Možná vás překvapí, že ta něžná a křehká květinka XXXL, která nosí perly nebo velmi decentní a střízlivé oděvy, byla dříve rockerka. Těžko se tomu věří, viďte? Ani já tomu už moc nevěřím. Už je tomu mnoho let, kdy jsem brázdila kluby ostravské undergroundové scény, které dnes už ani neexistují. Později se k tomu přidaly „fesťáky,“ kdy jsem se brodila po kolena ve směsi bahna, zvratků a čůránků.

Nejednou jsem se navracela domů s jednou botou, nebo bos, o něž jsem přišla při přetahování s jinými rockery o málo znečištěný spacák. Neváhala jsem vsadit vlastní botu, abych si užila tu správnou atmosféru pod širákem.

Toto nadšení mi zůstalo až do vyššího věku a vyvrcholení přišlo v podobě rockového koncertu skupiny System of down, který se konal v Ostravě. Neváhaje ani minutu jsem bookovala lístky do VIP společně s mojí kamarádkou Pavlínou a neskutečně se těšila na celoživotní zážitek.

Říká se: „Svěř Bohu své plány, ať se taky zasměje.“

O tomto lidovém moudru bych mohla psát romány, neboť v mém případě se Pán Bůh nasmál dosyta.

Večer před zítřejším koncertem neprobíhal nijak zvláštně. Trošku se mi svíral žaludek při představě, že uvidím samotného Serje Tankiana osobně.

Není to zrovna typ, po kterém bych sáhla při hledání vhodného genetického materiálu, ale pokud bych ho našla u sebe v posteli, asi bych ho nevyhodila.

Příprava na koncert musela být dokonalá, tak jsem si nachystala vhodný outfit, rezervní kalhotky, které budu házet na scénu a podomácku vyrobené vizitky s telefonním číslem a podrobnou mapkou k mému bytu. Zdálo se, že mě nemůže už nic zaskočit, tak jsem v klidu povečeřela ohřátou sekanou v mikrovlnce s chlebem a šla spát.

Kolem třetí ráno mě probudilo silné pocení a pocit na zvracení. Odebrala jsem se v polospánku do koupelny, abych ulevila tíži v břiše a vyletěla ze mě večeře, včerejší oběd, i snídaně. Při oplachování obličeje mě přepadla další tíže v břiše, ale co hůř, i ve střevech.

Během pěti minut jsem vyprázdnila obsah celé gastroenterologické soustavy ze všech možných otvorů a mám pocit, že někde mezi zvracením a tentonováním jsem zahlédla i zbytky plodové vody z prenatálního období. Tento ponižující proces doplnila ještě prudká bolest v břiše a jsem si jistá, že jestli existuje něco, jako přijímací pohovor do pekla, vypadá přesně takto.

Po strastiplné nedobrovolné pročisťovací kúře jsem se ještě jednou podívala do zrcadla a oněměla. Moje kůže získala nelíbivý odstín žluté.

Tehdy mě napadlo, že bych přece jen měla vyhledat odbornou pomoc. Volat záchranku mi přišlo zbytečné, a tak vstoupila ve hru jediná nonstop taxislužba ve městě.

Cesta do 3 km vzdálené nemocnice trvala asi 2 hodiny, neboť bylo nutné dělat vyprazdňovací zastávky. Taxikáři to asi bylo jedno. Já zpívala árie do járku a on v klidu ukusoval noční sendvič.

Ještě si mnul ruce, jak mu naskakuje „čekačka“ a těšil se, až se na mě nabalíkuje.

Vstupuje do haly pohotovostní služby jsem zaznamenala několik smrtelně nemocných pacientů, kteří pravděpodobně čekali hodně dlouho.

Slušně jsem pozdravila a posadila se nejblíže k záchodům. Jakmile spolu čekatelé zahlédli můj citrónový odstín v ostrém světle, jeden po druhém se zvedli a odešli.

Asi jim nic nebylo.

Simulanti!

Asi třikrát jsem znesvětila nemocniční záchod ze všech otvorů, než se z ordinace vynořila rozvrkočená sestra.

Stačil jí pouze jeden pohled, aby zahlaholila někam dozadu: „Pane doktore, máme tady akutní žlučník!!“

.. pokračování příště..

Drazí přátelé, znovu připomínám,

že kampaň na předprodej mé úžasné a vtipné sbírky fejetonů končí již za 17 dní.

Vynořily se zde nějaké komplikace s platbou.

Poprosím vás, abyste mě kontaktovali do zprávy, a já vás budu instruovat, jak dál.

Byla by škoda, kdyby má kniha fejetonů ze života nevznikla a vy jste nejdůležitějšími články skládačky.

Děkuji za podporu!

V týdnu jsem časově dost omezená, ale pokusím se vyhovět hned, jak mi to čas dovolí.

https://pointa.cz/.../c9762911-5aa9-11ec-a76a-0242ac120004

P.S. Vážení a milí, jsem pevně přesvědčena, že vše dopadne dobře a Veroničiny ne-uvěřitelné příběhy zaujmou co nevidět místo na mém polštáři, připravené k večernímu čtení, aby poté spolu se mnou odcestovaly do náruče mé dcery, která na slíbenou knížku už netrpělivě čeká. 

d@niela

Komentáře (19)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : kyttka Ok, knížku si nekoupím, ale stopade nezabije. A hodím to k sobě na FB, možná to někoho zaujme. A teda, doufám, že to projde pořádnou korekturou, asi by člověk měl umět přechodníky, když je používá. duben 11, 2022 07:30 ... : Veronika V. Děkuji za podporu a za připomínku. Knížka samozřejmě projde redikcí i korekturou. Já nejsem z oboru a učím se všechno za běhu. Nestudovala jsem literaturu, ani žurnalistiku. Takže je jasné, že se občas nějaká chyba vyskytne. Na některé přijdu později, na některé mě někdo upozorní. Pokud je připomínka slušná a bez výsměchu, nemám s tím problém. Žádný učený z nebe nespadnul. duben 11, 2022 07:45 ... : AnickaM Kyttko, pokud jde o gramatiku, to bychom se nemohli divat na tv, nemohli cist noviny, casopisy ani knihy. A vyrazy jako dehonestovat, prediktovat apod., me nici. Veronika zije spoustu let v zahranici, tak se nejaka chybka vloudi, spis ji v tomhle ohledu obdivuji, zvlast, kdyz kolem posloucham spoluobcany. duben 11, 2022 11:39 ... : andrea Přiznám se, že mne to dost zarazilo. Je plno bezva spisovatelů, kteří zrovna moc nezvládají všechny finesy našeho milovaného jazyka. Ale - mají svůj styl, jsou dobří - v tom, co dělají: tedy píšou knihy. Na funkci korektora se může "vyučit" skoro každý, ovšem napsat dobrou knihu zvládne málokdo. Fandím Veronice! duben 11, 2022 21:40 ... : kyttka Ale však já Veronice fandím taky, proto ten odkaz na Pointu šířím a ač knížku nechci, tak na ni přispěju. Ty chyby. Ano, v pořádku, jistě je každý autor dělá, ale ruku na srdce, vážně vám chyby v textech nevadí? V tom případě jsem divná, ale když čtu ukázky z knih s chybami, tak mě to od koupi dost odrazuje. A Andreo, korektury pro jeden web dělám zhruba dva roky, věř mi, že je to leckdy těžší, než moje vlastní tvorba. Tam nemusím přemýšlet, co vlastně chci říct. U některých textů ano, protože ne vždy se autor umí vyjádřit tak, aby to k pochopení bylo, obzvlášť když interpunkce připomíná náhodný rozptyl. Veronice palce držím moc. Ale držet palce nestačí. Vydávání knížky takovým stylem je dost nervující a nejistá záležitost, tak se do toho zkusme opřít, ať se Veronice ten sen splní. duben 12, 2022 06:24 ... : Josef Kouba Je několik web. kde se prezentují zájemci stát se spisovateli čí básníky. Doporučuji se na ně podívat. Je to o talentu a daru. Ten je rozdán poskrovnu. Muzikant, zpěvák, sochař, architekt a jiné profese bez píle a talentu jsou jen průměrní.  