Úprk černé množiny naproti, klátivě stojící na druhé straně sálu, je odstartován slovy: „Pánové, zadejte se".... Ano, takhle to začíná. Příšerní a nejistí kluci na straně jedné a stydlící se slepičky na hřadě -  mladé dámy - na straně druhé. Taneční mistr poté mávne rukou směrem ke klavíristovi a sálem zazní pokyn: "Tak, prosím! Á dva tři, á dva tři!"

      Vzpomínáte? Také jste si to prožili?

     Byla jsem v té době jednou z nejvyšších ve třídě, vážila jsem jak polovina slušného děvčete a zepředu i zezadu „jedno z prken, co znamenají svět". Máma se snažila seč mohla, aby na mne ušila něco, co by ze mne lepou dívku učinilo. Šaty to byly vždy překrásné, protože měla nápady a ruce ze zlata. Jen na té chmelové tyčce s neskutečnou hlavou to vypadalo podivně. Měla jsem totiž vlasy do poloviny zad, takové ty hodně kudrnaté a nesmírně samostatné. Nic, žádné kadeřnické umění mimo několika gumiček, je zvládnout nedokázalo. Já si je ale stejně i přes zákaz vždy čerstvě umyla, takže kolem mé hlavy vlála hříva rozzuřeného lva.

      A mé taneční lodičky ... Jednou jsem četla, že gentlemani pijí šampaňské z dámských střevíčků: z mého korábu č. 40 by měl gentleman jednorázovou opici. Vzhledem ke své výšce jsem jako jediná z davu dívek ani neměla podpatky, ale placaté roknrolky. Jedině tak jsem nepřečnívala své tanečníky...

     Kupodivu jsem nikdy nezůstala na ocet, i když se moje nohy zprvu jen výjimečně trefily do rytmu, moje pusa však byla k nezastavení a zmatení partneři přestávali myslet na svoje problémy a bavili se.

     Postupem času jsem měla pár trofejních tanečníků, se kterými jsem se velice ráda zúčastnila bojových tanců. Takový valčík, nebo foxtrot... Párkrát jsme projeli sálem a hned bylo kolem nás volno.

Co vy a taneční?

Jaké máte na ně vzpomínky vy?

Chodili jste i na pokračovací?

d@niela

Komentáře (20)

