Ve Staré Roli jsem poprvé úmyslně cválala.

Dosud, pokud se kůň pode mnou rozcválal, byl to úprk polekaného koně, kdy jsem bojovala o udržení se v jeho sedle a současně jsem se ho snažila zastavit.

Takže jsem ho do cvalu nepobízela.

Teď si nás trenér vzal na velký kruh a chtěl, abychom nacválali. Samozřejmě koně, které jsme jezdili, byli profíci, kteří znali trenérovy povely a spolupracovali, takže se nám nacválat povedlo; a teď jsme si museli zvyknout na nový druh pohybu, držet rovnováhu, vést koně a snažit se ho i pobízet.

V podstatě je to obdobné, jako když se člověk učí vést koně v kroku a později znovu v klusu. Zprvu je to složité, pak automatické.

Když skončili prázdniny, mohla jsem chodit pouze na páteční tréninky. A to ještě jen díky tomu, že jsem vystartovala po zazvonění ze školy, běžela na vlak a z nádraží ve Dvorech spěchala na jízdárnu. V sobotu jezdila jiná skupina, v neděli bylo volno nebo závody.

Pro vedení oddílu jsem byla neperspektivní, protože byla nulová šance, že stihnu natrénovat dost na starty v kategorii dorostu. A když po novém roce začalo moje družstvo jezdit v pondělí a čtvrtek, vzdala jsem to. V podstatě jsem neměla jinou možnost. Další prázdniny, po třeťáku, jsem strávila dva týdny u strýčka v Plačovicích, směla jsem se svézt na několika koních, ale jinak jsem na tom byla jako předtím – uměla jsem trochu jezdit, ale neměla kde.

Až když jsem začala studovat na vysoké škole, našla se znova příležitost k ježdění.

Ale o tom zase příště.

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující