O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

VSTÁVEJ JAKO KRÁVA! PDF Tisk E-mail
Středa, 19 červenec 2023
Jako malá jsem byla sběratelkou vážných chorob. Fakt vážných. Tak jednu za rok jednu a po ní vzápětí další, ještě horší. Ale jinak jsem byla skálopevně zdravá. Ne, vážně: asi v pěti jsem měla ošklivý zápal plic. Tehdy se to léčilo studenými zábaly. Po čtrnácti dnech k nám přišla na návštěvu mámina kamarádka s dvojčaty. Ale neřekla, že jsou těsně po neštovicích... Takže během pár dnů jsem byla komplet osypaná. Dodnes mám při větším opálení vidět na těle drobné bílé puntíky. Pak jsem zas byla až do osmi holka železného zdraví. Následovala dětská obrna. Po půlroce na Bulovce jsem šla domů. V téměř devíti jsem vážila jako prvňáček, a hubeňourství mne nepustilo až do důchodu. Mám pocit, že teprve s důchodem přišly ty ohavné špeky.

 

 

 

Píšu vám to proto, neb dlouzí hubeňouři většinou mají nízký tlak.

A já, od čtrnácti 175 cm vysoká čára, o dlouholeté váze kolem 45 kg, ho měla setsakra nízký. Tak normálka kolem 90/50. Jako správná pubertální potvůrka jsem se velmi brzy naučila tuhle svou nepříjemnost velmi a velice využívat. Kdykoliv jsem se potřebovala na pár dnů ulejt, stačilo jít na středisko, tam si sednout do čekárny, dát ruce do klína, hlavu náležitě sklonit…

A když se z otevřených dveřích ozvala sestřička s voláním mého jména, tak naopak hlavu hrdě zvednout a bystře vyskočit. Vzápětí následoval pád k zemi a krátké bezvědomí. A odnesení hubeňoura dovnitř, plus neschopenka na pár dnů.

Ano, zpětně se kaju, ale když všichni ostatní se časem nějak ulejvali, smrkali, kejchali, teploty měli, jen já od těch devíti už byla neumořitelná.

Tak jen ten nízký tlak mne občas zachránil.

 

 

Později jsem dostávala nějaké kapky, aby se mi zvednul. O kafi jsem dlouho neměla ani ponětí, v té době, kdy bylo jediné dosažitelné zrnkové „ruskoje koffe“, jsem pila první až ve dvaceti.

Faktem je, že se mi párkrát stalo, že jsem s sebou švihla i nechtěně, jednou jsem dokonce vypadla Na Poříčí z tramvaje, z toho širokého vstupu do vlečňáku. Moje klika byla, že zrovna nic nejelo kolem.

 

 

Nakonec mi nejlepší radu dal jeden moc hodný pan doktor. Nejprve mi pořádně vysvětlil, co a jak s tím tlakem mám, a pak mi dal návod, jak ho zvládat.

 

„Holka, musíš si uvědomit, že každá prudká změna polohy je ti nebezpečná, hlavně když sedíš nebo ležíš. Jednoduše nesmíš vstávat jako kůň, který vyskočí s hrdě vztyčenou hlavou. Pokud tohle uděláš, vždy půjdeš zákonitě zpátky k zemi.

Musíš vstávat jako kráva: ta vstává zvolna, nejprve zadkem, a pak teprve zvedne hlavu.“

 

A to jsem dnes poradila i synkovi, když mi líčil, jak provozoval rozcvičku v Bille. Sedl si na bobek před regály a něco hledal v tom nejspodnějším. Našel a vstal. Ale vzápětí zas žuchnul na bobek. A – párkrát repete – než mu došlo, že musí vstávat pomalu…

 

 

Ony moje dětičky totiž ten super nízký tlak po mně zdědily.

 

 

S úsměvem jde všechno líp

d@niela

 

 

 

Komentáře (6)add feed
... : Giotta
K nízkému tlaku - mám také, vstávám na etapy, nejprve si sednu, dám nádech - výdech, pak vstanu a přidržím se knihovny co je metr od postele a znovu nádech - výdech. Pomáhají tekutiny, horký čaj a samozřejmě kafe. To kafe ovšem teď nesmím :-)
Ke vstávání - sranda je, jak člověk po operaci zapomene, jak by měl z té postele vstávat... Mě teď nedávno po operaci na první potřebu přinesli mísu a podruhé mě prostě vytáhli z postele. Dojít si pak s rozkuchaným břichem (laparoskopickou variantu během operace kvůli komplikacím vzdali a otevřeli si mě jak konzervu s tuňákem) na toaletu jsem zvládla a nějak padnout do postele taky. Potřetí to bylo boj o důstojnost. Noční sestra mi poté, co mě vytáhla z postele, schovala přivolávací sluchátko, tedy pověsila ho na zeď za postel. Trvalo mi dost dlouho, než jsem na to přišla - prošmátrala jsem postel, zjistila, že nikde nic a pak pochopila, že mi zbyly jen dvě možnosti, přičemž tu, že se počůrám do postele, jsem zavrhla také. Musím vstát. Ale jak? Prý nohy dolů z postele a pak už to jde samo... nešlo. Navíc já dala z postele jen jednu nohu, břicho zabolelo a já šup s nohou zpátky. Pak jsem to už zkoušela doopravdy, ale furt neúspěšně. Mezitím jsem se přemlouvala, že se mi zase tak moc na toaletu nechce...a nadávala si, že jsem srab. Zlobila jsem se na sestřičku, že mi zabránila si ji přivolat na pomoc, zlobila se na sebe, a nakonec jsem se zvedla do sedu. První pooperační vítězství.


