![](http://obrazky.kudlanka.cz/mikin.jpg) Tím, že jsem opustil slavnou jeskyní Tham Luang, jsem na dva dny opustil také hory a ocitl se v typické placaté thajské krajině mezi rýžovými políčky i většími lány kukuřice či cukrové třtiny. Díky satelitní navigaci jsem se mohl držet na malých silničkách a projet spoustou hezkých, čistých vesnic. Co mě zaujalo, byla nová označení okolí škol s výstražnými signály, varovnými nápisy a různobarevnými pruhy na vozovkách. Thajci se o své děti starají dobře...
Rozhodl
jsem se vynechat tamní atrakci zvanou Zlatý trojúhelník, kde se vlévá do řeky
Mekong mnohem menší řeka Ruak a vyznačuje tak hranice Thajska, Barmy a Laosu.
Už
jsem tam totiž kdysi byl a není to nic jiného než past na turisty, která žije z
pověsti místa, kterým se kdysi pašovalo velké množství opia a kde vládl
všemocný drogový král Khun Sa.
Dnes
horské kmeny na obou stranách hranic pěstují opium víceméně jen pro vlastní
potřebu a živí se hlavně pěstováním kávy, jablek a jahod. Tedy produktů, které
v tropických nížinách moc nerostou. Vzal jsem to tedy zkratkou přímo do
městečka Chiang Saen, které leží na břehu mocné řeky Mekong, která tvoří
zároveň hranici s Laosem. Ona se ta řeka vlastně jmenuje Mae Naam Kong (doslova
matka vod Kong), ale Evropané domorodé názvy rádi zpotvořují či zjednodušují.
Podívejte třeba na známý most přes řeku Kwai. Ta řeka se ve skutečnosti jmenuje
Mae Naam Khwae Noi, neboli řeka Malá Khwae. Stačila knížka a film, a z řeky se
stal Kwai (česky buvol).
Chiang
Saen je příjemné městečko s říční promenádou a dvěma hlavními ulicemi ve tvaru
T. Ubytoval jsem se hned u řeky v malém motelu, vlastněném jakýmsi nerudným
Němcem a tento pán byla jediná "bledá tvář", kterou jsem v tom městě
viděl.
Večer
byla hlavní ulice uzavřena a vznikl na ní v Thajsku tak populární Night Market.
To znamená desítky stánků s jídlem a desítky malých restaurací. Thajci jídlo
miluji a večeře pod širým nebem s rodinou a přáteli přímo zbožňují. Já se držel
své osvědčené taktiky, určené k tomu, abych se nepřežral. Objednával
nejrůznější dobroty za 10, maximálně 20 bathů a zobal jsem jako ptáček. Díky
neuvěřitelnému výběru dobrot to ovšem dopadlo jako vždy, a já se skutečně přežral
tak, že jsem ke spánku uléhal s mohutným funěním jako nějaký kwai (ano, buvol).
Ráno
opět do sedla a podél proudu mocného Kongu vstříc dalším dobrodružstvím. Přejel
jsem řeku Kok, kterou jsem kdysi s Joanne a dcerami sjížděl na voru a sledoval
veletok po místních silničkách, což vzalo sice mnohem více času než hlavní
silnice, ale bylo to mnohem krásnější.
Jedno
místo na skále s výhledem na řeku bylo dokonce tak nádherné, že jsem otočil
stroj, zajel do poslední vesničky k obchodu, zakoupil ledové pivo Chang a
vychutnal si pak výhled vskutku náležitě. A dobře jsem udělal, protože jsem
později narazil na místa, kde čínské společnosti dělají řeku splavnou a kde to
vypadá už dost příšerně.
Další
zastávkou na mé pouti bylo město Chiang Kong. Tam jsem našel svůj hotýlek ze
starých časů zavřený, ale po krátkém hledání našel za velice slušnou covidovou
cenu pokoj téměř luxusní a navíc opět u řeky.
Překvapila
mě krásná promenáda s různými můstky a nadchody, které vypadaly jako z nějakého
vědeckofantastického filmu. A opět - téměř žádní turisté, na řece kromě občasné
lodě se zbožím, jen lodě pohraniční stráže. Ale nakonec jsem potkal velice
sympatický kanadsko-thajský pár, dali jsme se do řeči a skončili ve výborné
vietnamské restauraci s jazzovou hudbou.
Ráno
bylo krásně, rosa v trávě a svěží vzduch.
Natankoval
jsem svou Hondu Click a vyrazil.
Tentokrát
zpět do hor! Tak další pokračování zas
co nejdříve,
moc vás zdravím,
MIKIN
|