Za dva roky tomu bude sto let od chvíle, kdy se v kanadské provincii Saskatchewan, ve srubu z hrubě tesaných klád, narodil manželům Nielsenovým synáček Erik. Jeho maminka Mabel byla imigrantka z Walesu, tatínek Ingvard, drsný příslušník Královské kanadské jízdní policie, se do Kanady přistěhoval z Dánska. Díky jeho povolání rodina hodně cestovala a tak malý Erik poznal Yukon, Severozápadní Territoria i Albertu.

V Albertě se také ve věku 18 let, hned ukončení High School, přihlásil k letectvu a po získání kvalifikace se zapojil v řadách Královského kanadského letectva do II. světové války. Nad Evropou se zúčastnil 33 bojových misí a byl za statečnost odměněn vysokým britským řádem Distinguished Flying Cross.

Na konci války z armády odešel, ale brzy se na pár let, v důstojnické hodnosti ,zase vrátil, protože mu armáda umožnila vystudovat na Delhausie University práva. Poté zamířil domů, na sever. A začal v hlavním městě Yukonu, Whitehorse, právní praxi. Ještě více než práva ho ale lákala politika a tak byl už v roce 1957 zvolen poslancem kanadského parlamentu za Yukon Territory.

Na tomhle místě vydržel neuvěřitelných 30 let. Za tu dobu přežil mnoho voleb i pár skandálů a díky své nechuti odpovídat na dotazy, si vysloužil přezdívku "Velcro lips".

Kromě poslanecké funkce vystřídal i několik ministerských křesel, pozici leadera opozice a za vlády Briana Mulroneyho se stal nejen ministrem obrany, ale i zástupcem ministerského předsedy.

Tedy druhým nejmocnějším mužem Kanady.

Já se s ním měl krátce po tomto období příležitost osobně setkat. Byl jsem tehdy mladým členem konzervativní strany a sešlo se nás kolem stolu v Eldorado Hotelu asi osm. Řeč byla o všem možném a k mému překvapení věnoval pan poslanec asi 10 minut času i mě.