Hele, nechci v žádnym případě konkurovat nějakým těm dietním poradcům, natož těm opravdu fundovaným, který nabízejí jídelníčky, po kterých "stoprocentně zhubnete". Já rozhodně nejsem tvor, který by měl alespoň trochu disciplinu, potřebnou na tohle sebetejrání. Mj. nikdo mi nevymluví, že dieta je svým způsobem něco nedobrovolného, co člověk musí dodržovat, čemu se musí přizpůsobit, a hlavně nejíst to, na co máte chuť, natož v době, kdy byste si to nejraději dali... Já se snažím sama sebe nějak přesvědčit, že to, co jsem v minulém roce na sebe "naplácala sádla", zvládnu zase odhodit v dál.
Rozhodně
nejsem na nějaké to vyváření, dodržování gramů, dek a dalších měr, jsem schopná
zvládnout něco dodržet tak den - a šmytec. A tak to řeším tak, že si vymejšlím
jídla, co jsou superjednoduchá, může se jich sníst beztrestně hodně, a navíc jsou zdravá. Sama sobě jsem
slíbila, že až budu aspoň trochu šlank, tak to oslavím něčím, co mám moc ráda.
Tak
zaprvé – skoro vůbec nesolím a nekořením. Protože
to můj pes nesmí. Vařím tedy to, co může on, a co mám jakžtakž ráda já.
No,
nerozčilujte se, můj pan pes jí víceméně se mnou, jen já ještě nejím jeho
granule. Ty si on občas dá. (Ty mističky fakt nejsou velké.)
On
totiž, na rozdíl ode mne, není luxovací, takže sní opravdu jen tolik, kolik potřebuje.
(Pochopitelně, že nesolím, protože to není zdravé. Docela jsem si už na to zvykla a je to fajn.)
Ono se
to naše jídlo v podstatě moc neliší. Mám moc ráda sladké brambory, když je vařím, tak
se mi většinou podaří je rozvařit, což nám vůbec nevadí; taky mám ráda mrkev. A míchanou zeleninu. To je tak hlavní
součástí mého vaření. Nedávno jsem si koupila cca půl kila krůtího stehna, dala
do líného hrnce a malinko posypala kořením. Konkrétně grilovacím, které já
ráda. Snad jen na krupicovou kaši si ho nedám, jinak všude, ale fakt jen
malinko. To
maso jsem pak natrhala, rozdělila do pytlíčků (dávám si pytlíčky do mrazáku,
pak jen sáhnu, a je vařeno), a trochu si nechala „na teď“.
Takže
jsem toho měla docela dost, Kayouk se taky najedl.
Taky
jsem si udělala hummus. Recept jsem sem nedávno dala. Někomu to moc nechutná, mě dost. Hlavně, když se dobře
ochutí. To výše popsané maso jsem měla s oním hummusem, ale snědla jsem ho, než jsem stačila vyfotit. A taky se to dá jíst s rajčaty, paprikami... nakrájet, a na to ten hummus a je to fajn salát, což je také jedno hlavní jídlo.
Tohle vedle
jsem měla předevčírem – navrch jsem se „rozjela“, a posypala ještě
strouhaným sýrem. K tomu zas hummus, a bylo to fakt super.
Jinak
mám ráno téměř pokaždé nějakou tu kaši – ovesnou, jáhlovou, pohankovou či jinou, plus kafe.
To je snídaně, sem tam si dám hrušku. Nakoupila jsem si jich nedávno asi tři
kila a teď mi zvolna na poličce dozrávají. Ta jedna úplně stačí a funguje perfektně. Taky
jsem si koupila jablka, co jsou označená, že mají „neregulérní tvar“, jsou fajn
a hlavně levnější.
Jo, ještě jsem si udělala následující "hlavní jídlo": rozmixovala jednu okurku, salátovou, a tou kaší polila na kostičky nakrájená dvě rajčata. Byla toho velká miska, fakt to stačilo na dvě jídla...
Po
bytě mám sem tam postavené láhve s vodou, snažím se popíjet, což se
projevuje i další činností, na to navazující. Vypadá to, že ledviny mi fakt
fungujou.
Průběžně
kafe, kafe, kafe.
Večer
večeřím škatulku měkkého tvarohu. Jak asi víte, ten měkký tvaroh, co se prodává
v té umělohmotné škatuli, je konzistencí stejný jako jogurt, ale rozhodně
(alespoň podle mne) lepší.
Kupuju
si klidně plnotučný, toho tuku je tam fakt málo, a když si přidám lžici svého
vlastního džemu, tak je to nádhera. (Chutná nám to oběma.)
No,
a úplně závěrem si cmrndnu večer před spaním do skleničky trochu červeného portského, jak se na
dámu v letech sluší, a pak při nějaké té televizní detektivce si ulizuju.
To
je jen taková ukázka několika dnů – ale mohu se vám pochlubit, že díky tomu, že
takhle se poslední dva měsíce stravuju, tak jsem potratila už deset kilo….
FAKT!!!
Pes
je stále stejnej, on má ještě navrch ty granule.
Příště vám
napíšu, jak se snažím rozhýbat.
Připravte
se na skutečný horor!!!
Vaše hubnoucí d@niela
|