Zobrazit/Skrýt komentáře někdy to bylo na vraždu či sebevraždu, : Magda někdy to byla psina. Jo, s těma botama - taky si vzpomínám, měly jsme skoro všechny stejné, dřív prostě takový výběr nebyl. Vzpomínám si na pár fakt super maníků, většinou je chodil mistr vyhánět ze záchodů, pak přišli s nataženýma hubama a jediný, co uměli, bylo ničit nám nohy. leden 05, 2009 12:02 ... : kájakája Mě nějaký rytmus hudby vůbec nic neříkal, takže, když začali hrát a mistr předem neoznámil co, tak jsem na partnera důvěřivě upřela oči (to většina mužů zbožňuje) a čekala na jeho výrok. Přiznávám, že valčík je jediný tanec, který jsem zvládla, pokud mám partnera, který mě dobře vede. Pamatuji si jedno anatomické pravidlo užívané v tanečních a předávané z generace na generaci: "Lopatka je to, na čem dáma sedí." leden 05, 2009 12:26 Byly super, : Krakonoš taneční jsem miloval a chodil hned dva roky po sobě. Tanec mě bavil, lekce společenskýho chování otravovaly. Dnes zjišťuju, že to, co nás mistr Zíka naučil v tý otravný části, používám neustále, zatímco všechny ty skvjelý figury a kroky dávno vodnes čas do propasti zapomnění a téměř k ničemu mi to už léta letoucí není . leden 05, 2009 13:09 vzpomínky skvělé, protože po tanečních se randilo :-) : bb chodily jsme s kámoškou a našima klukama, o kterých rodiče samozřejmě neměli tušení, nebo spíš "neměli tušení", pochybuju, že by si nevšimli telecích pohledů, dlouhých telefonátů a přiblblých úsměvů. Po úvodních lekcích nás matky přestaly doprovázet že přijdou až na prodlouženou a na to jsme všichni 4 čekali. Na začátku podespat prezenční list, absolvovat úvodní promenádu, pár tanečků a frr ze sálu. Na záchodě svléct krajkové šatičky, natáhnout džíny trika a frr do Sedmičky- disko klubu. Podobně jako Kraknoš mi to dalo spíš ty lekce společenského chování, co do nás vpravily na kašírovaném banketu a rautu a nás to tehdy rozesmívalo, protože se to lišilo dokonce i od domácího cepunku, to jsem využila a využívám automaticky doteď. Tanečky ne - čača v podání z tanečních je nepoužitelná, stejně tak polka. Polku nemám ráda, ale občas se jí nedá vyhnout, na plesech a tak. Dodnes mám v první vteřině tendence vyrazit do skoku jako v tanečních :-) táta tomu říkal Úprk splašené kobyly...Pracně jsem se naučila společensky (a prostorově, v přeplněném tanečním sálu) přijatelný tanec, kterému říkám český šoupák - taková ta polkovalčíková univerzální variace. leden 05, 2009 13:21 ... : bb Chodili jsme, vpravili do nás...Dnes je to za pět, Vomáčková. leden 05, 2009 13:23 ... : Sandra Já chodila ve 14 do tanečních na Žofín, protože tam chodila moje nejlepší kámoška (o dva roky starší) Měla jsem tehdy jen jedny jediné šaty a přifrčela si to tam tramvají 17, zatímco okolo vystupovaly načinčané slečny z taxíků apod. Navíc jsem byla hrozné tele a jen pouhá představa konverzace s klukem mne dostávala do úzkých. Nevzpomínám na to zrovna ráda- o tři roky později jsem chodila znovu, do zaflusaného kulturáku na Vltavskou, kde si nikdo na nic nehrál, sešli se tam fajn lidi a bylo to prima... leden 05, 2009 13:51 Taneční jsem milovala, : mamča nic netuše, že mi budou v praktickém životě k ničemu. Zatímco já jsem absolvovala všechny kursy až po speciálky a taneční klub, můj muž byl týden co týden deportován autmo svým otcem směr taneční, a tam hlídán až do konce, aby náhodou cestou někam nezabloudil. Manželova matinka byla vyhlášená tanečnice, pročež synka vláčela v kuchyni kolem stolu, ve snaze udělat z něj druhého Vlastíka Harapese. No, nepovedlo se. Manžel chová od těch dob k tanci zavilý odpor, takže plesy, ba ani jiné akce, kde by se jen náznakem mělo vrtět podle hudby, jsou u nás tabu. Ale zas tak moc mě to netrápí. Jsou i jiné aktivity, které děláme společně. leden 05, 2009 15:46 Já nechodila : Žirfka__ protože jsem si říkala, společně se Šimkem a Grossmanem, "Je spoustu jiných možností, kterými ze sebe mohu učit blázna" a tak jsem prostě odmítla jít. Dost se divím, že mně rodiče nedonutili, no podařilo se Dneska toho trochu lituji, ale co se dá dělat. A jak to tu tak čtu, tak vlastně ani nelituji leden 05, 2009 16:42 za mého mládí byly taneční víceméně povinné : alena puntíkovaná my s Irenou - kamarádka, co se mnou od třetí třídy seděla v lavici