Odpoledne jsem se vydala na obhlídku zámeckého parku. Ten vám je nádherný... a veliký... Myslím, že zdejší zahradník se hned tak nezastaví.

     Zrovna si to vrčel kolem na velkém sekacím stroji. Určitě ho musím časem vyhledat, jestlipak tu jsou také nějaké skleníky?  

     Třeba bych si mohla něco „malého" vyprosit... tady vám je tolik překrásných kytiček.

     A ty stromy - to je taková nádhera... 

     Na tu procházku jsem si připla do pasu ke kalhotům krokoměr.

     Koupila jsem si do lázní mašinku, co umí všechno možné, spočítá toho ještě víc - plánovala jsem si, jak budu každý den přidávat a přidávat, budu sledovat, jak se mi lepší fyzička.

     Robert mi ho doma nastavil a vyzkoušel. Sice přitom remcal, jaká je to hloupost, atd. - ale...

     No, po návratu na pokoj jsem se chtěla podívat, kolik přesně jsem toho ušla...

     Ouvej... chyba lávky, drobná chybka se vloudila. Já se totiž na něj nekoukla předtím, nenapsala jsem si, kolikže to tam bylo. OK, rozhodně tam bylo teď víc, dobře, tak se podívám zítra.