Zavítáte-li do cizího městečka či města a chcete se o něm rychle něco dozvědět, rozhodně nehledejte informační středisko, ale zajděte si na místní hřbitov. Staré hrobky a jejich nápisy vám promptně prozradí bývalou úroveň města, kdo patřil k městskému patriciátu, čím město vynikalo a další a novější náhrobky pak to, jakými proměnami město a jeho obyvatelé v toku času prošli. Zavítáte-li do cizího bytu a chcete se co nejrychleji něco dozvědět o jeho obyvatelích, nakoukněte na knížky v jejich domácnosti.

Podle japonského psychiatra Akioshiho Kitaokiho, který studuje vizuální iluze a vytváří z nich umělecká díla (a vytvořil tuto i další iluze), se prý obrázek jeví jako nehybný vyrovnaným a odpočinutým lidem. Když se však před vašimi zraky aktivně pohybuje, potřebujete spánek po dobu nejméně osmi hodin. No, a když se ten čarovný kruh pohybuje velmi rychle, potom urychleně potřebujete odpočinek. Ale ono to tak divoké není - jedná se totiž vesměs o iluze… 

Jak jinak - lidé, živící se módou, a že jich je neurekom, musí vždy po určité době donutit svět, aby se začal jinak oblékat. Kam by také přišli, kdybychom stále chodili všichni v jednom... Problém je, že málokterý styl sluší všem. Spíš je naopak hodně módních stylů, které nesluší nikomu. Pominu-li strašáky do zelí, kterým co možná největší nápadnost - ať je způsobena čímkoli a jakkoli - zcela vyhovuje. Jestlipak jste si všimli, že po dlouhé době, kdy každá, jakkoliv boubelatá i přeboubelatá děva chodila v upjatých punčocháčích, přichází velká změna? Tedy, neříkalo se těm různým návlekům punčocháče, to ne, byly to leginy, slim kalhoty atd. A dnes? Příchází nový horor....

Tedy, že by byly následující novinky potěšitelné, se zrovna říci nedá. Rodiče, kteří se rozhodli "nepíchat do svých dětí chemické srágory", mají na triku stoupající počet nakažených "černokašlalů". Bohužel se nejedná o nějakou tu rýmičku, ale je to velmi nepříjemná nemoc, která u malých dětí může mít i fatální následek.  Sněmovna měla důvod se zase o něco porvat - a kdo poslouchal občas televizi, tak se bavil. Na některých kanálech se vášnivě debatovalo - jedni hodně moc proti, druzí zase proti těm prvním. Pravda je, že stejnopohlavní partneři už to mají ve světě dost vybojované, alespoň že jim uznali vzájemná práva.

Není tomu tak dávno, co jsme se s Mikym (mým kocourem) přestěhovali. Já musela po sedmi letech opustit milovanou vesničku, Miky své teritorium. Věděla jsem, že to bude pro oba těžké a pro Mikyho obzvlášť, a tak jsem se na celou akci náležitě připravila, abych Mikymu příchod do nového teritoria co nejvíce ulehčila. Marnost nad marnost, pořád to bylo málo.

Když jsem se před časem rozhodla, že prostě a jednoduše dosavadní život vezmu houbou, všechno smažu, a začnu znova, nedošlo mi, že to opravdu bude velká fuška. Neuvědomila jsem si, co to všechno bude znamenat nové práce, plánování, shánění, zařizování... Nechápete? Nevěříte? No, tak začnu tím prvním, co mne vlastně k tomuhle rozhodnutí přimělo:  zhubla jsem, a to docela dost, i když stále ještě nejsem se svou váhou spokojená. Ale už přeci jen zapadnu mezi běžný lid... Ovšem podepsalo se to na mém šatníku. Mám kvanta "hadrů", které mi jsou v lepším slova smyslu plandavě.

Kdysi dávno jsem si myslela, že logistika úzce souvisí s logikou. Že přesun věcí a lidí v čase a prostoru musí podléhat určitým pravidlům. Jenže mateřská logistika je úplně jiný podobor. Pro ty, kdo netuší o co se jedná - jednoho dne nastane v životě rodiny moment, kdy děti vstoupí do různých vzdělávacích zařízení, do různých kroužků a začnou mít odlišný denní program. Rodiče, potažmo většinou matka, musí sladit všechny jejich odjezdy, příjezdy, vyzvedávání a přesuny. Začíná to ráno.

Doufám, že většina z vás se moc nepřejedla a že máte doma ještě nějaký ten opuštěný vanilkový rohlíček nebo pár pracinek... No, já vim, já to fakt nezapírám - mluví ze mne příšerná závist. Nejraději bych se toho všeho napucla jako v mládí, ach jo... Pamatuju doby, kdy jsem pod deset druhů nešla - většinou to bylo tak kolem třinácti druhů vánočního pečiva. Jednoduše - já bych bývala mohla žít jen jako cukrová princezna. Jenže, časy se mění a když chci vypadat jen trochu obstojně, tak "Odstup, sladký satane!"