OK, tak já bych vám napsala něco o mých zkušenostech z Bulharska, když jsem to slíbila.... Jezdívala jsem tam před drahnými lety, kdy jste si - v reálném socialismu - mohli vybrat jen mezi Rumunskem a Bulharskem, chtěli-li jste někam do tepla. Zbytek světa byl studenej, nebo zakázanej.

Ahóóój, dělnická třída zdraví, no, jestli tě to uklidní (napsala mi jedna z kudlanek na můj zoufalý povzdech, jak nic nestíhám), tak já také kmitám až se potkávám, orosená jsem denně až na patách, můj stoleček v práci začal žít vlastním životem, můj manžel a byt též, ale včera jsem byt stačila po třech týdnech zpacifikovat, taktéž i špinavé prádlo, u manžela se mi to bohužel ještě nepodařilo.

Včera jsem se dovolala dceři. Skypem… Kousek od ní – prý – byla i obě má vnoučata. Nevím, co mě to napadlo, pozdravila jsem je, oni „prý“ odpověděli…a já navrhla, že jim povím pohádku. „Mami, báječně tě slyšíme, tak prej máš povídat!“ napsala dcera. Neměla totiž ani kamerku, ani mikrofon, takže – mě viděli, mě slyšeli – já četla, co psala. Věřili byste tomu?

Mám něco, co mě opravdu baví, těším se na to pokaždé víc a víc a chci to teď barvitě vynachválit i vám ostatním. To je totiž celý můj  táta a jeho koníček, na který nedá dopustit. Že to s ním myslí opravdu vážně, dokazuje mj. jeho snaha hledat další mladé lidi, které by to bavilo a rozšiřovat tak „naše řady". 

Mé milé kudlanky, čarování bylo vždycky výsadou žen. Samozřejmě, že bylo i je plno slavných kouzelníků, ale to pravé kouzlení patřilo vždy nám. A teď se kvapem blíží chvíle, kdy nastane - každé z vás - možnost zkusit si trochu začarovat. Nesmíte ovšem zapomenout, že využívat síly magie pro ubližování jiným je velice nebezpečné.

Kam letos pojedete vy? Jezdíte naslepo, do neznáma, nebo na jistotu? Jedete za romantikou, za nevinnou přírodou, do vinných oblastí, k moři zelenému, modrému, teplému, ledovému? Do hor, či jeskyní? Co považujete za nejlépe „vybavenou“ dovolenou? Jste mastňáci se super výbavou luxusních nesmyslů?  Co potřebujete mít s sebou?

Margotčin recept na lívance a vaše oblizující se komentáře spolu s dalšími a dalšími variantami receptů na toto sladké téma mi připomněly zážitek s jedním z mých ctitelů. Kdysi jsem se na horách seznámila s jedním sympaťákem, fantasticky jezdil, byl úžasně inteligentní a z daleké Bratislavy.

Přišel mi balíček. Opatrně, jakobych už tehdy tušila, že ukrývá přinejmenším odjištěnou minu, jsem ho otevřela.... "Návod ke snadné instalaci jen ve 3 krocích", zamrkal na mě vesele pajdulák na útlé knížečce. A já vesele zamrkala na tu malou bílou a zrádnou krabičku, která se vesele rozvalovala v mých rukách. "Neměla bys mít nějaké díry?" zahájila jsem náš duchaplný rozhovor.  Krabička mi ironicky ukázala svůj zadek.