|
 Tak jsem si právě četla postesknutí Dáši - která si vzpomněla na zážitky z minulých Vánoc. Na dárky, které se zrovna "netrefily". Jo, to se tak někdy stane. Někdy je to z neznalosti věci, někdy - a to je podstatně horší - z nezájmu, či dokonce schválnosti. Jednoduše je nutno něco dát a tak člověk koupí a zabalí "něco". Ale - abyste byli všichni v obraze - zkopíruju vám sem jak to posmutnění, tak i odpověď, kterou na můj popud napsala Paula. Ostatně, jak možná víte, taky si prošla svým peklíčkem...
"Kudlanky a kudlankové,
poraďte mi, jak se radovat ze dvou knížek, o kterých
je vám už podle záložky jasné, že je nedočtete. Jak projevit radost nad
rukavicemi, které jsou sice krásné, ale mají prsty viditelně menší než vy.
Nemluvě o tom, že mám ráda rukavice od Vietnamců, ty natahovací, které mi sedí
a tyhle stály 4 x tolik.
A vrchol všeho byl deštník, který sice potřebuji,
ale určitě ne pánský černý. Prosím, poraďte mi, jak to překousnout a tvářit se
radostně aspoň do doby, než strčím rukavice navždy do skříně a dojdu si do
tržnice pro jiné; a přitom si koupím ten potřebný deštník."
DÁŠA
Milá Dášo,
napíšu ti jeden můj konkrétní
ježíškový zážitek. Si představ, že pod vaším vánočním stromečkem leží
veliká kupa dárků. Ty, jako samozvaný Ježíšek, jasně nečekáš, že by tam
leželo nějaké veliké překvapení. Protože jak dobře víš, všechny ty veliké
i trochu menší zabalené škatule si rozeberou tvoje robátka, však jsi to
kupovala i balila. A taky je tam balík, co jsi tam připravila pro toho svého
milovaného.
Ale ouha, přece jen ti přistane
k nohám jedna velká krabice, a pak ještě jedna menší a ještě jedna, docela malá
úzká a podlouhlá; že by se tam nějaké pěkné hodinky klidně vešly? A tak čekáš
trpělivě a s úsměvem, až si ti menší rozbalí všechny svoje dárky a pak
přijde řada na tebe.
Začneš tím prostředním menším a
tam – lyžařské ponožky, no, ty se vždycky hodí. Pěkně poděkuješ
Ježíškovi a pak váháš, jestli ten nejmenší, nebo ten největší dárek. Já si ráda
nechávám to velké nakonec, takže to vyhrál ten menší a tam - óóó můj bože,
žádné hodinky, žádný pěkný náramek, šála, nebo třeba
právě ty rukavice, ale tolik potřebný nový ovladač na televizi.
Celá rodina se raduje, ten
rozbitý už téměř nefungoval, tak maminka dostala nový, budeme si moct
"ovládat"....
No a nakonec se tvé ruce blíží
k tomu poslednímu většímu, dokonce docela velikému dárku. Netrpělivě rozvazuješ
mašličku, trháš izolepu a potom rozděláváš balící papír a čekáš, copak to tam
asi bude, to napětí je stejně nejhezčí.
A najedou je to tady: krásná,
dřevěná, fungl nová (ještě že tak) hajzlová deska.
Ještě máš
pocit, že jsou tvé dárky tak nemožné?
Paula
|
