![](http://obrazky.kudlanka.cz/pepakouba.jpg) Cikán Tibor byl velký lhář a rád vyprávěl. Každý večer po desáté, když jsme potmě vzpomínali na holky, dával do placu téměř neuvěřitelné historky ze svého sexy života. „Chlapi, toto mi nebudete věřit,“ začínal vždycky, aby nás napnul. „Hrál jsem jednu letní sezonu ve Františkových Lázních s kapelou ve vinárně hotelu. Hotový ráj, chlapi! Hotový ráj.“ zasnil se. „No tak, pokračuj, pokračuj!“ ozval se někdo ze tmy. A tak Tibor pokračoval:
„V těch lázních
se léčí všechny ženský z celý republiky, co nemůžou přijít do jiného stavu.
Pikantní na tom je zejména to, že mají od doktorů zakázáno říkat ne. Chlapi,
prisám vačku, já se po sezóně nemohl měsíc na babu ani podívat.“
Po
dlouhé pauze pokračoval: „Vy bejci, ale poslouchejte! Měl jsem nacvičenou
metodu, jak je balit. Při houslovém sóle jsem se vybrané favoritce díval
vášnivě do očí, a když zabrala, o přestávce jsem si domluvil to ostatní.“
„Doufám,
že mě nenecháte dlouho čekat,“ povídá jednoho večera krásná černovláska. „Těším
se na konec příběhu, který jste tak hezky začal. A její hlas zněl v molovém
akordu tak vzrušivě hebce… Do přední kapsičky saka mi elegantně strčila
hotelovou účtenku a odkráčela vlníc krásnou prdelkou.
Pánové, trochu
jsem se vylekal, ale když jsem na účtence našel napsané jen číslo pokoje,
nemohl jsem se dočkat. Za dvacet korun jsem přesvědčil kapelníka, aby mne už
nepotřeboval. Za dalších třicet osm korun jsem koupil v baru vychlazenou lahev
bílého muškátu a vyrazil na lov.
Stál jsem
uprostřed druhého patra hotelu připraven splnit svou biologickou povinnost,
jenže když jsem stiskl kliku pokoje číslo dvacet jedna, bylo zamčeno!
Klepal jsem
lehounce, žádná odezva. Konečně mě napadlo podívat se znovu na účtenku.
No jasně dvacet
sedm!
Neklepu, ale
pomalinku stlačím kliku dveří, otevřeno! Čeká mne, zajásal jsem.
Pootevřenými
dveřmi mne ovanula vůně parfému. Vkročil jsem do pokoje a potichu zavřel.
„Krásná
černovlásko, kdepak vás mám?“ šeptám do tmy. „Přinesl jsem občerstvení,
nejdříve si dáme zahřívací kolečko - a potom se budou dít věci, které jste
ještě nezažila,“ postavil jsem víno na podlahu. Oblečení ze mne spadlo vedle
láhve. Nahý jsem usedl na okraj postele a začal hladit oblouk přikrývky, kde
jsem tušil onen kouzelný zadeček. Srdce mi touhou bušilo až v krku. Když jsem
se zorientoval, ponořil jsem nos do jejích vlasů.
„Hildo?“ ozval
se rozespalý hlas mé krasavice. „To jsem já, Tibor, tvůj Tiborek,“ šeptám jí do
ouška a lehce jsem jej skousl.
„Hildo?“ ozvalo se znovu.
„Máš asi špatné
sny, však je rozeženeme,“ zašeptal jsem a horkými polibky jsem začal pokrýval
bělostnou ručku, která se pomaloučku vysouvala z pod pokrývky.
„Hildo!“ křila
do tmy ta má navoněná kopretinka. „Hildóóó!!!“
„Trudy? Trudy!“
ozval se jiný ženský hlas a vzápětí mne oslepilo světlo.
Pánové, já
koukal jak vyvoraná myš - z Trudy na Hildu, ale ani jedna nebyla podobná mé
krásce.
„Hilféé,
Hilfe.!!!“ rozječely se jak sirény a oči jim lezly z důlků.
Volaly nějakého
Hilfa na pomoc. Už jsem neváhal.
Bleskově jsem
posbíral z podlahy oblečení, zakryl jím svou mužnou pýchu, jíž ještě nedošlo,
že se nic dít nebude, a do druhé ruky jsem uchopil muškát.
Ten se ještě
může hodit!
Mírně se
ukláněje couval jsem ke dveřím.
Jakmile jsem se
octnul na chodbě, prchal jsem, co to dalo. Schody jsem bral po třech, okolo
recepce jsem proletěl.
Za mými zády se
stále neslo: „Hilféééé! Hilfééé!“
Povídám, gatě
jsem navlékal až v parku.
Chlapi, já vám
vlezl do pokoje, kde spaly dvě sedmdesátileté babky z NDR!“
TO TIBOR, TO JÁ
NEEE…
PEPA KOUBA
|