červenec 20, 2023 07:44
... : *deeres*
Taky jsem rychle vyrostla a měla s tlakem podobné problémy. Měřáky byly pouze ruční a čím lépe doktor slyšel, tím jsem měla diastolu nižší. Stačilo, abych někde delší dobu stála a už jsem viděla hvězdičky a pak temno. Mělo to tu výhodu, že mi nikdo nenutil ranní rozcvičky a povinné nástupy. Na táborech jsem ráno chodila rovnou do kuchyně.
červenec 20, 2023 11:56
... : mamča
Dlouho jsem také válčila s nízkým tlakem. Doktorka mi říkala, abych přišla až odpoledne, že mi ráno nic nenaměří.
No, a teď, jako stará babka, válčím pro změnu s tlakem vysokým, nebo ještě lépe - střídavým. Po vzoru své maminky, která touhle lahůdkou taky trpěla, když se dostaví problémy, jdu si změřit tlak. Když mám nízký, dám si kafe. Když vysoký, tak slupnu prášek-rychloprášek a je zas dobře.
červenec 20, 2023 14:04
... : Josef Kouba
Danielo,
tvé životní zážitky s nemocemi jež Tě zužovali, jsou až k nevíře. Výška 175 cm a váha 45 kg. neumím si to představit. Ke tvé výšce by patřila váha 65-70 kg. Já ve 14 letech měřil 150 cm a vážil 44 kg. proto jsem se učil žokejem. Byli bychom pěkný páreček. Jedné pacientce říkal doktor: Paní, vzhledem k vaší tělesné váze by jste dle tabulek růstu měla měřit 6 metrů.
V nemocnici jsem byl jen párkrát. V 6 letech spála, ve stejném roce otrava krve.
(roztrhl jsem si dlaň rezavým hřebíkem) Na vojně, to jsem již popsal a potom jednou zlomená noha lýtkové kosti a jednou na kožním oddělení. Ležel jsem tam s nějakým gonokokem.
červenec 22, 2023 00:28
... : d@niela
Jo, asi bychom byli super pár smilies/grin.gif smilies/grin.gif
Pepo, musím se s tebou podělit o jeden zážitek z mých cca 20 mladých let. Tedy ne z jednoho roku kolem dvacítky, ale dejme tomu od osmnácti do čtyřiceti...
Nevím proč, ale nejvíc na mne brali kluci, kteří byli minimálně o hlavu menší. No, hrůza. Jak já si připadala příšerně!
Však už ve škole jsem měla nejrůznější přezdívky - žirafa; ta, co kontroluje letadla; bidlo, štafle atd.

Jeden zážitek jsem tu už někdy popsala: když jsem pracovala v barrandovských ateliérech, tak se do mne zamiloval jeden režisér. Mně to nedošlo, protože tenkrát ještě nebyly "projevy první lásky" tak jednoznačné a úderné, abych to řekla slušně... A když se jednou projevil - tzn. vezl mne autem domů, a na rozloučenou mne chtěl políbit, já se vůči němu zachovala nesmírně svinsky: s nesmírně pobaveným pohledem jsem se rozřehtala - jo, dala jsem mu jasně najevo, že jsem ho nikdy předtím a ani teď jako možného nápadníka neberu.
Jo, byla jsem děsně trapná. Kdybych se mu mohla omluvit... Ale on, chudák, asi rok na to zahynul při bouračce.
červenec 23, 2023 22:34
... : Josef Kouba
Hádám, že je to příroda, ta to nějak srovnává. Mě děvčata byť sebehezčí s výškou 167 a menší nepřitahovali. Neříkám že jsem v jejich případě dělal drahoty, ale tím to skončilo. Většina byla vyšší. Má vojenská míra byla 168. Manželka měří o dva cenťáky více a synci 185 cm.
Rekord drží jedna vlaková průvodčí. V noci cestou do Českých Velenic. Do 190 cm jí moc nechybělo .
červenec 24, 2023 09:47
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]