Tak nevím, jestli si můj příběh ještě pamatujete. Napsala jsem sem šest dílů a sedmý jsem hodlala dopsat vzápětí. Jenže - pak se naše dceruška rozhodla, že už dál nebude čekat a vydala se na cestu do světa - ale o minimálně dva týdny dřív, než bylo plánováno. Mateřství mě následně docela zaměstnávalo a čas běžel.

     Takže to vypadá, že bych své osudy teď (po takové době) měla aspoň připomenout... Můj příběh měl ukázat těm, co už to vzdávají a myslí si, že normální prima chlapi už buď neexistují nebo jsou zadaní, že tomu tak není a chce to jen vydržet a nevzdávat to. Abych to tedy shrnula: prošla jsem si postupně vztahy s těmito muži:

• Dan - hodný chlap, o kterém jsem ale měla pochybnosti, jestli se k sobě hodíme a hlavně tam byl rozdíl v tom, kde a jak bychom si představovali společné bydlení. (Část I.)

• Jack – „bad boy“, který se chtěl stále jen bavit na večírcích a zapomínal, že tam přišel se svou přítelkyní. (Část II. a část III.)

• Ernesto – místo sice od začátku neperspektivního, ale zato příjemného a oddechového vztahu s mladším chlapem – hrůza s latinskoamreickou mužskou hysterkou. (Část IV.)

• Darius – můj budoucí manžel. (Část V. a část VI.)

     V posledním článku jsem vám nastínila, že ač jsme s Dariem měli moc hezký vztah, přesto něco neklapalo. Jen pro přípomenutí citát:

"Po předchozí zkušenosti s Jackem jsem se rozhodla, že už si žádnému chlapovi nebudu nikdy na nic stěžovat, zkrátka šla jsem z extrému do extremu. Mínila jsem to dobře. Ale protože je Darius pozorný a všímá si, tak na mně stejně poznal, když mě něco trápilo, jenže ode mne se nikdy nedověděl, co mi je. Nebylo to často, spíš naopak, velice výjimečně, ale i tak to vycítil a vrtalo mu to v hlavě."

     Tak se stalo, že když jsem se ho asi po roce známosti zeptala, jestli mě miluje, že jsem nedostala očekávanou odpověď. Jako by mě někdo polil kýblem studené vody. Konečně najdu tak skvělého chlapa a nedokážu ani docílit, aby mě miloval! Samozřejmě jsme si o tom promluvili a Darius mi řekl, že mu připadá, že si nejsme dostatečně blízcí, že si jen povídáme příběhy, ale nesvěřujeme se s hlubšími myšlenkami či problémy. Jak tvrdě se trefil do černého a jak to bolelo, když jsem poznala, že má nová strategie byla ještě horší, než ta předchozí.

     Rozhodli jsme se, že nic nebudeme radikálně řešit a dáme tomu volný průběh. Do toho mě Edita, asi nešťastná z toho, že mám konečně solidního chlapa, pořád přesvědčovala, že Darius nestojí za nic, že je chladný, a že mě nemá rád. Oháněla se tím, jak dobře ona zná chlapy a i když s Dariem nikdy nepromluvila víc než dvě věty, tak ho měla prý prokouknutého.

     Tak, tady jsem vás zanechala naposledy. V těchto místech mi do psaní vkročila dcera :-))). A nyní, jak to bylo dál:

     Začala jsem tedy vědomě pracovat na tom, abych svoje pocity a to i ty nepříjemné neschovávala a naučila se komunikovat tak, jak to v hezkém a fungujícím vztahu má být. Nebylo to moc jednoduché, ale postupně se mi to dařilo. Hlavně jsem věděla, že nesmím na nic spěchat a rozhodla jsem se, že už se nebudu ptát nebo tlačit na pilu a budu spíš čekat na Daria, ať se sám vyjádří, až bude čas. A tak jsme si prostě hlavně užívali našeho hezkého vztahu.

     Jednoho krásného dne jsme se vydali na společnou pětidenní dovolenou na Arubu, krásný ostrov v Karibiku. Uvolnila jsem se, dokonce mi tam trošku ujely nervy (ne kvůli něčemu co by udělal Darius, ale kvůli idiotům v hotelu, kteří se rozhodli v noci čistit fasádu vodou pod tlakem a kompresor tam bouchal několik hodin a nedalo se u toho spát). Prostě končně jsem se asi chovala jako normální smrtelník, který není pořád jen v dobré náladě. Darius moje rozčilení sice chápal, ale nemohl si vysvětlit, proč mě to tolik rozhodilo.

