To se tedy fakt nesmírně vytahuju, ale jinak to nejde. Ráno ke mně přišli dva pánové, jeden vysoký, štíhlý, mladý, druhý vysoký. Dali jsme kafe a pohovořili o mé nové kuchyni. Mj. už dlouho jsem se necítila tak mimo, ale vůbec si to neberu, protože když mi něco vysvětluje lékař, tak taky nechápu a všichni kolem chápou, proč já nechápu. Takže tak. Budou mi ji cca za týden montovat... Zatím ještě odpočívá ve stavu panenském, nerozbaleném, opřená u zdi v obejváku. V šestačtyřiceti dílech.
Bude nová, světlá a snad se mi v ní
bude i dobře vařit. To je ovšem zatím hudba budoucnosti, protože doposud se
řešilo, co se jak kam dá.
Musím se přiznat, že ještě těsně před půlnocí jsem
hrála škatule hýbejte se s nastříhanými kousky papíru, představujícími
jednotlivé skřínky. Aby to bylo funkční, nejen nové. A těsně před zkolabováním
se mi to povedlo… Dala jsem to dohromady a odeslala přes msn šéfové montážní firmy.
Což je také důvod, proč další
články budou až dopoledne, protože mám místo hlavy kopací balón. Ale nebojte,
určitě bude zas o čem se bavit.
Naše fantastická a fascinující česká
společnost nás vždy dovede překvapit, mně například ti frajeři, co se rozhodli
odjet dobrovolně do války. Po absolvování několika různých filmů na podobné
téma už vím, že kdo jednou bojováním načichne, toho se to již nepustí. Tak
nezbývá než jim přát, aby se jim dobře vedlo a pokud možno vcelku se zase
vrátili zpět.
Jo – a na téma
„fangličkování“ – je
neskutečné, jakým způsobem lze také vyjádřit „vřelé city vůči Ukrajině“.
Vezmete cca dva metry žluté látky, přeložíte, uprostřed vystříhnete
díru, po stranách pár čísel prošijete, modrou mašlí převážete - a ejhle,
jaká jsem úžasná! A vynikající! Byly
dvě, krasavice, ta druhá měla totéž v modrém. Je fakt, že obě vynikly.
Mezi všemi účastníky večera Českého lva, kteří byli ve večerním, se dvě
plážové krasavice vskutku vyjímaly. Dost nechutně.
Další zítra,
teď musím jít "sepes".
vaše d@niela
|
