Bratři Likenové byli trapeři, občas rýžovali zlato a hlavně pašovali alkohol na Alasku. Měli srub poblíž hranic na řece Šedesátá míle. Psal se rok 1920, byla doba prohibice. Policie je dávno podezírala, ale nikdy se jí nepodařilo je chytit. Oba bratři používali vždy jinou cestu a obvykle počkali až přišel blizard, který skryl stopy dříve,  než se kdokoli odvážil k pronásledování v takovém marastu.

     Při jedné cestě Louie stoupl do overflow (voda na ledu většinou zakryta sněhem) a namočil si nohu. Neměli čas se zdržovat rozděláváním ohně a sušením, protože se obávali, že je pronásleduje North West Mounted Police a tak rychle pokračovali dál.  Když konečně dorazili domů, byla noha Louieho oteklá a palec černý, nadobro umrzlý. Při takovém stupni omrznutí popraskají cévy, krev přestane cirkulovat a nastává gangréna. Rozhodli se proto, že prst je třeba amputovat. Nejbližší doktor byl v Dawsonu 60 mil psím spřežením dolů po Yukonu; bratři Likenové si na doktory ale stejně nepotrpěli. Louie se proto opil rumem (toho měli dost) do bezvědomí a Otto mu palec usekl sekerou. Dali ho pak do skleničky s alkoholem - a tam ho kapitán Dick našel - černý a už vyschlý, když po mnoha letech koupil jejich srub...

     "A nechceš se stavit na Sourtoe koktail? " ptám se občas lidí, co sem přijedou. "Co to je?" "To je", vysvětlím jim ochotně, "Koktejl umrzlého palce!" Vidím, že musím vysvětlit víc: "To ti prostě hoděj umrzlej palec od lidské nohy do drinku a ty to musíš vypít, ale tak, aby se ti ten palec dotknul rtů." "Ale -" nikdo nechce pochopit zvláštnosti Severu - "to ale není opravdickej,  že jo?" „Ale je! " "To nevěřím, to není přeci možné!!"