 Je to obyčejná ložnice z konce 30. let minulého století. Návštěvníka Oblastního muzea a galerie v Mostě tak na první pohled ničím nezaujme. Když ale začne vyprávět příběhy lidí, kteří v ní každý den uléhali ke spaní, stane se rázem místem, nad kterým se nejednomu z vás zatají dech. „Příběh jedné ložnice“, jak se výstava jmenuje, vypráví jeden z mnoha netypických poválečných příběhů.
Patřila Karlu Krausovi, který se proslavil
jako výrobce piškot z Duchchova.
Výnosem Benešových dekretů o tuto firmu
přišel. Musel přihlížet jejímu rabování a sám pak čistit kanály. Patrně to pro
něj byla bezvýchodná situace – v červnu 1945 přímo v této posteli
zastřelil svou malou dcerku, svou manželku, pak zastřelil svého bratra a nakonec i sám sebe.
Až do podzimu roku 1945 o tuto ložnici nikdo
neprojevil zájem, až potom jeden mladý muž, Václav Lavička, který se vrátil
z koncentračního tábora a chtěl vybavit byt pro svou rodinu. Když si později
šel pro nábytek do ložnice, nesla postel i skříně známky rodinné tragédie
jejího původního majitele. Ložnice byla potřísněna krví, kupovali ji i
s těmi zakrvácenými matracemi.
Ložnice tak, jak sloužila rodině Krausových, sloužila
s kompletním zařízením i Lavičkovým, kteří v ní začínali nový rodinný život. I
když rodina žila šťastně, z ložnice byly občas slyšet výkřiky. Paní Klára
Lavičková často křičela ze spaní, protože prožila tři roky v koncentračním
táboře v Osvětimi. V té ložnici později spávala i její vnučka, která
si vzpomínala, že jako malá viděla stát muže v klobouku u postele. Jestli
to bylo tím smutným příběhem ložnice, nebo něčím jiným, to asi nerozluštíme,“
popsala ve zkratce příběh ložnice jedna z kurátorek výstavy, paní Alena
Kvapilová.
Text i foto: JAN BENEŠ,
Český rozhlas
|
