s moum kamarádkou Danou - ne Kudlankou - jinou - v naší generaci byla Dana poměrně bežné jméno.Co do matematiky a techniky byly Dana nepřekonatelná, ale když došlo na jazyky tak byla téměř invalidní.Já na tom byla (a stále jsem) přesně naopak, takže jsme se vždycky báječně doplnovaly.
Dana mlčela a přepočítávala a obě jsme nakupovaly a sehnaly jsme VšECKO co jsme chtěly. Danin brácha v té době čekal miminko, tak Dana vezla košilky, dupačky , kabátky atd.atd. a koupila si nové kozačky, já vezla klasiku, boty pro děti, nějakou drogérii a tak. Pak jsme vstoupily do uzenářství, kde byla ohromně příjemná prodavačka a já s ní cvrlikala a bavily jsme se o tom, co si máme koupit a co né, dvacet deka tohohle, dvacet tamtoho - tenhle salám si neberte, lepší je tamten.. nakoupila jsem toho balík, zaplatila a s Danou zatím cloumaly komplexy a tak se rozhodla, že poprvé a naposledy v životě zahovoří německy.

Tak se mě zeptala, jak se řekne "to samé" - já jí říkám "das selbe" - Dana se tedy nadechla a vypravila ze sebe "Bas Belbe" a omdlela. "Was, bitte?" zeptala se prodavačka - "No, dejte jí to samý, co jste dala mně, a protože jsme si to nepamatovaly, tak jsme to zas rozbalovaly a koukaly kolik je čeho a prodavačka vážila a povídala... bylo to milý. Když jsme pak jely domů, byla Dana v bezvědomí, neb všecko co vezla bylo zakázané, místo 70ti marek měla vyměněno asi 400. Kozačky na nohou zašprajcovaný pod lavici, v nich nastrkaný ponožtičky a dudlíčky, nacpanou silonovou tašku na věšáčku a přes ní kabát, v podprsence košilky.

A dorazily jsme do Bad Schandau, já měla vedle sebe velkou tašku, která byla plná jen do polovic, ale i tak toho bylo za 200 marek, všechno v pytlíkách "Gutten Einkauf in Zentrum". Vešel švarný německý celník a ptal se cože jsme v jeho vlasti nakoupili. Tak mu říkám "No, co tak asi můžete koupit za 70 marek - vždyť se podívejte" a ukázala jsem mu na tu tašku vedle sebe. On řekl: "nojo, to máte pravdu, šťastnou cestu" a odešel. Danu jsem křísila až do Roudnice a ona mi do dneška nevěří, že jsem řekla jen to, co jsem řekla, a že to nebyla nějaká kouzelná kletba.

Jo - drzé čelo lepší než poplužní dvůr.

a to se trochu nestydíš tohle sem šupnout jenom jako komentář a ne jako článek na hlavní stránku? o)

tobě se to zdá moc dlouhý, nebo co?

mně se to zdá tak pěkný, že je toho škoda jen do komentářů o).

tohle je na článek

Ale krom toho mě zaujalo to úsloví v poslední větě. To fakt neznám, a protože ani neznám termín "poplužní dvůr", moc tě, Aleno, prosím o nějaké bližší objasnění - pokud tě to tedy nebude obtěžovat. Já jsem prostě baba zvědavá...

Jo, tak už jsem si to našla v encyklopedii :-)

a kdysi se to hojně používalo, druhak Božena Němcová - pohádky.

použít: "Líná huba, holé neštěstí"

Pohádky B.Němcové jsem coby dítko četla a poplužní dvůr si nepamatuju. Já to říkám pořád, že mám tu svoji paměť nějakou chabrus. Ale blbosti, to si pamatuju mĂłc dobře (říkává moje maminka). Takže bych parafrázovala to tvé poslední přísloví: "Dutá hlava - holé neštěstí."

mi říkával, že mám mozek zas*anej tolika blbostma, že už normální a užitečný věci nemůže pojmout. Chápu tě. Je to skoro jako v Rayi Bradburym - každý si pamatujeme kousek a každý ten kousek je jiný - akdyž to dáme dohromady....

jak jsem byla jednou vylákána na skupinovej zájezd od podniku mé kamarádky do Saské Kamenice - čili Karl-MarxStadtu. BVylo to hrozný, protože jsem tlumočila celýmu busu najednou, ale podařilo se mi zdrhnout, jak se o mě všichni přetahovali, opustila jsem OD Zenrum a dostala jsem se na takový náměstíčko, kde byly stánky a u jednoho dlouhá fronta a lidi říkali "Einmal" zaplatili tři marky, tak jsem se tam, jakožto cvičená frontová bojovnice postavila a když na mě přišla řada, tak jsem zkusmo řekla "Zweimal" a oni řekli "Nur Einmal" , tak já řekla "So Einmal" zaplatila tři marky a dostala zabalenej balíček. Když jsem se pak za bukem mrkla, cože jsem to vlastně zakoupila, tak jsem se velice zaradovala, nebo to byly VELMI ale VELMI nedostatkové františky různých barev a vůní. V busu jsme si ukazovali úlovky , no a já byla s těma františkama jasná jednička. Když se mi pokusili vynadat, že jsem je neupozornila - tak jsem řekla:"Jooo, neměli jste mi zdrhnout, víte, že nemůžu chodit!" A voni se děsně styděli a omlouvali se. Nikdy mi žádné františky tolik nevoněly.

- to nema chybu!!!!