Kluk měl jet do pionýrského tábora a manželka řádila jako pominutá. Prala a žehlila mu kapesníky, košile, trička. A celej týden mu s šíleným pohledem v očích na všechno vyšívala nezbytné jmenovky. Odjezd proběhl v pořádku, dopis jsme ani žádnej nečekali, známe přece svýho kluka. Znamenalo to - No problem, vo co gou? Nemohli jsme se ho dočkat, manželka už slzela steskem...

     Čekáme na něj na nádraží a z vlaku se vyhrnuly desítky nadšených děcek. V tom mumraji stovek hlasů slyším najednou za sebou: "Kristova noho, to je ale vagabund!"

     Otočím se a krev mi ztuhla v žilách. V totálně zaprasených hadrech tam s vítězně šlebícím úsměvem stál jakýsi příšerně špinavý pazgřivec, vzdáleně podobný našemu synovi.

     Byl to on.

A prádlo v kufru? Netknuté.

Ani ho neotevřel...

anquetil

Komentáře (1)

Zobrazit/Skrýt komentáře takhle jsem přijela i já... : Lilly jenže já přijela i se zvláštním balením kufru. Na našem táboře lilo od začátku do konce. Kufr jsem měla zastrčenej pod postelí celé 3 neděle. (Spali jsme ve stanech s tou dřevěnou ohrádkou okolo)mezi postelema byla dřevěná rozhož, abychom nechodili v bahně. Za tři neděle se kufr-papírák rozpadl, rozmočil, věci uvnitř proplesnivěly. Takže mi pak soušky vedoucí všechno zabalily do nějakých hadrů, převázaly provazama. Ten balík šíleně páchnul plísní, bylo to všechno probahněné... A tohle dali pak mým rodičům, co pro mě přijeli v krásném čistém autě. Máma to odmítala, táta se řehtal, a tím víc se bavili ostatní lidi okolo. Prostě ostuda jako hrom. Bylo to od mámina podniku... duben 16, 2007 12:23

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment