OK, mám plno práce, ale chci se zúčastnit, vypadá to jako docela fajn zábava:


Nedá se říci, že by František byl zrovna šikanované dítě, ale občas se tak cítil. Protože i když jeho vysvědčením se mohl pochlubit málokdo, málokdo z jeho spolužáků a později i spolustudentů mu ho nějak extra záviděl. Prostě šprt. Toť vše. Kluci řádili, měli průšvihy i holky, uživali si pubertu i zakázané ovoce, kdežto on měl jen to učení. A v duši se mu kumuloval vztek na celý svět.
Proboha, vždyť je dodnes ještě panic!

Ne, ze by panicem chtel byt, priroda ho obdarila skvele a holky se mu libily, jenze nevedel, jak na to. A jeste k tomu jeho mama! Samozrejme bydlel u ni, a ta uz ho taky mela plne zuby. Malovala si vnoucatka a ono porad nic, jen jeji servis pro sveho trpaslika. Po tom ten kluk jenom je? Tata to byl, pane, jiny kafe, skoda, ze jeho zivot tak kratky. Porad spekolovala, jak synka vystvat mezi lidi, ale on si porad lebedi jen u toho blbyho pocitace. Ze by tam honil porno? V praci ma same pekne kolegynky a on je snad ani nevidi. Tak vymyslela plan ...

a ten plán byl... že ho prodá, byl dobře stavěnej, chytrej i šikovnej, no třeba si ho nějaká vychová :-)

Soused po velké porci guláše s osmi knedlíky podal slabý výkon. Kdo by ne? Zapálil oběma cigaretu a aby odvedl pozornost a zeptal se co synek Atík.
Říkal mu tak od dětských let, neboť na otázku jak se jmenuješ místo Frantík odpovídal Atík. Nečekal na odpověď a pokračoval.
Po kom on je. Já tenkrát tady ještě nebydlel a ty jsi mě říkala, že ten tvůj Franta přiběhl někdy i v poledne s práce domů a udělal ti to v kuchyni.
V televizi říkají že je snad přes padesát odrůd sexuálních variant. Atík se mi zdá normální, je jen stydlivý. Jak je vybavenej, myslím tím co chlap potřebuje?
To by také mohlo hrát roli.
Prosím tě tam je to vpořádku, když oslavil šestnácté narozeniny všimla jsem si knížečky Dospíváte v muže a i knížečky Dospívající dívka a dokonce i tu sprosťárnu Šestnáctiletá Pařížanka. Však jeho chvíle přijde. Pokud je po tátovy, tak ať se jeho budoucí partnerky těší.

Víš co? Teď mě napadlo, jak Atíka dostaneš na ten Den otevřených dveří. Vždyť já se znám s jeho šéfem. Jestli ho ukecám, nařídí účast Atíkovi na workshopu povinně. A proč bych ho neukecal? Jeho firmu to nic stát nebude.

Neměj obavy, já to s šéfem skoulím, navíc Atík tam získá sebevědomí. Z těch sedmi to pálí jen jedné. Ale ta hraje košíkovou a ani kdyby mu holky natupírovali vlasy nesahá jí ani pod ty její trojky. Svým způsobem je Atík vtipný a tak je naděje že jej děvčata přijmou za vlastního. Jak já mu závidím...

Plesknul sousedku bydlící o dvě patra níž mezi dveřmi ze zvyku snad posté po zadku, a upozornil, aby to při příští návštěvě s těžkým jídlem nepřeháněla.

Dva dny poté se František ráno sbalil a poté odjel do hotelu, kde se má konat workshop.
Venku se mezitím ochladilo, ale na nádvoří před hotelem se stejně tvořily skupinky diskutujících. SM, neboli Snow Maidens, jak se sedmičlenný kolektiv studentek z té vysoké školy nazýval, byl lehko k rozpoznání. Všech sedm dívek mělo bílou bundu s velkými písmeny na zádech.

Františka zaujala nejvíc jedna z nich, která ač nebyla výrazná do výšky, byla prostorově výrazná do šíře. „To snad ani není možný, vždyť ta holka má největší melouny, co jsem kdy viděl!“, pomyslel si a namířil si to přímo k ní.

„Od kolika to začíná, Sněhurko? A co tak kafe, dala by sis?“, zkoušel kontaktovat jejich nositelku.

"Hele, prcku, odpal", odpověděla vykrmená armara na jeho pokus se seznámit.
"Hoď oko na stydlínku, ta je na beton ještě panna", a strčila jej před docela hezké děvče jen o hlavu vyšší než Atík.

Slečna se snažila, vždyť akce má všem vydělat na pěknou dovolenou u moře. "Já jsem Jůlie". Napřáhla k Františkovi ruku. Ten ji přehlédl, protože se stále ještě otáčel po nositelce melounů.

Frantík se odpoutal z představ jež mu bylo přírodou dáno, vidět ženu nahou i kdyby na sobě měla kožich dva. Je to úžasný dar. Ne každému muži je darován.
Při pečlivém zkoumání sedmi dívek přestože šestnáctiletý, dostal geniální nápad. Založím s děvčaty neziskovou organizaci na pomoc nerozhodným pohlavím. Studijní obory tohoto směru jsou v zatím v začátcích a málokdo by si dovolil mít námitky.
Vláda je k neziskovým organizacím velice štědrá a zcela určitě naše studium i neziskovou organizaci schválí. Při představě dvou melounů i více pro osm členů se ve vteřině zpotil.

Jak si už dříve řekl, tak udělal. Rozbouřenými hormony poháněná hlava mu dala schopnost vytvořit úchvatný politický program.
I když podkladů pro to je plný internet. František svůj program hned vytiskl a rozlepil po celém hotelu, také zastrčil pod všechny dveře, které se tam nalézaly.

V průběhu workshopu sledoval, jak jeho nová neziskovka slaví úspěchy: Však kdo dnes nemá minimálně dvě orientace, není IN, takže se vytvářely malé shluky na to téma diskutujících. Předsedající Sněhury byly mylně přesvědčené, že přítomné svým ekonomickým blábolením tak zaujaly ony…

Asi po půlhodině, když si Franta potvrdil, že celý sál je plně zaujat, se vydal na svou plánovanou obchůzku.
Rozhodl se totiž pořádně si probrat všechny ty holky, zjistit o nich co nejvíc… Nejprve tiše na jedny dveře zaťukal, pak ještě tišeji vytáhl svou kreditku, díky níž a svým šikovným prstům vešel do prvního pokoje. Ten patřil Sněhurce číslo 3.
Hm, ta by nebyla špatná, a za hřích by stála – pod polštářem měla zastrčenou noční košili – a ejhle, co to tam je ještě?

Vzal balíček do ruky a s úsměvem si zvolna lehl do její postele…

Ovšem to by nebyl František,aby na něco neopomněl.Nebyl v pyjámku,ale obleku,jak zdrhnul ze sálu plného diskutujících.Schoulel se do klubíčka a blazé představě začal něžně chrápat.
Usmíval se a v ruce držel balíček uzmutý z pod polštářku fešné trojce.
Usmíval se a na balíčku nápsáno HAŠLERKY.
Usmíval se protože myslel ,že sněhurka jej očekává a pastilky má proto,aby ji nepáchlo z něžných úst.

A kdyz se probudil, tak na nej udivene ziralo sedm Snehurek. Happy end se nekonal, protoze Frantisek byl preci jen moula a s pokoje odtahl porad jako panic.

Když děvčata neuspěla u Frantíka touto cestou, chtěli se sázet která to první dokáže ale tento návrh neprošel.
Sněhurka košíkářka přišla s jiným nápadem, navrhla aby se jedna z nich převlékla za princeznu. Po delší debatě se dohodly že to bude Sněhurka mluvka.. Ta po chvíli zdráhání souhlasila, protože si již dlouho přála s tohoto společenství žen vypadnou. Sněhurky se s chutí daly do práce.
Výsledek byl úžasný. Před nimi stála princezna před kterou by zrudly vzteky i princezny z jiných pohádek.
Co když nebude zase chtít, ozvala se Sněhurka se čtyřkama co na ně Franta kulil oči.
Co jak nebude chtít, zeptala se nechápavě Sněhurka košíkářka. No toto...a Sněhurka se čtyřkami začala předvádět pohyb všem známí. Všechny Sněhurky se začali chichotat.
To nechte na mě uklidnila je Sněhurka košíkářka, připravím Frantíkovy před spaním speciální čajíček a vy se postarejte aby se pořádně umyl.

František byl pozorností Sněhurek unesen. Dvě za ním přišli do sprchy a pomáhali mu s hygienou. Froté ručníky jej potom masírovali do červena a s láskou mu navlékly noční košili.
Sněhurka košíkářka byla samé Fando sem, Fando tam a se zaujetím sledovala jak vypil chutě šálek vynikajícího čaje. Pozornost jež mu byla věnována jej překvapila. Neměl ale dlouhé vedení, no jasně, dnes vláda převedla naší neziskovce na konto tři melouny a Sněhurky prometaly butiky.
Než by do pěti napočítal zavřel oči a spokojeně oddychoval. V hlavě mu stále vířil příjemný zážitek ze sprchy a nedokázal se od on něj odpoutat. V okamžiku když pocítil silný tlak v rozkroku se mu zdálo, že jej někdo z velké dálky volá. Františku můj milý, Františku milý, přišla jsem tě vysvobodit z jinošských muk, probuď se to jsem já princezna.
Franta nevěřícně otevřel oči. Skutečně.! U postele stála princezna, na čele ozdobnou zlatou korunku v průhledné jak s pavučin utkané krátké košilce. Klekla si na postel, rozvázala mašli drdol a koketně rozhodila proud blond vlasů po ramenech a sklonila se František pocítil lehounký dotek jejich rtů na svých a její jazýček se dravě dobýval.
Ve Františkovy bouchl saze, nekontrolovaná síla strhla s krasavice to nic. Františku ty divoch vzlykala obdivně Sněhurka jež si vzala úděl Frantíka svést.
Františku dej mi vydechnout,.. žadonila po hodině a zachránilo jí před pokračování jen výmluva že si musí odskočit.
Celá zadýchaná, rozpálená, přiběhla do společné ložnice Sněhurek a skulila se na svou postel. Již nemohu holky, je řada na vás, cos mu košíkářko dala za čaj. Ta vstala s postele a tanečním krokem šla k Frantově ložnici. Ve dveřích se otočila, zdvihla palec pravé ruky a ohlásila. Trochu odvaru muchomůrky červené a jeden prášek té viagry.

Od těch dob, Franta zlaté časy měl,
on jen jedl, šukal a práce nic si nehleděl.

Konec pohádky.

Tak to je velká škoda,protože bez pořádné(ho) práce ( š....í) nejsou koláče.Frantík by takhle ztoustl a Sněhurkám by byl k ničemu.

doktore, znám báseň celou ale hádejte kdo jí napsal.
Dál si netroufám. To by Daniela neproclila.

V klášteře kde zbožných
sester žije sbor
zahradník žil jeden mladí
opuštěný světa tvor...

..... a rytíře Smila od ....... znáte ?