     No a tak jsme si to vysvětlili. Já jsem se totiž těšila, že si poslední půlden ještě řádně na pláži užijeme, zkrátka chtěla jsem ještě takovou třešinku na dortu, krásnou tečku za skvělou dovolenou a tahle proklatá noc s bouchajícím kompresorem mě to kazila (těžko snáším spánkový deficit). Tímto konkrétním příkladem jsem tedy jen chtěla ukázat, že jsme se začali o svých pocitech domlouvat. Člověk totiž tomu druhému nevidí do hlavy, neví, co ho trápí, rozčiluje, ale třeba i těší . Podle mne je velice důležité se o tom bavit, aby nedocházelo k nedorozuměním nebo prostě aby se ti dva lépe poznali.

     Na téhle dovolené jsme byli v listopadu a někdy v lednu se mě Darius zeptal, jestli mi v poseldní době řekl, jak moc mě má rád. Já na to, že ne a on, že moc, no a pak se mě poprvé v životě zeptal, jestli mi už řekl, jak moc mě miluje. Byla jsem nesmírně šťastná.

      Někdy z jara se mě Darius nenápadně vyptal na velikost prstu. Abych neměla podezření, řekl, že mi jeho nevlastní maminka chce udělat prstýnek. Já jsem věděla, že ona jako koníček šperky skutečně vyrábí a že se Dariův tatínek chystá nás navštívit a to vždycky doveze nějakou malou pozornost, tak mě ani nenapadlo, že by se chystalo něco neobvyklého. Darius si vybral netradiční prstýnek s diamantem, kde ten diamant v něm drží pouze napětím kovu a nechal si ho přivézt právě tatínkem z Evropy. Nějakou dobu čekal na vhodnou příležitost, a pak - na den Nezávislosti  (4. července), jak sám s oblibou říká, přišel o vlastní nezávislost.

     Věříte, že když se o našem zasnoubení dověděla Edita, že nám řekla, že jí můžeme vlastně děkovat, že jsme spolu? Měla částečně pravdu, protože mě zavedla do klubu, ve kterém jsme se seznámili. Zapomněla už ale nějak na to, že jinak, kdyby bylo po jejím, tak už jsem se se svým nynějším manželem dávno rozešla. 

     Svatba byla do roka a do dne, teda co to kecám, vlastně do roka bez jednoho měsíce, tedy 4. června. Brali jsme se u nás doma na Moravě a kupodivu měl ženich na své straně velkého stolu jen o čtyři hosty méně, než nevěsta. Brali jsme se na zámečku, v zámecké kapli a při civilním obřadu nám hrálo smyčcové trio. Oddávající byl můj učitel ze základní školy, který má krásný hluboký hlas (zpívá ve Sboru moravských učitelů). Později jeden z ženichových hostů prohlásil, že kdyby měl někdy promluvit Bůh, takže by si představoval, že by měl hlas tohohle pána. A to mu, prosím, nerozuměl. I náš videokameraman prohlásil, že takového skvělého řečníka snad ještě na žádné svatbě neslyšel. Při obědě nám hrálo opět smyčcové trio a po obědě, k tanci začal hrát, dnes již bohužel nebožtík, pan Jindřich Hovorka se svou cymbálovkou a navečer přišel DJ a rozjel to. Nepouštěla se jen klasika, a tak zámeček asi po prvé ve své historii uslyšel perské písníčky.

     Můj tatínek, když se ta paráda chystala, tak tomu mírně naštvaně říkal "Strážnické slavnosti". No jo, jenže my si říkali, že když už na vaši svatbu někdo váží dalekou cestu za oceán, platí za letenky, hotely, vybírá si minimálně týden ze své sporé americké dovolené, tak holt to nemůže být jen taková veselka v hospůdce „Na růžku“. Nakonec ale i můj tatínek uznal, že se nám to moc povedlo a všichni se výborně bavili. Mezi hosty koloval takový deníček, kam nám psali přaní a rady do života. Jedné mojí vtipné kamarádce řekli, když k ní deníček docestoval, že tam má napsat přání, tak ona nám tam teda to svoje přání napsala: „Aj ja sa chcem jedneho dňa vydávať na zámku.“

      No a svatební noc jsme mohli prožít v jedné z krásných zámeckých komnat. Nepopisovala jsem svatbu, abych se chlubila, jen jsem chtěla napsat, že jsme vstoupili do společného života skutečně pohádkově a snad podle představ nejedné zasněné dívčiny. Tak teď jenom doufám, že můj bráška neměl pravdu, když mě při přípravách svatby žertovně varoval, že - cituji: „Délka manželství je nepřímo uměrná výdajům na svatbu.“ No, zatím nám to klape a teď už jsme dokonce tři. :-)))

     Tak nám, prosím, držte palce a hlavně to, holky moje, nevzdávejte. I na vás někde čeká ten váš princ na bílém koni (nebo velbloudu). Přeju vám všem hrozně moc štěstí při jeho hledání!!!

Komentáře (22)

Zobrazit/Skrýt komentáře Giussi, jestli se nepletu, : ivanka tak je tvůj manžel původem i výchovou z "jiného světa", myslím že z Iránu. Jak se vám daří případné rozdíly přecházet? Nebo žádné nejsou? Vím, že dnes už lidé jsou docela fajn, že na smíšená manželství se nekoukají nijak divně. Ale vzpomínám si, jak zlé to měla např. moje kámoška, která měla maminku bílou a tátu černocha. Stejně tak její tři sourozenci měli odlišnou barvu pleti. Ale tam to bylo markantní už na pohled. Jiná má spolužačka se vdala za Jordánce a na první pohled by nikdo neřekl, že není třeba Moravák. Ovšem zase ten byl náturou - ach ouvej... Ale to až podstatně později. No, ale jsou spolu myslím dodnes, žijí taky v USA prosinec 02, 2008 15:00 Myslím, že v Americe je ta směs národností tak veliká oproti zbytku světa, : toulavej že se tam nikdo nediví s kým kdo žije. Taky ta společnost hodně umožňuje, aby se stíraly kulturní rozdíly jednotlivých etnik a národností, takže je to pro smíšená manželství země přímo zaslíbená. No, s těmi výdaji na svatbu na tom něco bude, alespoň já znám pár příkladů, tak doufám, že ty budeš ta výjimka potvrzující to pravidlo . . . Jinak si ale nemyslím, že je potřeba jezdit za sedmero hor a řek či moří, aby člověk našel toho pravého k sobě. Myslím, že úplně stačí se pozorně dívat kolem sebe a nesedět v koutě a nečekat, že tam vás někdo najde. Chce to ovšem i trochu toho štěstí, jít mu naproti. No a když to nevyjde, i sám může člověk prožít kvalitní zajímavý život, není to katastrofa, jak si většina lidí myslí. Nestanete se hned exotem, nějakým podivným individuem, jak si tu myslí např. mamča :-) . . . prosinec 02, 2008 15:37 Ivanko : Giussi Ano, manzel je z Iranu. Moc se to asi u nas nevi, ale prave Iranci jsou docela pokrokovi, teda aspon ti, kteri ze zeme utekli pred rezimem. Mistni Iranky jsou, rekla bych, superemancipovane a zadne domaci putky to nejsou. Muj manzel si dela legraci a rika, ze prave kvuli tomu by si Iranku ani vzit nemohl. Jak jsem uz psala drive, manzel ani ja nabozenstvi nepraktikujeme. Manzel pije (s rozumem) alkohol a jedno z nejoblibenejsich jidel ma vepro-knedlo-zelo (neb jeste v jeho predpubertalnim veku bydleli tri roky v Rakousku). Ja bych si se svym manzelem asi ani nic nezacala, kdyby byl nabozensky zalozeny, nebo mel radikalne jine nazory na svet. To by urcite nedelalo dobrotu. Jen diky tomu, ze jsme si tak dobre padly do noty, jsem do toho sla. Co se tyka kulturnich rozdilu, tak aspon ja jich moc nepozoruju, a kdyz prece, tak pozitivni. Ja jsem rodinny typ, rodina pro me hraje dulezitou roli a to je vlastne v perske kulture taktez a jeste vic. Rodina hodne drzi pri sobe. Muj manzel temer denne mluvi se svym bratrem. Vzorne se staraji o nemocnou maminku. Kdyz tu byla moje mamka na navsteve, tak rekla, ze takove pece se ji dostavat od meho brasky urcite nebude. prosinec 02, 2008 16:05 Toulavej : Giussi Mas naprostou pravdu, ze neni treba nikam za ocean, urcite je fajn chlapu i doma dost. Ja jsem sem taky nesla nekoho hledat, ale tak nejak to nakonec dopadlo. A presne jak pises, USA je idealni zeme pro smisena manzelstvi. Tady se nad tim nikdo nepozastavi. Dokonce nasi kamaradi znaji jeste dalsi dvojici Ceska-Iranec. Kdybych se byvala vdavala doma (za ceskeho manzela a za ceske penize), tak bych mela malou svatbu v kruhu rodinnem, ale takhle, kdyz prijeli hosti z USA i z Iranu, musela se udelat trosku show, aby se na to mohlo dlouho vzpominat a aby to tem cestovatelum stalo zato. prosinec 02, 2008 16:11 jestli ses rozhodla mít svůj domov ve Státech, pak je vše ok. : toulavej horší by to bylo, kdyby ses vrátila do Čech, tady lidi nejsou zvyklí na cizince, pokud nejsi v Praze. Státy jsou dobrá zem i když na ně hodně lidí nadává. Je to zem příležitostí, jaké nejsou nikde jinde. Záleží na každém, jak to umí nebo chce či nechce využít. A co ta pověstná krize, je to tam, kromě cen benzinu - já nevěřil, že se může ještě někdy stát, že bude gas pod 2 dolary - nějak výrazně znát ? prosinec 02, 2008 16:26 ... : Bara Zde v Holandsku je smes narodnosti opravdu velika a docela se nebojim rici, ze vetsinou je ze strany etniku vetsi problem snatku z Holandanem/kou nez obracene. Toto se tyka vlastne pouze muslimskych pristehovalcu, ti si jezdi pro nevesty do sve zeme. Holandska vlada to chce omezit, nebot to zpusobuje dalsi a dalsi problemy ..... prosinec 02, 2008 16:28 Toulavej : Giussi Ja vim, ze v Cechach (a na Morave) to jeste s prijetim cizincu neni nic moc. No my zatim planujeme bydlet tady, ale za nejakych x let bychom se nebranili prestehovani do Evropy, pravdepodobne prave do CR. Manzel vi, ze u nas je vic xenofobie, koneckoncu bydleli pred asi 25 lety v Rakousku a tenkrat tam byl on a jeho bracha jedinej cizinec na cele zakladni skole v pomerne velkem meste. My bydlime velmi blizko Washingtonu DC a tady je vseobecne mensi nezamestnanost, takze zatim (klepu do dreva) se nas ta krize jeste nedotkla jinak, nez ze nase uspory na duchod mizi v nenavratnu (vetsinou jsou to takove ty fondy investujici do burzy). Trochu se bojime, jak to bude dal. Ja jsem ted doma s miminkem, takze budeme zit z jednoho prijmu a to je pak horsi, kdyby nahodou ted jediny vydelecne cinny prisel o misto. No, snad se to nestane. Z nasich znamych ted jeden dostal vypoved a hleda praci, jo a bratr svagrove je taky bez prace a tam je to docela blby, protoze maji tri male deti a hypoteku na barak... Jenze on delal prave agenta, ktery zprostredkovaval lidem hypoteky, no a ten trh s realitami a nemozne riskantni hypoteky to tu vlastne odstartovaly, takze se nemuzeme divit, ze o tu praci prisel jako jeden z prvnich. Ale jinak to zatim neni nijak masove. prosinec 02, 2008 17:31 A co takhle ceny zboží, potraviny, služby, : toulavej ty by měly jít dolů. A jdou? U nás je benzín lacinější, ale cenu elektřiny přesto plánují zvýšit o 10 %, což nedává žádný smysl, když se zpomaluje hospodářství, leč v Čechách to je realita. Je tam cena energií svázána s cenou ropy, když tak ropa klesla, klesla u vás i cena plynu nebo elektřiny? prosinec 02, 2008 18:13 toulavej, : Bara u nas je to take tak a v Nemecku jde cena elektriny od 1.ledna tez nahoru..... Tak hlavne zdravicko, ne? prosinec 02, 2008 19:18 ... : Olina Mam tady zname, ona ceska on izraelec. Ziji tady v usa a jsou spokojeni. Vedi, ze zivot v cechach nebo u nej doma by nebyl tak lehky. @ toulavej , ceny benzinu na Fl dokonce klesly na 1.68 , coz uz je parada, ale to je asi tak jedine, co tu slo dolu. Potraviny a veci zustavaji stejne jako kdyz byl gas za 4.00. Elektrina , tak to tuseni nemam, vzdy to byla v domacim rozpoctu polozka, o kterou jsme se nejak zvlast nezajimali. prosinec 02, 2008 20:21 Giussi : wendy tak to ten tvůj moc velký muslim není - cpe se vepřovým a bez skrývání pije alkohol. Oni si na vnější atributy dost potrpí, že ? JInak doufám, že s Iránem nikdo válčit nezačne... Horší to je v Afghánistánu Iráku a třeba afrických muslimských zemích, zaostalých, pro ženy. Dodnes se tam praktikuje obřízka to je děs. Baru, slyšela a četla jsem, že u vás jsou problémy se SOmálci, něco jako u nás s cikány. Nejsou moc hrr co práce a ty nešťastné zvyky. O co méně se přizpůsobují, o to víc se izolují, nepracují, neučí se běžně řeč. Jak to vidíš ? prosinec 03, 2008 07:54 jak se vyznat v dzungli : nantaali 23 Chteli byste zit v zemi, kde muzete zvolit cenu za elektrinu sami? V tom pripade se odstehujte do Svedska. Ja vim, zni to dobre, ale musite vedet jak na to. Pred nekolika lety zrusil stat svoji regulaci cen za elektrinu. Pro velkou cast obyvatel je cena za kW velkou polozkou. Prumerna rodina spotrebuje 5000-9000 kwh za rok To plati ale jen pro ty, kteri nevyuzivaji elektrinu k vytapeni.El vytapenych domu je zde hodne, i kdyz pocet o neco klesl. Dnes je jich mene nez polovina. Tam se pohybuje spotreba kolem 20000-24000kWh rocne. Samotna cena el neni zavratna, je stejne jako u benzinu relativne nizka, ale... Ted prijde to ale - Svedsko je znamo svoji vysokou danovou politikou. Tim se cena jak benzinu,tak el mnohonasobne zvysi. Neni to jen 25 prosinec 03, 2008 08:55 Wendy : Bara Coz to je pravda, ale vetsi problemy jsou tady s Marokanci(druha, treti generace). Ti ziji ve dvou kulturach a to je asi ten nejvetsi problem. Chteji byt jako Holandani, chteji mit luxusni veci, jenze nedokonci skoly, tim padem je pro ne najit praci tezsi, nechteji se prizpusobit a tak nezbyva nic nez kriminalita. Jako mlady muz, muze ve sve kulture skoro vsecko, jako mlada zena nesmi nic - to stale u nich preziva. Nevim proc u jinych narodnosti to jde, dokonce i Turci jsou prizpusobivejsi. Do Maroka se jim nechce, tam nemaji takove vyhody jako tady, nechteji pochopit, ze se nemuze jenom brat, ale ze se musi i davat...... No a pak Arubanci, Surinamci ti radeji konci taky v kriminalite, je to jednodussi zivot, na penize prijdou vzdycky a uz je jedno jakym zpusobem. V dnesni dobe se lita na Mesic, krouzi kolem Zeme, vysilaji se sondy na Mars a porad hraje tak velkou roli nabozenstvi. Prijde mi, ze v tomhle stoleti by uz mohl byt Buh, Mohamed i Allah, nechci rici prezitek, protoze svyho boha mas nekde uvnitr a vis co je spatne a co je dobre, a tak s tim spokojene zit vsichni pohromade. Nedelat rozdily mezi muzem a zenou, protoze jsem presvedcena, ze to nechteli ani Buh ani Allah. Ale to je otazka na dlouhou diskuzi, to uz jsme tady tolikrat probirali, dosli jsme k nazoru, ze vsechno to, co je spojeno s fanatismem je nebezpecne, ale jak tomu zabranit v dnesni dobe, kdy se lita na Mesic.... a jsme zase na zacatku....je to zacarovanej kruh. Nejsou vsichni stejni, ale tech co se snazi je mnohem mene, skoda, bylo by to jednodussi, nemusela by byt mezi nami takova mezera a urcite by ubylo i rasizmu. Jenze ja jsem asi naivni prosinec 03, 2008 11:47 Báro, problém je v tom, že slovo boží není jednoznačné, ale jen zprostředkované : toulavej přes proroky, tedy lidi. V tom je kámen úrazu. Někteří lidé nevěří některým prorokům, někteří lidé si vykládají slova proroků různě, protože se různě vykládat dají. A mnoho lidí považuje svůj výklad za jediný správný, jediný možný. A mnoho těch výkladů slova božího si vzájemně přímo odporuje. Tak je těžké chtít po lidech, kteří se řídí slovem božím, aby se vzájemně respektovali, když to ani udělat nemohou, protože jim to nedovoluje jejich výklad. A pak jsou tu navíc jedinci, které ani žádné slovo boží nezajímá a taky vědí, co je dobře a co špatně jedině z jejich pohledu, nezajímají se o jiné, jestli jim škodí, když dělají dobro sobě. prosinec 03, 2008 13:04 ... : Bara Ano, tak to je. Klidne polozi na nejfrektovanejsi ulici bombu, zabiji tim stovky nevinnych lidi, ale delaji to vlastne pro dobro, tim padem se ani neboji trestu Allaha, protoze je nema za co trestat. Ale i ja, i kdyz jsem o necem 100% presvedcena, se snazim tu vec videt i z druhe, leve nebo prave strany, nesmnazim se mit klapky na ocich. Jenze oni nevidi, neslysi, nechteji videt, nechteji slyset. Protoze my jsme takova multikulti zeme, jsou casto v TV diskutujici porady s lidmi ruzneho vyznani a ruznych tradic a kultur. Kolikrat mam az strach, jak muze byt nekdo tak "zabednenej" a pripada mi to jak stredovek. To se ovsem hned pozna na lidech jak se prezentuji. Neupravene vousy az po prsa, tradicni bile neco jako dlouhe nocni kosile pro muze, hackovane bile cepicky, koralky v ruce atd. Je zajimave, ze vetsinou jsou to muzi. prosinec 03, 2008 13:29 Ženy tam být nemohou, protože jim to muži nedovolí a to proto, : toulavej že podle slova božího jim to ani dovolit nemohou :-))))) Jinak ovšem stejně zabednění jsou i lidé oblečení tradičně v Západní kultuře :-) V naší politice je to dobře vidět. Tito lidé třeba tvrdí svým voličům – a oni jim rádi věří – že je pro všechny dobré se zadlužovat :-), že o splácení dluhů se nemusí nikdo starat, neboť normální je dluhy neplatit . . . A tak jsou tito politici voleni, volby vyhrávají nad hlupáky, co chtějí dluhy splácet . . . Rozum tu zůstává stát, bohužel tak uvažují i lidé vzdělaní, s VŠ . . . prosinec 03, 2008 13:44 toulavej : Giussi Tak jsem se ptala manzela, ktery u nas plati ucty a pry cena plynu klesla stejne jako benzin, ale cena eletktriny, i kdyz by teoreticky mela, se moc casto