Strana 1 z 2 "COŽE? Tys rozčtvrtil vlastní matku?!" vykřikla babička. Tedy nevykřikla, ale znělo to tak. Ve skutečnosti vykřikla: "COŽE? Ty si nedáš kafíčko?!", ale tón byl stejný. "Proč si ho nedáš?" vyštěkla. "Ve čtyři hodiny si vždycky dáváš kafe!" Stál jsem proti ní úplně bezbranný. Byla pravda, že jsem si s ní tou dobou dával kafíčko. "Já už měl kafe v práci," vysvětloval jsem provinile.
![](http://obrazky.kudlanka.cz/kafea.jpg)
"Tak tys už měl kafe?!" zalapala po dechu. "A tos na mě nepočkal?!" Chtělo se mi plakat.
Té noci jsem nemohl usnout; ne proto, že by mne hryzalo svědomí hnusného sobce, ale proto, že jsem nakonec kafíčko nedokázal odmítnout a před spaním jsem jich měl v sobě šest. Babička se nemodlí a do kostela nechodí: Bůh pro ni není žádná jistota, protože se nedá koupit v Penny Marketu. Zato na její kafíčko ve čtyři je stejný spoleh jako na to, že když snížíte daň milionářům, začnou jako první brblat důchodci. Jsme národ neznabohů a přesto každý z nás cítí, že se potřebuje v denním shonu zastavit, zanechat běžných starostí a hledat něco víc, pozvednout zrak kamsi vzhůru, nad marné pinožení všedního života. Všechny tyto funkce zastává právě kafíčko, onen poslední rituál, který nám zbyl.
![](http://obrazky.kudlanka.cz/kafeb.jpg) Kafíčkové posezení je každodenní zastávkou na naší životní pouti. Mívá přesně určený začátek (např. "za tři minuty tři čtvrtě na čtyři", "až nám slehne", "až se nám přestane chtít pracovat") a neurčité trvání. Kafíčko je v našem denním programu natolik zakořeněné, že nám v něm může zabránit jedině nějaká strašlivá událost - například smrt, Marťani nebo to, že dojde káva.
V některých rodinných klanech je kafíčkový rituál zakořeněný tak, že se jejich členové raději vzájemně vyvraždí, než by si odpustili domácí pohodičku. "Bude to mít studený a to jsem mu říkala už před půlhodinou, že tu má kafe," posteskne si maminka, která u svého šálku marně čeká na tatínka. Ten byl celé dopoledne na úřadech, odpoledne jede za zákazníkem a přestože má teď celých čtyřicet minut na to, aby sehnal nějaké těsnění, opravil tekoucí záchod, dokončil zakázku, odpověděl na maily, vytiskl fakturu, odblešil leonbergera, vyřídil pět telefonátů, vyluxoval auto a dojel pro benzín, odmítá si udělat čas na kafíčko! Není divu, že žije v takovém stresu!
Jsou samozřejmě i lidé, pro které je káva pouhým spánkem v prášku; zvláště studenti trpí podivuhodnou vírou, že jde o elixír, díky němuž se lze naučit přes noc šestisetstránkový slovník středověké mandarínštiny. Většina z nás však chápe posvátnost kávy; někteří dokonce denně navštěvujeme chrámy tomuto nápoji zasvěcené, totiž kavárny. Kavárny jsou dvojího druhu: kuřácké a nekuřácké. Kuřácké kavárny mají tu výhodu, že v nich milovníci rakoviny mohou popustit uzdu své vášni; na těch ostatních ulpí vůně nádražní restaurace s buketem zmoklých vajglů.
|