Páteční odpoledne a večer jsem strávila se svou bývalou láskou Foxem, přičemž jsem vesele zkonstatovala, že vypadá fakt hodně dobře, tetování na paži mu vysloveně sluší a jeho vysedlý lícní kosti mne v některejch momentech, obzvláště po dvou litráncích červeného, jo - ty mě dokážou dostat do stavu uchváceného vytržení, projevujícího se přiblblým úsměvem a fatálním otupením mého jinak dosti ostrého jazyka.

     Takže působím jako usmívající se přitroublo, kterýmu se v hlavě rojí nebezpečně rujný myšlénky. Nicméně kontrolka v hlavě zafungovala, a tak mám dnes kocovinu normální, nikoli morální, sláva! Abyste věděli, já se totiž neopila ani nepamatuju. A tak když se Fox po dlouhý době ozval a já si vzpomněla, jak pěkně se s ním m.j. pije, neváhala jsem ani vteřinu! Shodou okolností jsme se sešli už ve 4 a nastartovali cabernet-sauvignonskej večer plnej povídání, dohadování a vtípků. To vše za laskavého dohledu obsluhy v mých oblíbených malostranských podnicích.

     Stihli jsme se stavit i u Hrocha, kde jako každé úterý seděl letitý kamarád Poradce, jehož tělo narostlo do úctyhodně gigantickejch rozměrů, což mně, sedící vedle něj, způsobilo nádhernej pocit, že jsem malinká, křehounká a vůbec. Tenhle báječný pocit mi vydržel až do rána, neb se mi pak zdálo, že se mne snaží zmermomocnit obrovskej chlápek s obličejem, nápadně připomínajícím Johnyho Deppa a já se bráním tenkou fistulí. Neubránila...

     Sobota. Po ranním venčení, kdy pravidelně ujdu či uběhnu zhruba čtyřnásobnou vzdálenost, nežli má líná fena Sasha, ke který se musim pravidelně vracet a přesvědčovat ji, že jsme si fakt nešly (my, ženy), sednout na chodník a civět na holuby, nebo začít skákat a jako blázen volat: "Pooojď, budeme utíkaaat, honeeEEEEM" či ji uplácet piškotky, jsem zabrousila na pravidelnou kávu Lavazza do solárka k Hodné a Rázné.

     A vyprávím o své páteční hysterii:

     Já v bance, v ruce příkaz k úhradě na osmnáct tácků za mobil, elektřinu, plyn a tak podobně, proti mně uhrovitej mladík, za mnou fronta netrpělivejch (a zazobanejch) klientů. Uhrovitej pohrdavě sjede muj příkaz a praví: "To vám mladá pani neprojde." Já sundám z očí zánovní brýle Prada, usměji se téměř milostně a opáčím: "To takhle při pátku vždycky vtipkujete, mladý muži?" A on mi bohorovně sdělí: "Na vašem účtu je 12,80 KáČé, přetáhla jste kontokorent a my vám ho zablokujeme." A očima vybízí pána v oblečku Emporio Armani za mnou, páč je jasný, že se mnou – sockou – pro dnešek skončil.

      Nechápavě na něj zírám, Uhrovitej se zašklebí a pochodující reklama na pánský obleky EA hlučně zakašle, což znamená něco jako: "Vypadni ty asociální fuchtle a nehraj to tady na mě v tom loňskym modelu Prády..." Vybíhám z banky a na pokraji pláče volám Princeznovi, kterej mi údajně už před tejdnem vracel částku, již jsem mu zapůjčila. Po hodině pátrání zjišťujem, že Princess napsal špatnej kód banky a platba tudíž neproběhla. Zapřísahám ho, nechť maže do banky a prachy mi tam vloží a pomalu se uklidňuju. Uch...

     (Hodná se směje)