nemeni, takze tyhle vykyvy ceny benzinu nekopiruje. Jinak ceny zbozi pry budou ted pred Vanoci klesat, protoze se prodejci boji, ze lidi nebudou nakupovat. Ja jsem jeste na vanocni nakupy nevyrazila, tak nevim, je-li to pravda. Co se tyka potravin, tak bych rekla, ze tady ceny spis stouply. Konretne vajicka, pomerancovy dzus, mleko, mouka, to jen tak co sleduju, protoze to hodne kupuje. Jo a diky biopohonnym hmotam neuveritlene stoupla cena repkoveho oleje, coz je jediny, ktery kupujeme na smazeni, neb je nejzdravejsi. (Olivovy je dobry taky, ale jen na studeno, pry se v nem pri tepelne uprave delaji nejake skodlive latky ci co, tak ten my pouzivame jen do salatu.) prosinec 03, 2008 16:45 Iran a vira : Giussi Asi napisu o Iranu clanek na Kudlanku. I presto, ze maji islamskou republiku, tak jsou na tom o dost jinak, nez v jinych muslimskych zemich. Malo se to vi, hlavne vzhledem k tomu, ze nejznamejsi je film "Bez dcerky neodejdu". Jinak my jsme s manzelem oba nejspis ateisti/agnostici. Snad nas necekaji plameny pekelne. Radne a slusne se da podle me zit i bez bice nad hlavou v podobe vecneho zatraceni. Zilo by se lip, kdyby bud vsichni vyznavali stejneho Boha, nebo nevyznavali. Uz jak to zpival John Lennon "Imagine there's no religion." prosinec 03, 2008 16:50 já neznám život v Íránu, ale řekl bych, že ta zem pořád využívá dobré základy, které měla za šáha Rézá Páhlavího : toulavej něco, jako u nás 40 let komunismu nezničilo základy z 1.republiky. Náboženští fanatici - konzervativci, co ovládají dnešní Írán, to bude něco jako bolševici v Čechách. Ovládali zem, kontrolovali, co si lidi říkají, co mohou a nesmí, ale to, co si mají myslet, to kontrolovat nikdo nemůže. A mladí to náboženství nežerou, jako staří, takže ty ledy sice pomalu, ale přece tají. Najde se sice dost mladých fanatiků, ale celkově jich je málo. Perská kultura je stará pár tisíc let, bude určitě zajímavá. Říká ti o ní manžel, Giussi ? prosinec 04, 2008 12:57 toulavej : Giussi Myslim, ze jsi to popsal verne s tim, ze vetsina lidi s tim rezimem nesouhlasi a neztotoznuje se s nim stejne tak, jak tomu bylo kdysi u nas. Manzel mi rika, co vi, on ale sam odesel s Iranu, kdyz mu bylo 11. Alespon spolu slavime persky novy rok, ktery pripada na prvni jarni den. Jinak manzel umi vyborne varit a obcas nam neco dobre ukuchti. Perska kuchyne je narocna na cas, ale chutna senzacne. Jeste k tomu nabozenstvi, on je na tom Iran o dost jinak nez ostatni muslimske zeme taky z toho duvodu, ze ten Islam jim vlastne byl nasilim vnucen no a i za ta staleti je to porad znat, ze se tam prece jen nenajde tolik fanatiku, jako jinde. Tady je velka iranska komunita, byla jsem na mnoha akcich a nikde jsem nevidela zadnou zenu s pokryvkou hlavy, ani ze starsi generace. Je to skutecne nejmene na cely clanek, asi ho brzy napisu. prosinec 04, 2008 15:25 napiš, Giussi, : bb zajímá mě to, moc ráda si počtu a Toulavej o svých toulkách Amerikou už napsal vše? prosinec 04, 2008 22:16 Amerika je kulturní a náboženský Babylon, tak tam se MOHOU lidé chovat podle své přirozenosti, : toulavej když nežijí ve své komunitě, která by jim to nedovolila. A když chtějí z komunity, mohou odejít. Jedna z mnoha výhod Ameriky . . . bb, moje výlety do Severní Ameriky jsou čím dál tím napínavější, dramatičtější, takže ten letošní výlet byl úplně nej. Tak jsem si říkal při návratu, jestli to nebylo znamení, že v nejlepším se má přestat. Možná by z toho mohla být i knížka. Možná bys byla ten správný člověk na recenzi – nemáš zájem? :-) Pár minulých příběhů má ještě v zásobě Daniela a taky wendy :-), když dáš kontakt, můžeš je mít též. No a hlavně, ještě jsem se finančně nevzpamatoval z výletu a můj domácí comp, co umřel už na jaře, jsem tím pádem ještě neoživil, takže bylo by co psát, leč není na čem. To jsou ty paradoxy – většinou je na čem, ale není co :-) . . . No ale už jsem se natolik vzpamatoval mentálně, že to Mexiko na 2,5 měsíce, přesně za rok snad přece jen ještě bude . . . :-) prosinec 05, 2008 10:37

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment