V loňském roce jsem absolvovala 5x ERCP plus operaci žlučníku, která měla být původně laparoskopická, ale protože během operace zjistili, že je zde zánět, tak proběhla klasicky. Tedy: otevřeli si mě jako sardinky. Popsanými úkony jsem získala nárok na lázně. Teoreticky. Protože není jednoduché získat doporučení, zejména když mne ošetřovali ve třech různých nemocnicích a i v té naší pokaždé jiný doktor. Nešla jsem na zákroky na základě výsledků vyšetření z ambulance, ale vždy přes pohotovost a akutní potíže.

Česká umělkyně, videoartistka, performerka, kurátorka a výtvarná pedagožka, jejíž performance se pohybují na pomezí pornografie, prezentuje pouze svoji vizi, jíž je nahé tělo nedílnou a základní součástí. Uspokojuje svou uměleckou potřebu a naplňuje umělecký záměr, do nějž se přihlížející nemusejí, ale mohou různým způsobem zapojit. Kateřina Olivová je vedoucí ateliéru Nových médií 2 na Akademii výtvarných umění v Prazea; jako kostým užívá nahotu a doporučuje každý den hýčkat a objevovat krásu našich těl.

Příběhů o emigraci jsem vyslechl mnoho. Povím vám dnes jeden za všechny, který mi u večerního ohně osobně vyprávěl jeden chlápek, který měl přezdívku Kvakin. On a dva slovenští chlapci se tehdy prostříhali úspěšně hraničním plotem, a tohle zdolání státní hranice do západního Německa se okamžitě rozhodli oslavit. Láhev slivovice kolovala a dokonce si i zazpívali. Po krátké době k nim přijel džíp a rozjaření hoši byli překvapeni, že posádka mluví česky.

Tak chalupu nebo chatu jsme v blízké rodině nikdy neměli, jen jednou nám vzdálený strýc zapůjčil svou chatu u Vranovské přehrady; jinak jsem jako děcko nechatařila, ani nekempovala. Moje prázdniny na základce spočívaly v pobytu u babičky nebo jiných příbuzných na vesnici. A prázdniny středoškolské či vysokoškolské? Ty byly naplněny jednak povinnou praxí, jednak mojí brigádou, abych si vydělala na parádu.

Ahoj kámošky a kámošové, určitě ste si všimli, že poslední dobou nějak pauzíruju. A – už to mám černý na bílym. Ne, nejni to Alzheimer, ani demence, ale fakt jsem nemocná - mám setsakra vošklivej zánět močových cest. Au au, fakt bolavej a nepříjemnej. Bylo mi mizerně už delší dobu, ale minulý týden jsem navštívila svou báječnou paní doktorku, dostala žádanku a ampuli, kterou pak další den i s náplní odevzdala v laboratoři. Následně vyčkala pár dnů, tedy víc než pár, ale každopádně, výsledek tu je, a já dostala e-recept.

Omlouvám se za delší pauzu v tomto seriálu vyprávění, aspoň jste si od tématu odpočinuli a snesete tím spíš pokračování. Začnu školou, tedy mou novou příležitostí k jízdě na koni, kterou jsem získala po nástupu na VŠZ v Českých Budějovicích. Hned, jak jsem se rozkoukala, jsem se ji snažila co nejvíce využít. Škola měla svůj školní statek včetně jezdeckých koní ustájených na Vondrově kousek od Hluboké.