Achich ouvej, co já bych za to dala, jednou se pořádně vyspat... Nevím jak vy, ale já mám spaní křehké jak hedvábný papír... Stačí velice málo a je to v háji... No - málo: stačí, když se ke mně vydá na návštěvu můj synek milovaný, ono je kolem půlnoci (v tom dobrém případě), pak vedeme řeči - a najednou je kolem třetí... A přidám-li k této neřesti ještě hrneček lahodnýho kafe, tak už do rána neusnu... nojo, tak mi nenadávejte...
Já vím, že bych měla mít rozum, ale když on toho má tolik, že jsem ráda, když mi občas věnuje kus ze svého spaní :-)). Posledně jsme právě řešili něco, o čem vám - jak jinak - co nejdříve napíšu. Ale - teď se chci především jen omluvit všem, kteří čekají na mé (slíbené) e-maily. Mám toho fakt hodně, takže moc nestíhám. Taky se poslední dobou připojuju k davu kejchajících a kašlajících, musím absolvovat všechny možné kontroly... Tak, už jsem se z těch restů trošku vymluvila? Pevně doufám :-))) - tak vám za odměnu tady nechám nádhernou, přenádhernou písničku úžasné zpěvačky. Někdy si říkám - kam se na ni ty současné hrabou; to byla doba, kdy ještě zpěváci "uzpívali" divadlo bez mikrofónů, jo, to byly hlasy školené... Pamatuju se na pana Karla Vlacha - on byl na své "podřízené" fakt ras - jak na muzikanty, tak na zpěváky. Ale - pak to stálo za to. Škoda, že neměli tenkrát možnosti, jaké mají ti dnešní.... (Čímž bych se chtěla - tímto snímkem - připojit k oněm předchozím "vzpomínacím" článkům.) Ta zpívala, co? d@niela
|