Už ani nevím, jak se to celé seběhlo. Najednou jsem seděla v kabrioletu se staženou střechou a uháněla jsem pouští z Mexiko City do Acapulca s neznámým novinářem a bývalou jeptiškou. Co a jak této události předcházelo, se mi vybavuje pouze mlhavě. Je tomu přece jenom už nějakých dvacet let. Při nějaké příležitosti jsem se seznámila někde na mexické party se Slovenkou, která se na prahu dvacítky rozhodla, že už nechce být Ježíšovou nevěstou a je na čase hledat něco hmatatelnějšího a hlavně opravdovějšího.

Proč se rozhodla zrovna pro Mexiko City je mi záhadou, nicméně v mém životě se nic neděje náhodou, a jak to zpětně vidím, asi jsme se měly na tom tmavém záchodku v pochybném lokále potkat. Slovo dalo slovo a pod tequillovým příslibem jsem jí svatosvatě přísahala, že jí udělám garde na cestu do Acapulca s neznámým ctitelem, který jí tam chtěl vzít na výlet, pod záminkou pracovní cesty.

Víte, dělat v Mexiku někomu garde není v žádném případě neobvyklé. Nejen, že takový výlet může být nebezpečný, ale z movitého obchodníka se může vyklubat drogový dealer nebo únosce, což tam není zřídkavé. To, co slýcháváme v televizi nebo v novinách, není ani trošku přehnané, často bohužel i naopak. Proto když mě sympatická krajanka požádala o pomoc, neváhala jsem ani chvíli. Přiznávám, toto rozhodnutí bylo velmi riskantní, ale bylo nám dvacet a svět nám ležel u nohou.

Mladá děvčata, lačná dobrodružství si neuvědomují nástrahy a nebezpečí, které číhají na každém rohu. Jak jsme se dohodly, tak i bylo. Najednou jsme obě seděly v ujíždějícím autě vstříc novým zážitkům. Zatímco ze mě vyprchávalo tequillové opojení, tím víc jsem si uvědomovala, že slečna ze Slovenska mi už není tolik sympatická a co hůř, její nadšení pro nové věci může být velmi nebezpečné. Nemohu jí to však mít za zlé. Za svůj krátký život, který strávila s jednou hustě popsanou knížkou bez obrázků, a ještě k tomu na kolenou, si nemohla uvědomovat následky svého neuváženého jednání. A já nebyla díky parádní kocovině v pozici, kdy bych ji chtěla vychovávat. Ovšem, když se bez pásů postavila v autě s rozpraženými pažemi při jízdě 240 km/hod, dostala výchovnou lekci zcela zdarma a téměř záhy.

Ač to ve videoklipu vypadá jakkoliv „cool“ a „in“, tak v reálu nikoliv. Nejenže spolykala hrst proteinové hmyzí potravy neznámého původu, ale ještě jí poryv větru hodil zpětným rázem zpět do sedadla, kde se uhodila do hlavy, a tak byla na chvíli zticha.

Její krátkodobá indispozice byla pro mě požehnáním, neboť její slovní výblitky se nedaly poslouchat. Řidiči to ani tolik nevadilo, byl toho ušetřen, díky jazykové bariéře. Po zhruba čtyřhodinové zážitkové jízdě jsme dorazili do hotelu, kde na nás čekala velmi důkladná prohlídka. Prohlížení kabelky, nebo procházení bezpečnostním rámem v restauracích, barech či hotelech není v Mexiku nijak výjimečné. Nicméně tato prohlídka byla mnohem důkladnější, než jsem byla zvyklá. Když mi fešný pán z ochranky už několikrát důkladně prohmatával hrudník, na rovinu jsem se ho zeptala, cože tam hledá. Mladý muž s rašícím knírem zaznamenal cizí přízvuk a tajuplně mi prozradil, že tady někde v okolí zavítal na návštěvu George Bush, a tak pečlivě kontrolují každého návštěvníka, který by mohl být potenciálně nebezpečný. Já osobně si myslím, že si to vymyslel. Prostě mi chtěl jen pod ušlechtilou záminkou ohmatat hrudník.

Zdlouhavá prohlídka naštěstí dopadla bez komplikací a my jsme se mohli v poklidu ubytovat. Pán, se kterým jsem se během jízdy trošku sblížila, nám prozradil, že má večer pracovní povinnosti v jednom hotelu, který se v onen večer otvírá. Neměla jsem tušení, jaké povinnosti může mít novinář při otvírání hotelu, nicméně já se od něj dozvěděla informace pouze zřídka, neboť uprchlá novicka nás málokdy pustila ke slovu. Nutno ovšem říct, že se zachoval jako pravý gentleman a obstaral nám společný pokoj, zatímco on se ubytoval o několik pokojů dál.