 Pokud to s tím shozením nějakých kil člověk myslí vážně - a teď prosím následující povídání cílím k lidem víceméně zdravým, jen boubelatým nad jejich původní rozměry, těm, co mají ještě plnou skříň oblečení o pár čísel menšího, ale stále doufají - tak zkuste zauvažovat nad následujícími řádky. A ne mé nápady šmahem zamítnout. Protože to fakt jde, i když to nějakou dobu trvá. Ale - zato vám bude dobře nejen na těle, ale hlavně na duši. Takže nápad číslo jedna:
POŘIĎTE SI MALÉHO ČOKLÍKA.
Třeba nějakou tu kříženou potvůrku, maximálně do 5 kg
v dospělosti. Rozhodně ne, jako pár mých kamarádek, které si pořídily pesana v
průměru kolem čtyřiceti kil, a nyní za ním vlajou, občas jimi ten jejich čokl
smýkne o zem. A stejně tak rozhodně ne psa, který potřebuje, aby se
mu někdo věnoval na plný záhul, který potřebuje obrovské procházky, trénink,
který spotřebuje jídla najednou tolik, co vy za celý týden. 
Malý pes vám dá radost a hlavně - nutnost jít
minimálně dva až třikrát denně ven. Ano, třeba bude venku zima, funět ošklivý
vítr, pršet - ale psisko neumí jít na lidský WC, takže se budete muset ráno
obléknout a - a věřte mi: jak vyjdete před dům, bude všechno lepší.
A pak, podle nálady, budete s ním venku půl hodinky,
případně hodinu i déle. 
Nehledě na to, že se seznámíte s dalšími lidmi, co je
mají na šňůře nějací ti jejich čoklové. Bude alespoň chvíli o čem mluvit, i
kdyby to bylo jen o počasí, o tom, že jste si zapomněli pytlíček na jeho
exkrementy, že "to zase bude zablácenej jako prase, to zas bude mytí, ach
jo...", a najednou zjistíte, že je kolem vás plno docela prima lidí. Ale -
nakonec i na tu politiku si můžete zanadávat.
Ovšem hlavní je - že jste venku vy.
Pokud náhodou máte chytré hodinky (já mám skoro
všechno chytré, jedinej blbec v domácnosti jsem já), zjistíte, kolik jste to
právě nachodili kroků, ještě vám to převede na kilometry... A totéž příště.
Najednou zjistíte, jak je fajn závodit sám se sebou - nojo, dneska jsem se
flákal/a, to ale není moje vina, protože (ale ona se nějaká ta výmluva vždy
najde).
Protože se však ty vaše ušlapaný metry kilometry po
týdnu sčítají, je nádhera vidět, co všechno najednou jste dokázali. Nehledě na
to, že se vám ukáže, i kolik těch fujtajbl kalorií jste tím odbourali, zničili,
jak moc jste super. 
Sice vám to hned nějaký ten velký úspěch neukáže,
nebudete za týden o deset kilo lehčí, jak slibují všemožné zázračné diety, ale
rozhodně se budete cítit líp, bude se vám líp spát - a pokud máte jen trošku
empatie v těle, tak budete nesmírně blažení z blízkosti toho chlupatýho
stvoření, pro které budete vy středem všehomíra.
Není to partner, není to dítě - ale je to úžasný
společník.
Není lepší lék na blbý zážitky než se přitulit k
nějaké té malé potvoře, která je v tom všem zcela nevinně, absolutně na vás
závislá, a o kterou se najednou vy musíte starat. Ty jejich vděčný oči…
Jo, chápu, není tohle pro každého - pokud máte rodinu
"narvanou lidmi", tak ještě navíc psa, to asi není to pravé ořechové,
ale pokud jste ve stádiu, že "už by čas byl, jen není nálada", tak je
to opravdu to nejlepší řešení.
A ještě jedno - nemusíte mít čoklíka z nejdražších,
opravdu se dá najít nějaký ten chudák kříženeček. Vždyť my taky nejsme zrovna
vyvolení šlechtici… A není vaším hlavním zájmem a programem jezdit na cvičáky, na
závody, natož na výstavy. Potřebujete jen někoho, kdo vás DONUTÍ vyjít
ven, za každého počasí. Hýbat se...
Tak - to bychom měli bod jedna - alespoň trochu
stabilního pohybu.
někdy co nejdřív další
d@niela
|
