|
 Ihned „předem svého dopisu" se přiznávám, že svou zeleno-citroenovou žabku mám v servisu, má rozflákaný přední nárazník a jedno přední světlo. Netrefila jsem se totiž do garáže... Po pár jízdách v autoškole jsem požádala otce svého dítěte, aby se mnou jezdil, jelikož nebyl nikdo jiný, kdo by se mnou riskoval život.
Najezdili jsme si celých 200 km; vím, že to nic není, ale v městském provoze, po Kotěhůlkách, na dálnici... a nebyla to žádná sranda. Byl to učitel, který si smlsne na každé chybičce, řve a klade sugestivní dotazy. „Proč jsi málem nabrala támhle ty svodidla? Proč jsi v té zatáčce vjela do protisměru?" Proč jsi zatočila doleva, když jsem říkal doprava?" (A to vynechávám příslušné expresivní výrazivo.) No, jediná odpověď na to asi byla: „jsem BLBÁ, BLBÁ, BLBÁ..." A snažila jsem se soustředit na jízdu a držet ústa. 
Jen jednou mi ujelo něco jako „Ano, Pane", ale naštěstí se mi to podařilo ututlat a kontrovala jsem, že „Synek chce bonbón". Ono se to sice nerýmuje, ale někdy i totální blbost zabere, ufff. Pravděpodobně jsem nutnost zacpat momentálnímu školiteli hubu přeasociovala na ten kousek cukříčku. Pak už to začínalo být lepší, myslím s mou jízdou, tak jsem pozvala svou máti na vyjížďku, tedy na blízké parkoviště a zpět. Nasedly jsme a já zkoušela nastartovat, asi 10x, už mi to bylo hodně divné, volala jsem tedy svému synovci, ten mi poradil, že existuje fenomén „zamknutý volant" - a jak si s tím poradit během dvou fteřinek. Bohužel už se mi mezitím asi podařilo vybít baterku a nalákat houfec sousedů, trapných čumilů, kteří se velmi bavili. Proč ne, zábava k životu nutná je a: nahodila jsem úsměv, vystoupila z auta, vypnula prsa, tak se to prý dělá, a jen tak jsem se opřela o dveře a snažila se o ladné křivky. Okamžitě jsem si řekla, že jsem blbá kráva, neboť ti okolostojící byli všichni nad 70 a hlava mi začala šrotovat, co s tím... Než má skoro 40tiletá palička něco vymyslela, baterka byla venku, na nabíječce, a že ráno si mám přijít. To se však mezitím podařilo vystoupit mé matce a zazdálo se jí, že se nechovám k pánům dosti uctivě a začala mně posílat od jednoho k druhému, ať je střídavě poprosím a poděkuji, popřípadě přislíbím revanš. (Či jinou odměnu? A tak jsem ji radši odpoklonkovala i s dítkem pryč.) Takže už jsem uměla odemknout volant, otevřít kapotu, odmontovat baterku...skvělé... A pak zase pár jízd s oteckem. A to ještě v průběhu jízd zkoušel počítat procenta času, které vidí svého syna (no, to by bylo na delší povídání, jelikož to není jeho jediný synek), ale já se musela soustředit na jiné věci; v těchto chvílích mně však napadlo to profláknuté rčení: těžce na cvičišti, lehce na bojišti. Nádhera. Už mám pár samostatných jízd za sebou, tedy nejen na parkoviště, dnes jsem byla dokonce s babičkou a miminkem nakoupit v Kauflandu, včera jsem je vzala jen tak na vyjížďku.. A - pak jsem s tim rypla o futro garaže. Asi poznate, že jsem Ostravak, a jsem fakt nasmolena na sebe, bo koho by to napadlo jezdit do garaže z blizke vzdalenosti - ze zatačky rovnou do garaže. Jo, ja už citila, že se bliži karambol, ale spletla jsem si plyn s brzdou... Taťána Slavné neslavné začátky
|
))
Medveda jsem nevidedela zadneho ale losa tak nadherneho a primo u silnice.....kdyby se sem dala dat fotka! Nahlas ale zbytecne, protoze mi nerozumel, jsem mu rikala" "Ty blbe zmiz odsud, tu nevis ze je ted na vas lovecka sezona?" Vo ale aspon zalezl do buse. Pak jsem asi o sto kilaku dal uvidela jeste losatko
