Hodně dlouho psala na pokračování zážitky svého velkého cestování z domova, přes několik dalších států, až do kanadského Yukonu - jmenovalo se to "Za romantikou na Yukon". Její zážitky byly víc než barvité, osud nelehký. Alena, jejíž vyprávění jsme pak společně v následujících pokračováních četli, neměla opravdu život všedně plynoucí. Ostatně, ona sama také nebyla jen tak obyčejná ženská. Patřila od počátku 70. let mezi partu trampských psavců, kteří spolupracovali s brněnským trampským časopisem TULÁK, či na vydávání prvních trampských samizdatů.  

Tak si říkám, že jsem se spíš měla narodit jako truhlář a ještě víc zahrádkář. Tedy, nemyslím tím, že bych se cítila někdy jako to druhé pohlaví, ale asi je neběžné být truhlářkou. To spíš tou zahradnicí.  Snažila jsem si to celý dospělý život nějak vynahrazovat, ale nikdy to nebylo úplně ono. Když byly děti malé, tak jsem pronajala v Černošicích jeden čerstvě dostavěnej domek. Tedy hrubou stavbu, s okolním zakramařeným placem. Po čtyřech letech to byl krásný zařízený domek a perfektní zahrada se skleníkem a dokonce i s dost obsazenou králíkárnou. Nojo, ale školy zavelely, a my se vrátili zpět na Jižák...

Záchranná a odchytová služba pro zvířata, které šéfuje PETR PROKEŠ, sídlí přímo v nádražní budově a na přilehlém pozemku v obci Dalovice. Stanice vznikla z potřeby okamžitého umístění psů, takže není útulkem. Jsou tam však také umísťováni psi ve velmi vážném zdravotním stavu, kteří potřebují nadstandardní péči, kterou běžné útulky poskytnou nemohou. Přečtěte si o jeho zážitku z včerejší noci čarodějnic. O tom, jací jsou někteří lidé mezi námi...

Na dnes mám pro vás něco fakt neběžného!!! Až zas uslyšíte znělku seriálu Vraždy v Midsomeru, tak se zaposlouchejte – hlavní melodii tam hraje nástroj THEREMIN. Nejspíš jste o něm neslyšeli - Je to jediný hudební nástroj, na který se dá hrát, aniž by se ho sólista musel dotýkat, opravdu! Je poměrně snadné naučit se ho ovládat, ale extrémně těžké na něj hrát opravdovou muziku. 

Jedno máme všichni společné – každý z nás byl dítětem. Někdo měl dětství šťastné, někdo méně, ale každý z nás si občas s něčím hrál. A některým to vydrželo i v dospělosti. Svět hraček je světem sám pro sebe. Je to svět nekonečné fantazie, kreativity, a v poslední době také velikým byznysem. S tím nic nenaděláme, protože řečeno slovy klasika – pokrok nezastavíš. Vsadím se s každým z vás, že nejméně v duchu, možná i nahlas, porovnáváme všichni dnešní vymazlené hračky s těmi, které provázely dětstvím nás, věkem už lehce babko- a dědkoidní.

Jedna z nejefektivnějších metod zbavování se věcí, je vyhodit ty, které už nepotřebujete. Pokud je to pro těžké, posbírejte je do krabic a uložte ve sklepě. Tímto způsobem nic sice nevyhodíte, ale už vám nebudou zavazet doma. Po čase dojdete k názoru, že pokud jsou ve sklepě a nechybí vám, pak se jich klidně můžete zbavit natrvalo. Připadá-li vám větší vyhazování jako radikální řešení, vyzkoušejte určitou alternativu.

Svět je rozdělený na ty, co spí v ponožkách a na ty, co spí naboso. Nicméně pokud patříte k těm druhým a trpíte nespavostí, doporučuju vám své rozhodnutí přehodnotit. Ponožky na noc mají spoustu benefitů. A nejen spánkových. Když jsem byla malá, tak mi moje máma říkala, ať si na noc neberu ponožky, protože mi budou akorát škrtit nohy. Tak nějak jsem ale pořád měla nutkání to dělat. A teď už vím proč.

„Michale, byl bys od tý dobroty a hodil to lejstro k šéfovi? Já to včera na tu jeho novou asistentku maličko zkusil a nějak jsme se nepohodli.“ Jen jsem se ironicky pousmál, vzal Robertovo lejstro do ruky a vyšel ze dveří. „No jo, Robert,“ pomyslel jsem si cestou, „náš neodolatelný buldozér ženských srdcí holt tentokrát narazil.“ Což o to, Iveta je výstavní kousek, tak bylo jen otázkou času, kdy po ní vyjede.