Manželka se pokoušela dceři vysvětlit, proč v tmavém oblečení je na slunci větší horko než v oblečení světlém. Bohužel, nachází-li se v šuplíku nadepsaném "Znalosti z fyziky" prázdno, těžko se z něj bere. "Na mě se nekoukej," řekl jsem jí, když pohledem hledala záchranu. Já šuplík s nápisem "Znalosti z fyziky" ani nemám. To však dítěti nevysvětlíte. Ba co víc, nesmíte mu to ani přiznat.

Rychle by se vám to vrátilo při výtkách za špatnou známku ve škole. Ale - jsou i horší věci na vysvětlování. Konkrétně? Třeba takoví vlkodlaci.

"Mohl by být z krysaříka vlkodlak?", ptá se dcera.  

Logiku to má. Ve filmu je však vlkodlak vždy zpodobňován jako malé tele. Proč nikdo nepoužije malého ratlíka? Nebo alespoň jezevčíka?

"Malého vlkodlaka by se nikdo nebál,"namítá manželka s vážnou tváří. Naučila se odpovídat na dceřiny dotazy z oblasti nadpřirozena bez úsměvu.

"Malého vzteklého vlkodlaka?" odpovídá dcera otázkou a hledí přitom na našeho krysaříka, statečně bojujícího s obsahem misky.
  

"Velikost je u vlkodlaků důležitá. Čím větší vlkodlak, tím větší zuby. Čím větší zuby, tím větší kořist."

Krysařík mezitím vylízal misku do blýskava, vyskočil na gauč a zhroutil se mezi polštáře.

"Vlkodlak běží nocí za svou kořistí. Musí mít výdrž, protože takový lov trvá třeba celou noc. Nesmí polevit, ani se na okamžik zastavit."   

Mezitím už Krysařík tluče do paničky s jediným požadavkem: "Drbej!" Nezajímá ho, že panička nechce, prostě se domáhá svého tak dlouho, až panička rezignuje a začne drbat krysaříkův vyvalený pupek. Zkouším si ho představit jako vlkodlaka; krvavý pohled, tesáky výhružně vyceněné a temné hrdelní vrčení, které vám zmrazí krev v těle a to jediné, co budete doopravdy cítit, je strach až do morku kostí...

Panička na okamžik přestala masírovat naditý břich. Ozvalo se zavrčení, takové temné, hrdelní. Ruka okamžitě pokračuje v díle. Vlkodlaci patří do literární tradice spíše anglosaských zemí. Páni nocí a lesů. V české tradici by to byl „Pán gauče a poštářů". Krysařík se pod paniččinou drbající rukou natáčí tak, aby si to drbání vychutnal až... do morku kostí, řekl bych.

Minulou neděli jsme vyrazili na návštěvu. Známí nás již několikrát zvali, ale znáte to... většinou do toho vlítne spousta důležitějších věcí... (třeba ... třeba ležení na gauči). Nakonec jsme se rozhodli jet, neboť jsme měli už předem vyřešený problém "co s krysaříkem". "Vezměte ho sebou," řekla neprozřetelně Zuzana. Na její omluvu budiž řečeno, že krysaříka zahlédli jen jednou, letmo.

Při jejich návštěvě u nás se nízkoletící krysařík u nich zastavil, očuchal je, trochu je "vožebral" (to je výraz naší dcery) a opět letěl dál kamsi do prostoru.

"Nemáte náhodou kočku?" namítla manželka.

"To je v pohodě, Ricky je flegmatik, ten psy a myši prostě ignoruje,"  pokusila se nás uklidnit známá. A tak jsme tedy vyrazili.