Dnes se vrátíme do překrásných západočeských lázní, kterými nás provází Milena – někdy mám pocit, že jsem tam s ní, při společných procházkách popíjíme čarovnou vodu, a jen tiše poslouchám a dívám se (i když – těch kilometrů, co ona tam našlapala!). A vůbec nevadí, že nám představuje „lázně podzimní“, tedy tedy s krajinou usínající, ale za to poklidné, příjemné k toulání, a hlavně bez davů letních turistů z celého světa.

NEDĚLE - výlet do Františkových Lázní

V neděli žádné procedury nejsou, takže příležitost pro výlet mimo město.

U snídaně se "čarovalo". Už včera, když jsem si neplánovala objednat si dnešní oběd, mne požádal spolujedlik u našeho stolu, že bych měla objednat možnost "palačinka", že prý ji za mě sní a bude to mít jako dezert. Proč ne, má jídlo " propadnout"?

Ráno zase navrhl druhý spolujedlik, ať si objednám snídani za nepřítomného spolujedlika číslo tři a vezmu si to jako svačinu na výlet. A nakonec jsme tomuto nepřítomnému objednali (za něj) oběd a večeři na pondělí.

Jídlo se totiž objednávalo, během snídaně kromě běžné varianty (pečivo, máslo, džem, med, jogurt, vločky) bylo možné objednat ze tří až čtyř možností např. párečky, pomazánku (během pobytu jsem ochutnala několik různých a všechny dobré), sýrový talíř, uzeninový talíř, vejce na různý způsob, což strávníkovi bylo za chvíli servírováno přímo na stůl. 

Obědy a večeře se objednávaly den předem při snídani, na výběr bylo šest různých jídel - kdo chtěl, mohl si např. řízek dát k obědu i k večeři.

Já tedy za a) všechno nejím a za b) některá jídla podle názvu neznám (tam jsme to leckdy řešili dotazem u obsluhy), ale neměla jsem problém si svá dvě jídla vybrat. 

Při obědě  a večeři byly k dispozici formou bufetu čtyři různé zeleninové saláty (nebo tři saláty a jeden kompot), a při obědě dvě různé polévky. Někdy nám k obědu přidali dezert (kousek koláče), jindy ovoce. 

Koupila jsem si ve Varech originálního průvodce Mé staré dobré Vary od Zdeňka Šmída, který vtipně popisuje historii lázní.

Zmiňuje různé hostiny, které se ve Varech uskutečňovaly a nazval je "nacpávačky". No, tak jsem se vlastně poněkud nacpávala také, a na rozdíl od nemocnice mi chutnalo.  


No a teď k výletu: sedla jsem na vlak a dojela se podívat do Františkových Lázní.

V podstatě jsem si mohla vybrat pobyt i zde, nebo v Mariánkách, ale já chtěla do Varů a dobře jsem udělala.

I když jsem šla až k rozhledně Salingburg (v podstatě pro mne jako milovníka rozhleden hlavní cíl výletu) a oboře s daňky, stejně jsem měla město projité za necelé dvě hodiny.

A to jsem se neváhala a zkoušela zabloudit v zrcadlovém bludišti (bylo lepší, než to na Petříně, opravdu se velice těžko odhadovalo, kudy se má pokračovat, proto každý návštěvník, i já, obdržel jednorázové rukavice, aby zrcadla nebyla ohmataná šátrajícíma rukama).

Jsem ráda, že mi nedali pobyt zde ve Františkových Lázních, to bych se tu druhý den nudila...

Ale zase ta rovinatost bude třeba za 10 let předností, až budu chodit s hůlkou :- ))).