O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
LENKA |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 13 září 2022 | |||||||
Strana 3 z 3
Eliška se navenek tvářila, že jí moje kontakty s Lenkou nevadí a vlastně ani nezajímají. Jindru, pokud byl zrovna u nás, brala jako nějakého mého známého, ale já poznal, že uvnitř to vnímá jinak a že žárlí. Jak už jsem říkal, byla to rozhodná ambiciózní ženská, a tak se zařídila po svém. Jednoho krásného dne mě postavila před hotovou věc, prohlásila, že si vyjednala výhodné vedoucí místo za oceánem, odstěhuje se tam, a že pokud já mám zájem, můžu jet s ní. Prostě jí to se mnou přestalo bavit a správně vytušila, že radši zůstanu relativně nablízku svému synovi a vlastně i Lence.
Po Eliščině odchodu jsem se i já odstěhoval z Německa, vrátil jsem se do vlasti a usadil asi padesát kilometrů od svého původního bydliště na malé vsi. Měli jsme tak k sobě s Jindrou blíž, vídali se častěji a já začal doufat, že se setkám i s Lenkou. Leč mé naděje byly v té době marné, ačkoli jsem jí to několikrát navrhnul, odmítala.
Potom však přišel nejtragičtější den mého života, když bylo Jindrovi dvacet let, zabil se na motorce. Na té motorce, o které jsme si tolikrát povídali, že by ji chtěl mít, já mu to rozmlouval, a když jsem viděl, že je to marné, pomohl jsem mu vybrat typ a s opakovaným varováním, aby byl oparný, mu na ni finančně přispěl. Cítil jsem část viny za jeho smrt a byl jsem zoufalý.
Na pohřbu byla podobně jako na naší dávné svatbě snad celá vesnice, jen z oněch dvou věčně znesvářených sousedů přišel jen jeden, druhý už nežil. A já. Úplně vzadu za všemi jsem jako černá ovce tiše stál a brečel. Prakticky nikdo se mě nevšímal, všichni to prožívali jako velkou společenskou událost své vesnice, truchlili a zároveň se těšili na tryznu, kterou uspořádá Lenka, popijí tam, pojedí a zdrbnou, co se dá.
Všichni už Lence odkondolovali a já zbyl jako poslední. Tiše jsem jí sevřel ruku a místo vyslovení upřímné soustrasti jsem zašeptal: „Lenko, miláčku, vykašli se teď tady na všechny a pojď se mnou.“ A ona šla. A už u mě zůstala.
Léta postupně plynou dál, čas přináší zmoudření a odpuštění, pomaličku smývá všechna životní příkoří a my s Lenkou žijeme jeden pro druhého. Daleko od naší někdejší vesnice, daleko od minulosti, teď už doopravdy napořád.
Jan Pražák
|
< Předch. | Další > |
---|