Byli jsme - s manželem a dětmi - na dovolené na Šíravě na východním Slovensku - poblíž Vihorlatu. Cesta tam byla dlouhá a namáhavá, šílené parno. V podvečer jsme se zastavili v Branisku, kde jsou kopce,horské bystřiny a koliba, skrz kterou protéká potok a vy si tam můžete chytit pstruha a nechat si jej hned upravit na ohništi či na grilu.

      Tam jsme přenocovali a ráno pokračovali dál, až k onomu obřímu šíravskému jezeru, kde jsme si v autokempu Kaluža chutě postavili velikánský stan (vypůjčený).  Dvě ložnice, velká předsíň a ještě sluneční střecha. Pak jsme šli všichni k vodě v radostném očekávání pěkného plavání. Po vstupu do vody se nám začaly bořit nohy do hustého bahna, které přibývalo s každým naším krokem.... Utěšovali jsme se tím, že až dojdeme bahnem a vodou k hloubce, že si zaplaveme a tím pádem nám bahno nebude tolik vadit. Ale ouha, šli jsme více než 150 metrů, stále směrem ke středu jezera - voda nám sahala napřed ke kolenům a později maximálně nad kolena. Plavat de-facto nebylo kde, což nás velice zklamalo, protože jsme jeli téměř 900 km a pak jsme se mohli koupat akorát ve sprchách.

     Po návratu ke stanu nás oslovila maďarská rodina, kempující kousek od nás. Vůbec jsme jim nerozuměli, ale pak se připojil jeden Slovák, který nám tlumočil - prý nám nabízejí zdarma mnoho druhů paprik a rajčat a rajčin, protože musí odjet domů a nechtějí to vézt zpět. My jsme jim nabídli, že to pochopitelně odkoupíme, ale odmítli s tím, že by se to stejně zkazilo a peníze nechtějí - že mají radost, když my a naše děti si pochutnáme na zeleninových vitamínech.

     Pak přišli všichni členové té maďarské rodiny a každý z nich nesl vrchovatou  přepravku s různými druhy a barvami rajčat, paprik a rajčin. Beze slova nám každý vysypal přepravku do stanové předsíně (mimochodem její velikost byla asi jako garáž na osobní automobil). Pořád se vraceli a sypali - a my jsme jen stáli, a bez hlesu zírali na tu zvětšující se hromadu.

     Když byla stanová předsíň plná po kolena dospělé osoby, udělali nám stejnou zeleninovou hromadu ještě po celé délce stanu zvenčí. Pak nám poděkovali, že jsme jim pomohli zkonzumovat ony produkty, popřáli hezkou dovolenou a odfrčeli pryč.