a bydlela přes ulici - chodily do Repre k Broučkovi. No, neměla jsem pocit, že bych se něco naučila - ale bylo to více méně povinné. Po absolutoriu základních a pokračovaček jsme s kamarádkami začaly chodit na tzv. čaje a tam chodili kluci, kteří skutečně u m ě l i ! ! ! tancovat, tak jsem pochopila, že to střevo nejsem já a že velice záleží na kvalitě tanečníka. Pak už to šlo nějak samo tancovala jsem ráda a hodně.....no a dneska děvčata vlastně tanečníka nepotřebují.Na diskotéce stejně není jasno, kdo s kým, tancuje. Fakt, je, že základy slušného chování, které nám tam vštěpovali, se nám skutečně sem tam sešly. leden 05, 2009 16:57 ja vzdy tancovala a tancuji dodnes : Inka k smrti rada, v tanecnich o me tanecnici svadeli boj a v pokracovackach tez. Chodila jsem od 14 let do Lidic a znali jsme se vsichni davno pred tim, takze jsme byli prima parta. Maminka mi tez nechala usit nejake saty jako na princeznu, ale me utkvely v hlave zlate strevice, s kterymi jsem protancila nejen vsechny tanecni, ale i zabavy toho roku a ucinil tomu malem pritrz az muj otec, ktery to me tanceni nejak nemhl rozdychat a presekl mi je sekerou na spalku a tim si ze me udelal neritele. Stejne to nepomohlo, chodila jsem tancit tajne, vracela se domu k ranu, a tak mi zamykal a nechaval me venku vymrznout, pak jsem si nechavala poruznu otevrena okynka po dome a rebrikem lezla domu.....na vsechno prisel a i tak mi jednou kdyz jsem se opet k ranu vracejice se z plesu v dlouhe robe prodrala ventilackou 50x50 do pradelny, tak mi napustil alespon vanu studene vody do ktere jsem se musela spustit a zamknul pradelnu. Takze jsem zase vylezla ven na mraz a mokra tam behala kolem domu a cekala az se bracha nebo maminka probudi a pusti me domu ... vzala jsem si ze sveho dospivani odstarsujici priklad a svym detem jsem nikdy nic takoveho nedelala a dokonce jsem je na zabavy vozila a jezdila pro ne. Ale me historky z detsvi se i nadale vypravi v ustnim podani v rodinnem klanu dal... leden 05, 2009 19:47 děkuji za nádherný popis tanečních : alča moc mě to pobavilo. Spíš než na taneční jsme se těšívaly na kluky, protože jsme byly výhradně dámská třída a ještě k tomu na internátě. Také do dnes musím obdivovat taneční mistry s jakou grácií dkáží vést hodiny leden 06, 2009 14:17 Jo taneční...to už je dávno, pradávno..., : strejda Ale chodil jsem tam rád, protože tam chodila i moje první láska. Tulendo, šmatando, cucando...doprovázendo...Konalo se to v Ústí, v kulturáku nad Mírákem. Pánové, zadejte se! A já mazal pro svoji milovanou a ona mi šla naproti. Když nás za čas mistr prokouk, řekl, že musíme střídat partnerky, čímž nás nepřímo nabádal k promiskuitě. I když se stalo, že mi ji někdo ukradl, v promenádě jsme se zase dali dohromady postupným přibližováním se k sobě. Jen s ní jsem se naučil latinu. A jen kvůli ní jsem tam chodil. Jednou byla nemocná a já jsem strávil taneční na záchodě. Smutnej. Tehdy nebyly mobily a já nevěděl, co s ní je. To bylo úplně nejhorší. Zrovna se učil valčík a vždy, když ho mám, kurňa, při nějaké naskytnuvší se příležitosti tančit, vzpomenu si, že jsem tenkrát chyběl... To je paměť co? I takový HP Presario se 4 GB by mi ji záviděl. leden 06, 2009 15:41 tak ty jxsi z mého rodného města, strýdo? : alena puntíkovaná tak tos chodil tancovat na Větruši nebo do Hraničáře...jojo zlatý časy. leden 06, 2009 16:17 puntíkatá, : strejda nene, na Větruši jsem chodíval randit, stejně tak i na Mariánskou skálu. Větruše už byla v té době docela zdevastovaná a snad i mimo provoz. Ale na Mariánce, tam už jsme měli vyležené místečko a výborný rozhled. A v Savoyi, za Mírákem na tom levém rohu, jestli pamatuješ, jsem hrával s Otou Budilovským. Zase jsem byl nejmladší. Tak dlouho, až mě vyhodili z intru. A taky jsem pil Tokajské. Ani nevím, kdo s tím začal. To byl panečku bolehlav. :-) Jo,jo. Bylo, nebylo...za sedmero řekami... leden 06, 2009 16:26 Teď se mně to vybavilo, že odmítnutí zúčastnit se veřejného zesměšnění : toulavej byla má první pubertální revolta. Takže taneční mě naštěstí minuly a nijak jsem ve svým životě nepoznal, že by mně to chybělo. Pravda, správný společenský chování mně bylo odjakživa jaksi vlastní, takže jsem nepotřeboval doučování. Asi jsem už v tý době