Téměř každý kdo básní či píše,..  já jsem ten případ také jež se snaží napsat příběh a čeká co na to čtenáři řeknou. Napsal jsem odhadem 40 povídek, příběhů z mého osobního života a o lidech jež jsem potkal. Bylo by to na knížečku, ale vím že kvalitou jsou nic moc, pouze vyprávění ze života. Takže o knize vůbec neuvažuji. Chce to skromnost. Zde jsou web. kde se můžete podívat kolik talentů je v české kotlině. Libres.cz Liter.cz Písmák. Doporučuji, jsou tam grafomanové, ale i ti co opravdu umí. duben 13, 2022 07:51 ... : Josef Kouba Jen žertem jsem zabloudil na jeden web. Zde je nejlépe hodnocená povídka. Posudte sami. Občaknu. …pozdní odpoledne, „mladá“ žena stojící ve frontě v jednom nejmenovaném supermarketu, čekající na zaplacení. Fronta kupodivu postupuje rychle! Jsem na řadě. Píp…píp…píp… pravidelné pípání přeruší náhle hlas prodavačky. „Můžu poprosit občanku?“. Úsměv, který mi vykouzlila myšlenka, že ve svých osmadvaceti letech zřejmě stále vypadám na méně než 18, vystřídal nechápavý pohled hned poté, co jsem si uvědomila, že tentokrát si ale žádné víno nekupuji! Zmateně jsem přejela očima nákup a uviděla ho! Nevinně spočíval v rukách prodavačky, která se stále dožadovala předložení občanského průkazu. „Prosím?“ Prodralo se mi mezi údivem pootevřenými rty. Prodavačka ho však stále netrpělivě svírala v rukách, připravena mi můj ČISTICÍ PROSTŘEDEK NA TROUBY bez řádného prokázání věku nevydat. S naprosto nechápavým pohledem jsem jí podávala občanku se slovy: „Myslíte, že bych si jako dala?“- ano, vím, celkem nesmyslná věta, ale v tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než že je prodavačka zřejmě skálopevně přesvědčená, že doma potají chodím upíjet čisticí prostředky. Nicméně na tuto otázku paní pokladní naštěstí nereagovala, jen letmo prohlédla občanku, při zjištění mého věku se (troufám si říct „drze“) usmála, ale následně se za předešlý proces ospravedlnila se slovy: „to víte, je tam TEN čpavek“. Z čehož tedy nejspíše plyne, že vypadám jako nezletilý, za to velice nápaditý narkoman, který po večerech s oblibou u telky inhaluje úklidové prostředky či pobíhající po parku se sáčkem s přípravkem na trouby u pusy. Nebo příklad z praxe?...Trouba vystříkaná přípravkem, já u ní klečící, hlavu vklíněnou na roštu a v naprostém rauši… No, věřím, že se mezi Vámi jistě najde někdo, kdo by v případě podobného incidentu byl stejně udivený jako já, že je tam TEN ČPAVEK, a proto jsem povinna prokázat se občanským průkazem. Nechť jsou naše trouby čisté! Pac a pusu, Vaše brzy sjetá Lůca! duben 13, 2022 08:06 ... : Veronika V. Josef Kouba: Jestli se mi tim snazis taktne naznacit, ze nemam talent, tak dekuji za podnetny prispevek. Ja bych se do knizky vubec nepoustela, kdyby me nekolik lidi z oboru (nikoliv prilezitostni odbornici) neujistovali v tom, ze ten talent opravdu mam. Nicmene, v dnesni dobe to na literarnim poli vypada tak, ze clovek ani mit talent nemusi. Staci mit hodne "folouveru" na socialnich sitich a besteseller je na svete. duben 13, 2022 08:37 ... : Josef Kouba Pokud máte hodně peněz, vydání si zaplaťte. Hop..nebo trop. Pokud ne, musíte být opravdu dobrá aby se vydavatelé o vás prali. Hlavně si pamatujte, přátelé vás vždy budou chválit. Tak to je. Na ně moc nedejte. Pani Marcella Marboe (snadno dohledat) Napsala alegorickou knihu.  Celé vydání zaplatila žena jež jí fandila. Úspěch mininální. Po roce ji přivezli ze skladu auto neprodaných knih,...prodej si to sama.  Pokud vydavatelé vašich příběhů jsou nadšení. Gratuluji. To co jsem zatím četl. Bohužel nic moc. Stejné jako vyprávění Pepíka Kouby. Do vyžšího patra zatím nedosáhnem. duben 13, 2022 09:37 ... : Veronika V. Josef Kouba: To nejsou moji přátelé, ale nezávislí lidé z oboru. Každý si najde to svoje. Ta povídka, kterou jste tady postoval, mi taky nepřijde nic extra. Btw: hodně velmi DOBRYCH spisovatelů prodávají knihy pod cenou, protože nemají v malíčku marketing. Jen o tom to je. O ničem jiném. Mmch, jedné takové, která se schopná napsat 10 hrubek do věty o šesti slovech a píše, jako školák z páté třídy vydali knihu jen proto, že její velmi primitivní humor šíří lidi po síti, jako diví. A ne, není talentovaná. Jen má hodně sledujících. O tom to je. A samozřejmě vždycky se najde někdo, komu se to líbí a komu se to nelíbí. duben 13, 2022 09:44 ... : andrea Pravdu má J. Kouba - tady na Kudlance vycházelo psaní Dominika Landsmana. Pamatuju, jak si to lidi přetiskovali, přeposílali, byla to vždycky velká legrace. Takže se o Dominika pak jedno nakladatelství opravdu "postaralo" a knížka byla v cuku letu vyprodaná. To, že od té doby podle toho samého receptu uvařil ještě plno dalších polívek, už je věc jiná. Ale on je fakt šoumen. Jenže - to opravdu není každý... duben 13, 2022 10:03 ... : Veronika V. andrea: Vidíš, to se síla reklamy. Takovému M.M.Cabicarovi nesahá Landsmann ani po kotníky. Ba ani po palce u nohou. Velmi inteligentní humor, který píše absolvent UK. Neotřelý styl a úžasná tvorba slov. Přesto jeho knížky jsou ve slevě, protože ho převálcovali málo talentovaní, jako třeba Třeštíková, Pavlowská nebo právě Landsmann. Žádnou jeho knihu jsem nečetla, protože nejsem jeho cílová skupina, ale to neznamená, že s dobrou reklamou si tu cílovou skupinu nenajde každý. Já jsem sice taky reklamu podcenila, ale i já mám své čtenáře a není jich málo. Krom toho si všechno dělám sama a mám na to málo času. Škola, praxe, teď zase semestrální odbodí, atd, atd.. Všechno je to JEN o reklamě a každé zboží si najde kupce. J. Koubovi se moje psaní nelíbí a mně se zase nelíbí to, co se líbí jemu. Každý jsme jiný. Nicméně kritizovat od počítače umí každý. Já jsem našla odvahu něco zkusit a buď to výjde, nebo ne. Kdybych to nezkusila, tak bych nikdy nezjistila, jak by to dopadlo. duben 13, 2022 10:12 ... : kyttka Právě, síla reklamy. Dneska člověk musí být vidět na sítích, aby se prodal. Nebo mít za sebou nějakou velmi silnou skupinu. Taky mi nepřijde jako úplně nejlepší nápad rok a půl někam svoje dílo dávat, a až potom jít do vydání a mít na tu propagaci 30 dnů. Víš, ono když si toho tolik přečtou lidi zadarmo, tak většinou už nechtějí knížku. Navíc se mi to zdá naddimenzované v tom počtu knih. Ale přiznávám, nedívala jsem se, kolik je v Pointě minimum. A lidi, co tě čtou, a můžeš je i znát face to face, toho nakecají a ve