Kníračka Dara

Naši pak vystřídali tři kníračky a dvě jezevčice. První kníračka se oficiálně dle PP jmenovala Dada Chudobka, říkali jsme jí ale Dara. Tu jsem ještě poctivě trimovala, druhé kníračky se chodily stříhat, protože „nebyli lidi“, jelikož už jsem doma nebydlela.

Dara se jednoho odpoledne záhadně z dvorku ztratila. Později jsme vydedukovali, že ji kdosi naložil do auta a odvezl na druhý konec Karlových Varů. To podle toho, kdy a kde ji našli, nemohla tam doběhnout sama.

Bohužel, zatímco my hledali poblíž našeho bytu a postupně okruh rozšiřovali, hodná paní, co si naši Daru vzala domů a snažila se najít její páníčky, zase pátrala jen ve svém okolí, takže trvalo asi 3 týdny, než jsme se úspěšně zkontaktovali. Už jsme se báli, jestli si Dara v jiné rodině příliš nezvykla, ale její nadšení ze shledání nám potvrdilo, že ne.

Paní jsme slíbili štěňátko od Dary, ale nikdy se nám nevydařilo Daru nakrýt a tak jsme slib splnit nemohli.

Dara, přestože šlo o malého knírače, se mnou úspěšně pásla stádo krav.

To už jsem byla na střední škole a po prvním ročníku jsme měli dva týdny povinné praxe v různých zemědělských podnicích. Každý si to vyjednal někde poblíž bydliště a tak jsem chodila pomáhat do kravína. Brzy se vyjasnilo, že nejlépe vypomůžu, když po ranním podojení a vyhnání krav na pastvu je tam ohlídám do odpoledního dojení.

Pastvina byla rozsáhlá, a neoplocená. Krávy, jak jsem se přesvědčila i během svého soukromého farmaření, jdou při pasení pořád dál a dál, dokud to půjde.

Já jsem měla za úkol stádo, když se dopase ke kraji pastviny, otočit zpět na louku. A odpoledne zahnat zpět do kravína. Dara mi v tom velmi pomáhala. Měli jsme ji naučenou, že když od nás slyšela Kššš, kššš, čímž jsme odháněli slepice od dveří domu, že je smí prohnat.

A tak jsem ji úplně stejně navigovala, z kterého směru má na krávy štěkat. Krávy nic moc neviděly, co na ně v trávě štěká, ale pochopily a změnily směr pastvy.

Ale kdo by mě poslouchal, že volám na krávy Kššš, kššš, musel si myslet, že pořádně blbnu.

Jakého máte (chlupatého) kámoše doma vy?

MILENA

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Milene My doma nikdy psa neměli. Prvního pejska jsme si pořídili, když děti prosily. Celkem jsme měli jenom 3. Ale ten poslední byl s námi 17 let. A dostali jsme od něho moc radosti a lásky. Ale proč to píšu. Mnoho lidí se ptalo, co je to za rasu. On byl opravdu moc hezký. A my vymysleli čivavčík. On to byl jezevčík s čivavou. Neumím přidat fotku. říjen 29, 2022 21:41 ... : Josef Kouba Hezké vyprávění. Je zajímavé že v mém životě přátelé jež měli doma pejska či kočičku byli jaksi lidští, citlivější, laskavější. Místo dlouhých politických keců by v TV měl být pořad, jež informuje zájemce o pejsky, co se hodí do paneláku, i pro velice zaměstnané, co pes potřebuje i jakou rasu. Pitbul, Bernardýn, Pyrenejský pes. Ti se na balkon nehodí. Pokud se v takovém případě stýská po čtyřnohém kámošovi, doporučuji kočku. Ta se o sebe postará sama. říjen 30, 2022 08:16

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující