|
 Jsou chvíle v životě lidském, kdy člověk neví jak dál. Je mu úzko a má pocit, že prožívá ty nejhorší chvíle ze všech lidí, kteří na Zemi jsou. A jsou "berličky", která nám pomáhají tyhle chvíle zahnat. Mám ráda hrníčky, nemám je sice už kam dávat, ale z každé dovolené nějaký přivezu. Když ho dostanu jako dárek, mívám obrovskou radost.
Třebas na kafe mám teď čtyři, ty spravedlivě střídám. A je to s nimi jako s pejsky - jsou mi bližší ty normální hrnky, vlastně voříšci mezi cibuláky.
Ale proč jsem psala o těch berličkách. Ačkoliv mám všechny svoje hrnky ráda, jeden je mi nejmilejší. Nemám ho dlouho, pár měsíců a dostala jsem ho od mé kamarádky (Daniely). Jsou na něm tři pruhy - modrý, bílý a červený. Z každé strany je Velké jablko a v něm newyorská Dvojčata. Pod nimi nápis: "You‘re always in my heart" (Jste navždy v mém srdci). Někdo by řekl kýč. Ale když je mi úzko a mám splín, piji kafe jenom z něj. Pak mi hlavou bleskne: "Na co já si stěžuji? Jsem tu, mezi lidmi, které mám ráda." Tenhle hrníček je moje memento. Připomínka, že nemám brečet nad svým osudem, ale když už brečet mám, tak pro ty, co už plakat nemohou... Osm dlouhých roků už uteklo od tragického jedenáctého září. Dost dlouhá doba na to, aby člověk zapomněl. Ale jsou události, na které se zapomenout nedá. Pavla - Ainny
|
