Bylo to někdy v 90.
letech. Moje kamarádka Dawne žila ve staré zlatokopecké boudě v údolí slavného
potoka Bonanza. Sousedů tam moc neměla, jen asi kilometr po proudu stála a dodnes
stojí Dredge # 4. Tedy obrovský plovoucí bagr, který si před sebou v dobách své
slávy vyhrabával jezero, ze získané zeminy vymýval zlato a jezero za sebou zase
zasypával. Už dávno stojí na suchu a slouží jako turistická atrakce.
Tu
kamarádku začala z nedalekého lesa navštěvovat malá rezavá veverka.
Nepřicházela ale na kus řeči, ale aby z boudy odrbávala a kradla tepelnou
izolaci. A bez izolace je u nás na Yukonu život svízelný... Dawne zkoušela co
se dalo. Zacpávala díry, metala po veverce šutráky, ale vše marné. I uchopila
holka starou vojenskou pušku 303 British a zahřměla jediná rána.
Pak
to, co z nešťastného zvířátka zbylo, zahrabala a chtěla si uvařit čaj. V tom jí
ovšem zabránili tři velice zadýchání pánové v oblecích a s kravatami. Vypadali
rozčileně, každému trčel z ucha drát od sluchátka, a jeden cosi křičel do
vysílačky.
Značně
šokovaná Dawne jim odpověděla že ano, že střílela ona a střílela na zlodějskou
veverku. Pánové se trochu uklidnili, ale usmívat se začali, až když byla
veverka vyhrabána a jeden z nich si do ní dloubl prstem, aby se přesvědčil, zda
jde opravdu o čerstvou zvěřinu. Dredge # 4
Teprve
potom se vše vysvětlilo. Pánové nebyli gangsteři ani uprchlí šílenci, ale
osobní strážci pana Hnatyshina, který si právě coby turista prohlížel zmíněnou
Dredge # 4. Háček byl v tom, že pan Hnatyshin byl v té době z pověření královny
Alžběty generálním guvernérem Kanady.
Tedy
člověkem, který neměl - na rozdíl od tehdejšího ministerského předsedy Mulroneyho -
příliš velkou moc, ale byl oficiálně hlavou státu. A tak, když zazněl výstřel,
strhl ho jeden z bodyguardů k zemi, přikryl ho vlastním tělem a poslal kolegy
vyšetřovat.
Vše
tedy skončilo bez průšvihů a pan guvernér mohl ze střelby na yukonských zlatých
polích udělat zábavnou historku.
Zdravím všechny,
MIKIN
|