začínal být dobrej – nevědouc o tom ještě . . . Jenomže přesně v šestnácti jsem najednou objevil při čekání na ranní vlak Blanku, moji první lásku a rychle mně došlo, že bez základů tance to bude se seznamováním na vesnických zábavách a plesech potíž . . . Tak nastal urychlený domácí rychlokurs od mojí starší sestry. Moc jsem nechápal, jak se ty kroky vůbec může někdo někdy naučit a zejména pak v určeném rytmu. Jak to někdo pozná, co se má právě tancovat . . . Ale, tak asi po 2-3 měsících to najednou přišlo samo a teď už zase nevím, jak to někdo nemůže poznat, co tančit na určenou hudbu . . . Tančím rád. Snad i dobře. Už dlouho jsem netančil, není s kým, ale z mých mladých let si vybavuji stále dvě děvčata, která už nikdy žádná jiná nepřekonala. Jednu jsem potkal kdesi na bramborové brigádě v jižních Čechách, bylo to absolutní dřevo. Za dva pokusy o jakýkoliv náznak tance se mně ani jednou nepodařilo hnout se z místa, sladit pohyb stejným směrem. A to druhý děvče, to byl naprostý zázrak, absolutní souznění. Dodnes jsem nepochopil, jak mohla vědět dopředu, kterým směrem se vzápětí pohnu, protože jsem to většinou nevěděl sám, bylo to náhlé hnutí mysli . . . Byl to zážitek na celý život. S tou bych klidně protančil celý život. Ale, určitě musela mít jiný mouchy, protože podle tance to byla bohyně. leden 06, 2009 17:11 toulavej, jako můj syn, odmítl se toho zúčastnit, nenutila jsem ho. : bb já byla v tanečních kvůli máti a abych podpořila kámošku. Kamarádka, trošku pohybově nenadaná, tam musela na rozkaz matčin, aby se trošku rozvnila :-) a moje by zase nepřenesla přes srdce, kdybychom nevybíraly a nešily halenky a dlouhé sukně na banket a raut, několikery malé večerní na lekce, jedny velké na prodloužené a druhé na věneček. Nová garderoba mě ostatně taky těšila, předtím jsem pořád nosila šaty a sukně přešívané po někom, kdo jim odrostl. Nové jsem dostala až do tanečních :-) do divadla jsem je užila, halenka a rautová sukně po zkrácení posloužily u maturity a z těch dlouhých krásných jsem pak našila něco princeznovských na maškarní bály pro moji princeznu :-) Tančit tam ale bylo utrpení, teda pro mne, od malinka do 16 než mi narostly prsa, zadek a hlavně to nešlo dohromady s lyžováním a koňmi, jsem tančila balet, jiný rytmus, jiný styl pohybu a prostor a dýchat, asi proto mi vadí přeplněné ufuněné parkety a univezální společenské tance - ty šoupáky. Na plesech tady na vsi se nic jiného téměř netančí. leden 07, 2009 01:28 no jo strejdo, : alena puntíkovaná holt jsem starší - já ještě pamatuju Větruši funkční. Jo, na Savoy jsem zapomněla..tam jsme chodili taky. Na rande jsem chodila na Střekov - nebo do Mojžíře na koupaiště. Jinak jxsem si Ústeckých tanečků moc neužila, neb jsem od šesti let bydlela v Praze (před tím jsxem bydlela na Klíši - v Gočárově ulici, která byla na čas přejmenována na ulici Vítězného února. Do Ústí jsem pak jezila k babičce, která bydlela v Krásném Březně. tamtéž mám dosud kamarádky a příbuzné. Naposledy jsem tam byla na Dušičky. Jo a v Kulturáku hrávalo Kladivadlo. Moje kamarádka, co dělá v Ústí u soudu, tam dělávala - jako mladá holka - administrativní sílu a šatnářku. Ústí miluju - ale už to nějak není ono..... leden 07, 2009 08:28 Já byl v Ústí prvně v osmé třídě, tak rok 1969-70 a byl jsem v šoku, : toulavej jak je možný, že to uprostřed města tak neuvěřitelně smrdí a lidi tady vůbec bydlí . . . To jsem vážně nemohl pochopit, proč tu ty lidi jsou . . . bb – u nás se tomu tanci říkalo ploužák :-) a nebylo to tak špatný, mít legální důvod se přitisknout na případně dobře vyvinutý hrudník partnerky a položit dlaně na ta správná místa jejího pozadí :-) leden 07, 2009 13:35 toulavej, : bb ploužák je něco jiného, to co se tančí v přeplněných sálech nejen na venkově, to nepřipouští ruce na zadku:-) je to takové to ani polka ani valčík, umcaca šoup, umcaca otočit... No a my se v tanečních učili jinou polku a jinou polku jsme tančili v baletem v divadle - takovou tanečně skočnou, proto tomu můj táta, zkušený plesový tanečník zvyklý na tu umírněnou variantu, říkal "úprk splašeného koně" :-) leden 07, 2009 19:30 aha, to znám, už jsem doma . . . : toulavej :-) leden 08, 2009 11:35

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment