Takže ahoj, zdravím vás všechny - po nějakém
tom čase -
z kanadského Yukonu. Daniela mě vyzvala,
abych napsal něco o běžném dni zde na severu, ale asi začnu od počátku. Epidemii covidu
jsme zde přečkali celkem v jednom kuse a v pohodě, ze dvou důvodů:
když žijete na kraji lesa, můžete bez omezení vyrazit ven, kdy se vám zachce. A nám ten
les
začíná přímo
na pozemku.
Druhý důvod byl ten, že
kanadská vláda ve vakcinaci upřednostnila komunity na severu, kde žije hodně
indiánů, kteří díky úzkým rodinným svazkům odnáší covid o něco hůře. A tak jsme
měli těch nemocných a zemřelých podstatně méně než zbytek světa.
Přesto nás to s Joanne po
první zimě strávené doma přestalo bavit a podnikli jsme na začátku tohoto roku
dosti dobrodružnou cestu do Thajského království. Dobrodružnou díky tomu, že v
lednu a únoru existovalo i pro plně očkované ještě dost omezeni a
tak, zatím co Joanne učila své dětičky ve 2 třídě, já prožil dlouhé hodiny u
počítače vyplňováním nejrůznějších lejster. Ale nakonec všechno klaplo a zrovna
v den kdy klesla teplota v Dawson City na -49 Celsia, my se poprvé ponořili do
vln Andamanského moře. V jižním Thajsku jsme byli i s naší mladší dcerou a
jejím manželem asi měsíc, pak musela Joanne zpět do práce a já vyrazil na
opačný konec království na 2-tydenni motocyklový výlet v horách na hranici
Barmy a Laosu. Navštívil jsem i známou jeskyní Tham Luang, kterou před pár lety
proslavilo zázračné vysvobození fotbalového týmu, uvězněného vysokou vodou. Ale
to by byl materiál na cestopis...
Jak tedy jde běžný život - já
jsem po všech těch letech práce pro místní vládu už hezkých pár let
předčasný důchodce. A tím i muž v domácnosti. Údržba dvou baráků i pozemku,
starost o dva psejky a další věci zabezpečuje, že se v době kdy je Joanne v
práci moc nenudím. On je ten život na severu totiž trochu náročnější - když si
děláte sami dřevo, vozíte vodu, děláte tesařinu a vrhněte se na nejrůznější
další prace...
Já třeba nedávno vyměnil na
svém minivanu
přední struts (to je kombinace tlumičů a pérování). Pak jsem zjistil, že díky
tomu musím seřídit i geometrii předních kol. Ale i to se povedlo na
výbornou. A jen proto, že mě všechno ukázal můj věrný pomocník, zvaný
YouTube. S tím dokážete všechno.
Jaro nám zde
přišlo o pár
týdnů
později, takže jsme měli jest před týdnem ráno minus 20. Přes den sice už
kapalo ze střech, ale nic moc. Až včera se do toho sluníčko opřelo a sníh
spadl ze
střechy ve velkých kusech. Takže jsem mohl během pár minut bezpracně
vytvořit sedícího sněhuláka. ![](http://obrazky.kudlanka.cz/mi1.jpg) Ale za další hodinu přišla další lavina a z
chudáka sněhuláka zůstal čouhat jenom nos z mrkve.
Ano, až tak drsný
je
život na severu
Kanady.
Zdravím vás všechny,
Mikin
|