finále nic z toho. Nikdo nepíše tak, aby se to líbilo všem. A napsat dneska něco originálního, co doopravdy chytne, je velmi těžké. Na kritiky narazíš naprosto všude a tady je to ještě slabý odvárek, vyloženě pohlazení, co se taky dá zažít. A knížku jsem nakonec objednala, někoho s ní podaruju, už vím koho. Ona ta suma vážně nikoho nezabije. Drž se. duben 14, 2022 09:03 ... : Veronika V. Kytka: Dekuji, ze to vidis stejne, jako ja. Ja mam samozrejme jeste nejake veci v supliku, ktere nevidel kazdy a ty take budou v knize. Nektere veci, co pisu na site, v knize pro zmenu vubec nebudou. A jinak k tomu talentu: Takova J. Rowlling dostala zamitnuti v 11 vydavatelstvich a obe vime, kde je dneska. Oproti tomu takovych 50 odstinu sedi, (ac v originale maji mozna uroven), je dle meho nejvetsi brak ever, ale reklamu mel takovou, ze si to koupila kazda lama, vcetne me. Ja se dostala jen na 3. stranku a cela slavna trilogie sla z domu. No, vsak uvidime. Nejak to dopadne Kdybych to nezkusila, tak bych si to vycitala. duben 14, 2022 13:57 ... : Josef Kouba Čeština i příběh je vyprávění puberťačky v deváté třídě. To žádný vydavatel nepustí do světa. zbankrotoval by. Zkuste třeba psát kuchařku. Tvrdíte že jste XXXy velikost. Jídlem k obezitě. duben 16, 2022 09:25 ... : Veronika V. Josef Kouba: Chapu, ze si potrebujes nacechrat ego, ale doporucuji ti, aby ses podival treba na denicek Camille G. Tu vydal Albatros hned. A o jejim talentu by se dalo polemizovat. Ja ovsem publikuju ve dvou serioznich casopisech a v jednom mi za to dokonce plati. Sice ne moc a ne casto, ale plati. A ne, nemluvim o Kudlance. A dekuji za nevyzadane rady, o zadne jsem se neprosila, ale i presto dekuji. Ja te ovsem nebudu presvedcovat o svem umu. V mnoha nazorech se neshodneme a co se marketingu tyce, evidentne nemas paru, jak to dneska chodi. Proto te necham pri tom, co se ti hodi, aby mela dusicka klid. Ja jsem na takove pretahovani uz stara a prilis rozumna. Btw: Kdyz veris vsemu, co napisu, tak asi nebudu tak marna To je jednim z mnoha uspechu autora, ze dokaze veci napsat tak, ze tomu lide veri duben 16, 2022 17:23 ... : kyttka Já někdy přemýšlím, jestli pije ze skleničky nebo ze džberu… duben 17, 2022 21:47 ... : AnickaM Kdysi tady vychazel denicek fotra, nebo tak nejak. Rozhodne to nemelo vyssi uroven, nez Veroniciny pribehy, a vida, dokonce je z toho film. Ze by to bylo tim, ze to psal chlap? Udelal ze sebe hrdinu za to, ze delal to, co musi zena zvladnout levou zadni a jeste mnohem vic, a nikdo ji za to nevelebi? duben 17, 2022 23:01 ... : Veronika V. AnickaM: Ano, Dominik Landsmann. A jak jsem psala vyse, M.M. Cabicarovi nesaha ani po kotniky, ale ma obrovskou reklamu. Camille G. pise o tom, jak se posrala cela rodina na dalnici, jak se ji posral pes, nebo jak si pri koureni c....a natrhla uzdicku pod jazykem a diky Albatrosu je z toho bestseller. Udelala jsem ted maly socialni pokus a napsala pribeh o vagine. Ma to docela uspech. Takze o talentu to opravdu neni. Staci sokujici tema a dobra reklama. Doporucuji si M.M. Cabicara najit. Je to pastva pro oko. Nadherna prace se slovy. Ale jak jsem uz zminovala, nejsem jeho cilova skupina. duben 18, 2022 20:47

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment