Když se úspěšně prozvracíme do druhého trimestru, čeká nás další nádherný okamžik. Konec nevolností. Chvíle, kdy se po čtyřech měsících můžeme zase najíst a už nepřestat, kdy můžeme projít kolem autobusové zastávky bez zatajeného dechu, smíme se bez následků znovu nastříkat svou oblíbenou voňavkou a dovolit manželovi použít vodu po holení a ráno se jdeme na záchod opravdu jen vyčůrat.

     Záhy následuje vrchol očekávání, první pohyby. Zpočátku lehce zaměnitelné s průvodními jevy zažívání pokaženého obžerstvím následujícím po mnohatýdenním půstu. Posléze je člověk v nás čím dál tím pohyblivější. Vystrkuje paty, kolena a zadek, což nás uvádí do stavu vytržení. Jasný důkaz, že nás gynekolog celou tu dobu nevodil za nos, a že jsme opravdu nezvracely po guláši, který jsme v únoru snědly na návštěvě u tchýně. Někdy tady začíná krásná změna i u partnera. Pomalu se přetváří v tátu, který nám roztomile pokládá hlavu na břicho a vykřikuje: "Teď mě kopnul do ucha, hele, fakt mě kopnul!"  

     Za zmínku stojí i chvíle, kdy už nemůžeme chodit do práce s rozepnutým poklopcem a tak si vyrazíme pořídit těhotenské oblečení. Na rozdíl od ostatních módních výstřelků, které si tu a tam dopřáváme, protože je prostě chceme, těhotenské halenky, sukně a lacláče si kupujeme, protože musíme, což celému úkonu dává úplně jiný rozměr. Některé z nás těhotenské oblečení nesundají ještě dlouhé měsíce po porodu, takže se opravdu vyplatí.