Tak, pokračujem… V klubu, který patřil k zbrusu novému hotelu, jsem působila nepatřičně. Vedle prudce elegantních dam jsem si připadala ve svém ležérním a skromném outfitu, jako selka v opeře. Ale největší pozornost budila moje bílá pleť a červené dlouhé vlasy. Chtě nechtě jsem se stala středem pozornosti, ale naštěstí jen na chvíli. Netrvalo dlouho a moji pozornost usurpoval obrovský černoch, který měl tak velká ústa, že by se mu tam vešla máma i táta.
Mexičani cvakali svými polaroidy ostošest (v té době byl největším výkřikem
techniky pouze telefon Motorola s dvouřádkovým displejem) a předháněli se jeden
přes druhého, kdo uloví nejlepší fotku. Nechápala jsem, proč si jej všichni
fotí, ale při pozornějším pohledu mě napadlo, že tak ošklivého člověka jsem
ještě nikdy neviděla.
Nechápejte mě zle. Bylo mi 20 a moje měřítka pro estetické cítění byla
ještě ve vývinu. Ač jsem se bránila jeho „ošklivosti,“ pořád mě k němu něco
přitahovalo. Čím déle na něm spočíval můj zrak, tím více jsem si uvědomovala,
že je na něm něco zvláštního. Vyzařoval neuvěřitelný klid, pohodu, zvláštní
teplo a jakýmsi zvráceným způsobem mě i přitahoval. Můj společník dlouho
neváhal a zavedl mě k tomu zvláštnímu člověku, aby mě představil. Ten pán
mluvil jen anglicky a představil se jako Barry White.
Nic mi to jméno neříkalo, a tak jsem s ním prohodila jen pár zdvořilostních
frází, které mi natlačily do hlavy přeučené ruštinářky s diplomem z angličtiny
z porevolučního letního kurzu, a už jsem zamířila k baru, abych se mohla nechat
obdivovat od fešných Mexičanů.
Za pět a půl tequily vešel ten Barry na pódium a začal zpívat.
Ale jak ten zpíval.
Už po pár tónech se mi srolovaly kalhotky a zalezly si do dělohy. Říkala
jsem si, že ten song odněkud znám a záhy si rozpomněla, že přesně takovou
písničku jsem slyšela na pirátské kazetě z polské tržnice. Po dalších dvou
tequilách mi došlo, že jsem měla právě možnost strávit zajímavý večer s
celebritou, ale díky neznalosti a možná i díky porevoluční bariéře jsem neměla
takový rozhled.
S Barrym už jsem se nestihla rozloučit, protože po vystoupení se na něj
seběhly fanynky, jako opice na banán, a pokročilá ranní hodina velela, abychom
se vydali do postelí. Tak jsme i udělali a při zpáteční cestě jsme si vyzvedli
už mírně vystřízlivělou tatranskou valašku.
Ještě pořád objímala lampu a loudila z ní telefonní číslo. Asi tušíte, že
neúspěšně. Zpáteční cesta do Mexico City se pak odehrála bez větších incidentů.
Průkopnice v chlastání na čas vyspávala třídenní kocovinu a já s řidičem jsme
si pro zpestření pouštěli nejlepší Barryho songy.
Vystoupení Barryho Whitea na otevření hotelu bylo jedno z posledních.
O několik měsíců později zemřel.
A já jsem měla možnost se setkat s jednou z největších legend pěveckého
nebe a ani jsem ji pořádně nevyužila...
V Mexiku jsem ztravila hodne dovolenych, pravda vetsinou v rekreacnich hlidanych centrech. Vylety do hor, nebo vesnicek jen s mexickym pruvodcem. Chaloupky tam maji domorodci na ochranu pokrytou strepinami skla. Ale jsou uzasne laskavi a cistotni, ne jako ve mestech. Vubec mi nevadilo, ze jsme pred hotely meli sekuritaka. Kdyz jsme pristavali v Cabo San Lucas, tak jsme ze vzduchu videli vojenske zabrany kolem dokola.
srpen 17, 2022 15:21
... : Veronika V.
AnickaM a ted si predstav, ze u californskych hranic jsou natazene ostnate draty a mexicani pres ne prelezaji. USA policie na druhe strane je strili, jako psy. To jsem videla z vyletniho letadla. Je az neuveritelne, co se tam deje. Proto se hodne mexicanu nechava posilat v bednach na USA hranice. Kdyz to vidis nekde v televizi, tak se nad tim pousmejes, ale realita je mnohem horsi.
srpen 18, 2022 10:45
... : AnickaM
Jojo, Veru, nekolik let jsme zili v San Diegu, coz je pul hodky do Tijuany. Vim o tom, jezdivali jsme tam nakupovat. To by bylo na dlouhe povidani.
srpen 18, 2022 11:07
Napsat nový komentář
Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.
Tak, pokračujem… V klubu, který patřil k zbrusu novému hotelu, jsem působila nepatřičně. Vedle prudce elegantních dam jsem si připadala ve svém ležérním a skromném outfitu, jako selka v opeře. Ale největší pozornost budila moje bílá pleť a červené dlouhé vlasy. Chtě nechtě jsem se stala středem pozornosti, ale naštěstí jen na chvíli. Netrvalo dlouho a moji pozornost usurpoval obrovský černoch, který měl tak velká ústa, že by se mu tam vešla máma i táta. 
