O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

TUZEX A JAPONSKÉ PLENY PDF Tisk E-mail
Pondělí, 14 březen 2022
Mým prvním, přímo osobním kontaktem s Tuzexem, byl nádherný, kanárkově žlutý svetřík s krátkými rukávy, který jsem dostala od táty k devatenáctým narozeninám. Moje drahá a nesmírně šikovná maminka mi k němu ušila bílou sukni, o které tehdy táta prohlásil, že není pod zadel, ale pod břicho. Jo, byla fakt hodně krátká…

 

 

 

 

 

 

Ale zato jsem v ní slavila velké úspěchy. Když jsem zablokovala z neznalosti všech páček svým trabantem jednou v pátek odpoledne tu příšernou křižovatku na Klárově, nikdo mi nevynadal. Já jen zvedla kapotu, sklonila se zoufale nad motorem…

 

No, brzy se našel zachránce, který auto zase rozpohyboval: já levačka jsem páčku, která uvolňuje benzin z rezervy, otočila na druhou stranu…

To jen jako příklad, co jedna dobře ušitá minisukně zvládne.

 

Zpátky k onomu svetříku: byl absolutně nezničitelný, takže jsem ho nosila ještě v dobách, kdy jsem už měla mimino. Jednou se mi dokonce povedlo, že se nějak přimotal k plenám, které jsem šoupla do pračky na vyvářku.

 

Neuvěřili byste: svetřík absolutně fit, ani se nijak nepomačkal, zato pleny měly stejně kanárově žlutou barvu.

Tehdy se ještě sušívalo venku, před domem – takže když jsem tam tu dávku nasázela, všechny ostatní ženský se divily, co že to mám, a hlavně, kde jsem to vzala. Já, zcela bezmyšlenkovitě, odpověděla: „To mi přivezl manžel z Japonska.“

 

Ne, nechci ty moje sousedky nijak pomlouvat, protože manžel (tehdejší) byl fakt uznávaný fotograf, který hodně jezdil po světě, takže mi to spolkly i s navijákem…

 

 

 

 

CO JSTE MĚLI PRVNÍHO Z TUZEXU VY?

 

CO SE VÁM PODAŘILO V PRAČCE „ZMĚNIT“?

 

Šikovná D@niela

 

 

Komentáře (11)add feed
... : AnickaM
Myslym, ze to byla krasna krajka na perinky, ktere jsem pak Petovi usila. Vzpominam, jak jsme tam jeli tramvaji, ja uz ve vysokem stupni tehotenstvi, na jedne zastavce pristoupil "gentleman" a vynadal mi, jak to, ze sedim, vzdyt tehotenstvi neni nemoc.
A pro kocarek jsme jeli do Prostejova, jo to byly casy.
březen 14, 2022 21:26
... : *deeres*
Jeden z prvních Tuzexu byl v průchodu vedle děcáku Na Příkopech. Štrausky za 30 bonů, jeden bon za 30 kaček. V 15ti to byla pro mne astronomická cena.
březen 15, 2022 05:36
... : Josef
Deer: Kde´s, probůch, ty bony kupovala?
březen 15, 2022 07:04
... : *deeres*
Od paní Fridrichove z baráku, co u ní bydlela začínající Brejchová a nájem jí platila v bonech.
březen 15, 2022 08:50
... : *deeres*
Nekupovala,koupila jenom jednou,za starý papír utržit stovku dalo dost práce. Že by mi máma dala na džíny, tak to ani náhodou.



březen 15, 2022 08:54
... : AnickaM
My bydleli ve Svitavach (mala prdelka) a tam se bony prodavaly za petikacku. Manzelovi rodice bydleli v Mnichove, tak nam obcas nejakou tu marku poslali a nam to prislo v bonech. Kdybych tusila jaky je prepocet v Praze, tak bych se asi obohatila, haha.
březen 15, 2022 12:05
... : *deeres*
To potom pětikačka byla normální cena, tohle byl asi rok 61, možná 62. Ale, když se mámy kamarádka vrátila z EXPA 58, tak to byly bony ještě za tři. Máma vydělávala celých
sedm stovek čistýho a tak stovka za džíny byly pro ni velké peníze.
Pracovala v Biogeně, později Sevac, kde se vyráběly séra a vakcíny. Nakonec z obrovského podniku zůstaly jenom ty laboratoře v Bohumili.

T



březen 15, 2022 12:35
... : Josef
Já tomu teda fakt nerozumim. První džíny jsem si kupoval v prvním roce na gymplu, teda v r. 1963. Stály 40 bonů, byly to Super Rifle a bony jsem kupoval za 6 Kčs. Štrausky, to vůbec nevim, že by v tý době byly ke koupi. Na Moravě dodneška říkají jakejmkoliv džínám "rífle", což mě dycky hrozně roščílí.
Ale z dalšího jsem pochopil, že´s zřejmě ty bony neměla za 30/ks, ale za 3/ks. Jestli tak, pak samože rozumím.
březen 15, 2022 14:23
... : *deeres*
Těch 30Kcs za bon byl samozřejmě překlep. Opravdu moje první džíny byly štrausky a zaplatila jsem za ně v přepočtu 90 kaček. Další pak byly zn. Wildcat, ty už byly podstatně dražší a nakonec mi je někdo z balkonu ukradl.

březen 15, 2022 14:44
... : Josef
Jo, jasan. Catky byly bezva na holkách, dělaly krásnej zadek, až se sliny sbíhaly. Já jsem je nikdy nevlastnil, nějak mi připadaly příliš dívčí. Zato Riflí jsem měl několik. A pak už jsem po značkách ani nekoukal. Buď byly dobrý nebo blbý. Štrausky ovšem jsou pořád skvělá značka, i když 501 už pro mě nejsou. Stejně mě 501 vždycky štvaly, že měly poklopec na knoflíky. Nojo, ale kdo neměl 501, jako by nebyl.
březen 15, 2022 18:47
... : d@niela
Pamatuju si, jak mi kdysi džíny zachránily počestnost.
Byla jsem jednou s jednou kamarádkou v Bulharsku, až dole v Pomorie, kde jsme kempovali.
Občas se sešla docela prima parta... Po jednom nádherném flámu jsem se po ránu probudila v našem stanu. Vedle mne nikdo, tzn. že kamarádka je už na pláži.
Já si vůbec, ale vůbec nic nepamatovala, co bylo předtim,než jsem se tu probudila.
No průser.
Tak tam tak ležím (ničeho víc jsem nebyla schopná, protože se se mnou točil celý svět, a jen jsem se snažila alespoň něco z té přejeté hlavy vydolovat.
Nic.
Ale pak mne napadlo: sáhla jsem si na zip u kalhot. Byl vytažený, knoflík zapnutý. Tak jsem se pokusila o blažený úsměv. Věděla jsem, že žádné znásilnění ani dobrovolný sex - nic takového se nekonalo. Protože tenhle zip byl absolutně neotevřitelný... na to musel být fakt speciální fígl. smilies/grin.gif
březen 15, 2022 21:06
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]