v Dobré Vodě - poutním místě s prameny údajně léčivé vody. Kostel dal postavit v r. 1706 hrabě Villani, a jako jediný na světě je zasvěcen sv. Vintíři. V době totality v něm bylo vojenské skladiště (!). Po sametové revoluci se kostel dočkal opravy a byl znovu vysvěcen. V r. 2001 byl do kostela umístěn nádherný skleněný oltář sklářské výtvarnice Johany Tesařové.  Vedle kostela stojí kaple s pramenem. Návštěva kostela je součástí prohlídky Muzea Dr. Šimona Adlera - památníku židovského historika a rabína, který se zde v r. 1884 narodil. V obci zastával význačné funkce. Byl však se svou manželkou a jedním synem zavražděn v koncentračním táboře Osvětim. Muzeum vzniklo na konci devadesátých let. Vrátil se sem totiž syn Dr Šimona Adlera - Matityahu Adler, který byl spolu se svým bratrem rabínem Sinajem Adlerem iniciátorem vzniku muzea. Realizovat myšlenku zřízení muzea se podařilo i díky podpoře města Hartmanice, zejména starosty města, Jiřího Jukla. Muzeum spravuje nyní Západočeské muzeum Plzeň. Z Dobré Vody zamíříme o pár kilometrů dál, do tisícového městečka Hartmanice. V Hartmanicích a okolí žili na konci devatenáctého století Češi, Němci i početná židovská komunita. Právě pro potřeby oněch posledně jmenovaných se začalo r. 1881 se stavbou synagogy. O tři roky později vznikla velmi zdařilá budova a významné centrum zdejší židovské komunity. Bohužel přišla předválečná léta a nastal odliv židovských obyvatel Hartmanic. 
Po příchodu wehrmachtu došlo k poničení synagogy a její přestavbě na truhlářskou dílnu. Necitlivé zásahy pokračovaly i po válce, kdy bylo místo zbaveno veškeré důstojnosti a postupně došlo k naprosté devastaci. Stavbě hrozila demolice. Po různých peripetiích nakonec došlo k obratu. Objekt koupil pan Michal Klíma z Prahy a zrekonstruoval jej do nynější podoby. Osud synagogy můžete shlédnout na velmi zdařilém videu v přízemí budovy a musím podotknout, že smekám před odvahou a kumštem lidí, kteří z ruiny vytvořili opět esteticky velmi zdařilou stavbu. Po návštěvě synagogy nám zbude ještě čas prohlédnout si malé, ale velmi slušně vybavené informační středisko. Nabídnou vám tam i tipy k dalším výletům. Mohou jím být blízké Prášily s archeoparkem, či pěší výlet na hraniční přechod Gsenget. Můžete se podívat i po zámečcích poblíž Hartmanic - mj. Kundratice, kde žije paní Eliška Coolidge-Hašková či zámek Karlov. Příště vás pozvu do míst, která mám na Šumavě nejraději a nabídnu i málo známá místa s krásným výhledem do vnitrozemí. MIA
|
Zdravím na Šumavu!
