V půli cesty mi ovšem nemohlo uniknout, že mě někdo pozoruje.

Můj novoroční přízrak postával nedaleko kravína, nohu zapřenou o balík slámy, opíraje se o vidle mě s pobavením pozoroval a jeho přenádherné oči se smály spolu s ním.

Hlavou mi proběhlo, že se mi osud opravdu vysmívá, když mi potenciální štěstí sešle na konec cestičky vydlážděné kravinci.

Čím víc jsem se blížila k mému potenciálnímu objektu touhy, tím víc se ve mně kumulovala trapnost.

Cinkající obsah tašky nehovořil zrovna v můj prospěch a za můj zanedbaný vzhled mi bylo tolik stydno, že mi přišlo na mysli, že by bylo efektivnější plácnout s sebou do bláta, zahrabat se půl metru pod zem a zakrýt se kravským výtrusem.

Rozhodně to nemohlo být horší než v dané chvíli.

Ale jeho oči se tak smály, a já neodolala jeho odzbrojujícímu úsměvu.

Když jsem přišla až k němu, odhodil vidle a mě napadlo, že mě asi velmi rád vidí.

Slovo dalo slovo a dali jsme se do řeči.

Jediným kazem na našem přátelském rozhovoru byl jeho snubní prstýnek, ale v rámci pudu sebezáchovy jsem jej prostě ignorovala.

Ono je to totiž tak, že v mém věku je to s muži, jako se švýcarskými parkovacími místy. Buď jsou obsazení, nebo pro postižené.

Ač ctím morální hodnoty, musím říct, že jeho společnost mi nebyla nepříjemná ani náhodou.

Ovšem ve výsledku to bylo tak, že to byl on, kdo vyhledával moji společnost. Scházeli jsme se stále častěji a náš tajný vztah brzy přerostl v ryzí a nefalšovanou lásku.

Jeho bezelstnost a bezstarostný náhled na řešení problému je velmi osvěžující. Nehledá problém tam, kde není, a i přesto, že nemá školy, je velmi bystrý a chápavý.

Nemohu s ním debatovat o složitých společenských tématech.

Ale dozvěděla jsem se mnoho o chovu krav nebo pěstování zeleniny.

Ve svém životě jsem potkala mnoho úspěšných a finančně nezávislých mužů. Také jsem potkala několik princů, ale v několika případech bych raději brala jejich koně.

A teď tady byl on.

Čestný muž s traktorem a vidlemi, který mě opravdu miluje i přes naše sociální a kulturní rozdíly.

Nezahrnuje mě nákladnými dárky, jako všichni před ním.

Kterak bych se někdy nadála, že největším a upřímným projevem lásky budou čerstvě vyorané brambory, jen tak mimochodem položené ve schránce, nebo bedna zrovna natrhaných švestek.

Největším projevem lásky se mi dostalo, když po mně pojmenoval krávu. Neopomněl ovšem zmínit, že příští rok z ní budou hamburgery.

Nemůžu se na něj zlobit za jeho netaktnost. On to jinak neumí. Ale je to snad nejupřímnější a nejbezelstnější člověk, jakého jsem kdy potkala.

Brzy budeme slavit první výročí.

Ač naše láska musí zůstat v tajnosti, říkám si, že to možná osud se mnou nemyslel tak zle, když mi seslal kousek slaměného štěstí na konec cestičky vydlážděné kravinci.

Vždy a všeho schopná

VERONIKA

Komentáře (1)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Josef Kouba To je doják, nehodlám je rozebírat. Stačí toto: Ve svém životě jsem potkala mnoho úspěšných a finančně nezávislých mužů. Také jsem potkala několik princů, ale v několika případech bych raději brala jejich koně. srpen 12, 2023 08:53

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující