|
 Můj budoucí manžel, pro zachování anonymity mu říkejme Darius, se mi ozval přesně podle zdejších učebnic pro nezadané pány, a to třetí den po seznámení. Domluvili sme si schůzku uprostřed týdne. Moc dobře se nám opět povídalo a když byl čas se rozloučit, řekl mi Darius, že by mě rád viděl zas a já na to, ať mně tedy zase zavolá.
Dostala jsem tu trojitou pusu na tvář (znáte to, jedna tvář, druhá a pak zpátky) a jela jsem domů... Opět třetí den se ozval telefon a tentokrát jsme se domluvili na sobotní večer. Šli jsme na večeři a po ní mě Darius odvezl na parkoviště k mému autu. Rozloučili jsme se a už jsem zase čekala ty tři přátelské pusy na tvář, když mě ten můj fešák překvapil úplně jiným polibkem - a už jsem v tom lítala – v zamilování... Konečně jsem měla pocit, že mám chlapa, ne kluka. Maminka přijala zprávu o novém příteli velice příznivě, zato tatínek to dlouho nemohl rozchodit a až teprve po té, co mu zbytek rodiny pořádně vytmavil, že jsou si přece lidi všech barev a odstínů rovní a záleží na konkrétní osobě. Postupně se s tím smiřoval a dneska má manžela hrozně rád. Darius byl (a pořád je) pohledný, ingeligentní a velice vtipný. Je pořádný, umí vařit a vůbec se nebojí ženských prací. Ze všeho nejvíc jsem si ale vážila jeho tolerance a takového klidného přístupu k běžným problémům. To jsem z domu od svého tatínka neznala. Mám sice svého taťku moc ráda a nechci o něm nehezky psát, ale jedno nemůže zapřít, je dost výbušný a každou maličkost nám dal, pokud neměl zrovna výjimečně dobrou náladu, pořádně, jak se říká, vyžrat. Darius je přesný opak. Když se stane něco nepříjemného, čemu se třeba dalo předejít, jeho první reakce vždycky je: “To nevadí, to se stane.” Představte si například následující situaci: odveze mě autem před náš barák, máme ode mě něco vyzvednout a já zapomenu klíče u něho doma (asi dvacet minut cesty autem) a on jen, že se nic nestalo a jedeme pro klíč. To kdybych udělala tatínkovi, tak si vyslechnu, jak jsem si mohla nezkontrolovat, jestli mám klíče a na co myslím ... atd., atd. Mohla jsem si myslet, že je tak hodný ze začátku - jako v přísloví “Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.” Jenže on je takový pořád! Náš vztah pochopitelně nebyl úplně bez problémů. Po předchozí zkušenosti s Jackem jsem se rozhodla, že už si žádnému chlapovi nebudu nikdy na nic stěžovat, zkrátka šla jsem z extrému do extrému. Mínila jsem to dobře. Ale protože je Darius pozorný a všímá si, tak na mě stejně poznal, když mě něco trápilo, jenže ode mě se nikdy nedověděl, co mi je. Nebylo to často, spíš naopak, velice výjimečně, ale i tak to vycítil a vrtalo mu to v hlavě. Tak se stalo, že když jsem se ho asi po roce známosti zeptala, jestli mě miluje, nedostala jsem očekávanou odpověď. Jako by mě někdo polil kýblem studené vody. Konečně najdu tak skvělého chlapa a nedokážu ani docílit, aby mě miloval! Samozřejmě jsme si o tom promluvili a Darius mi řekl, že mu připadá, že si nejsme dostatečně blízcí, že si jen povídáme příběhy, ale nesvěřujeme se s hlubšími myšlenkami, či problémy. Jak tvrdě se trefil do černého a jak to bolelo, že má nová strategie byla ještě horší, než ta předchozí. Rozhodli jsme se, že nic nebudeme radikálně řešit a dáme tomu volný průběh. Do toho mě Edita, asi nešťastná z toho, že mám konečně solidního chlapa, pořád přesvědčovala, že Darius nestojí za nic, že je chladný, a rozhodně mě nemá rád. Oháněla se tím, jak dobře ona zná chlapy a i když s Dariem nikdy nepromluvila víc, než dvě věty (a na tom, že se mu vyhýbala, si dávala docela záležet) tak ho měla prý prokouknutého. Prostě odbornice na chlapy jak vyšitá… Giussi, Washington, DC
|
